10/2007

Editorial

  • Kouzelné slůvko backstage by snad uneslo překlad v zákulisí, ale myslím, že v češtině nás napadne spíše prostředí plné tahů, provazišť, propadlišť, kulis a šál... zkrátka divadelní zákulisí, a dostat se do takového zákulisí nebývá snadné, i když jak kdy. Když už se s Muzikusem vypravíme do zákulisí, tak většinou musíme být vybaveni cedulkou, která se jmenuje backstage pass. A jsem zpátky u "angliny", nebojte se, nebudu se snažit o překlad. Kdo dnes nepoužívá beklajny, lajnapy, bekstjdže, suporty, soundčeky, víajpí, sekuritas...jako by neexistoval, co? V tomto čísle jsme pro vás připravili několik takových výprav. Podíváme na dva koncerty, na velký festival a navštívíme dvě studia.

    Musím říci, že mě vždy fascinuje poslech nabraného materiálu ve studiu. Myslím tedy surovou nahrávku bez efektů, kompresorů, ekvalizérů a jiných "kurvítek". Zdá se téměř nemožné z těch suchých zvuků vydolovat něco, co by se dalo poslouchat. Jenže v tom tkví kouzlo míchačky a masteringu. Tato témata jsme již několikrát na našich stránkách probírali s jednoznačným výsledkem: Je to umění. Umění je také nabírání. Každý, kdo si zkusil něco smíchat, teprve zjistí, že některé nástroje do nahrávky nepasují ani za nic.

    Zrovna teď, několik hodin před Hudebním veletrhem, bylo pro mne o mnoho zábavnější a zajímavější přečíst si reportáž o obrovském festivalu v Maďarsku. Když člověk nahlédne pod pokličku produkce takových akcí, tak může jen žasnout nad organizačními schopnostmi manažérů takové akce. Klobouk dolů. Možná, až někdy na takovém festivalu budete vystupovat, nebuďte přehnaně kritičtí, když nebude vše odsýpat podle vašich představ.

    Na závěr jsem si nechal ten "nejpravější" backstage, zákulisí velkých koncertů. S potěšením lze říci, že pokrok v technologiích již v dobách třetihorních vyhubil postavičku zvukaře s čelovkou, sklánějícího se s pájkou nad klubkem kabelů s výrazem štvané zvěře. Většina zařízení a přístrojů se do sebe propojuje s ostrým cvaknutím západek, vše je na míru. Jediné, co zůstalo nepřekonáno je gafa (dříve kobercovka), která poslouží tam, kde už nic jiného nepomáhá. Od oblepení ostrého rohu, který hrozí natrhnout "mistrům" šos kostýmu při oslnivém entrée na pódium, až po připevnění kablíku, který neposlušně vyčuhuje za uchem zpěváka, či rychlou opravu ramínka polonahé zpěvačky.

    Vydejte se tedy s námi do světa tahů, provazišť, šál a propadlišť.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 5. 10. 2007

Články v tomto čísle