diagnóza: kombinace bluesové a mixolydické stupnice
Zdravím. Věřím, že jste si po prázdninách dostatečně odpočinuli, a tak se můžeme plní sil vrhnout do další práce. Pokud dovolíte, navázal bych tento díl patologie na ten předešlý a ještě se zdržel u stejné skladby, v Hendersonově písni Dolemite z výborné desky Tore Down House. Myslím, že tato skladba a vlastně i sám mistr Scott si to určitě zaslouží. Oproti minulému dílu, kdy jsem přepsal hlavní riff písně, bych se tentokráte podíval na kousek kytarového sóla a opět ukázal, jak použít některé věci z oblasti hudební teorie přímo v praxi. Jak už jsem se v minulém díle zmínil, jde o trochu upravenou formu bluesové dvanáctky, do které Scott hraje opravdu úžasné sólo, z něhož jsem vybral jedno kolečko (takt 105-116, začátek asi 3:11). Na něm si dnes ukážeme zase jednu z mnoha možností jak obohatit improvizaci do bluesové dvanáctky o tzv. mixolydickou stupnici. Nebo, abych byl přesnější, o kombinaci bluesové a mixolydické stupnice.
Ujasnění pojmů
Pojďme si tedy, ještě před tím, než se podíváme na samostatné sólo, ujasnit, co je bluesová a mixolydická stupnice. Takže bluesová stupnice je v podstatě mollová pentatonika, do které je často přidávána navíc zvětšená kvarta (tzv. bluesový tón). Stupnice tedy vypadá takto: prima, malá tercie, čistá kvarta, zvětšená kvarta, čistá kvinta a malá septima. Pro příklad v A: a, c, d, eb, e, g. Oproti tomu mixolydická stupnice je durová a jejím typickým intervalem je krom durové tercie ještě malá septima. Tuto stupnici, nebo chcete-li modus, najdeme na pátém stupni diatonické durové stupnice. Mixolydická vypadá tedy takto: prima, velká sekunda, velká tercie, čistá kvarta, čistá kvinta, velká sexta a malá septima. Pro příklad v A: a, h, c?, d, e, f?, g.
Dolomite - sólo
Notový zápis, který zde máme k dispozici, je jen krátký (jedno dvanáctitaktové kolečko, výtažek z celého sóla). V prvních čtyř taktech do akordu A7 Scott využívá naprosto bravurním způsobem mollovou pentatoniku a jeho zabijácké frázovaní vhání doslova mráz po zádech. Za povšimnutí stojí i jeho práce s vytahováním tónu. Přichází pátý takt a s ním změna v harmonii na akord D7, kde Scott na chvílí opouští mollovou pentatoniku a využívá naši výše zmíněnou mixolydickou stupnici. Pochopitelně do akordu D7 D mixolydická (d, e, f?, g, a, h, c).
Opravdu hezký, pro Scotta tolik typický, šestnáctkový běh, který přechází v šestém taktu zpět do a moll pentatoniky. Tón f ve třetí době pátého taktu, který do mixolydické stupnice pochopitelně nepatří, můžeme brát jako chromatický průchod k tónu e. Myslím, že zde je hezký příklad toho, jak můžeme do subdominanty nádherně využít mixolydickou stupnici, či ji zkombinovat s bluesovou pentatonikou. Toto najdete často u mnoha hráčů, jako je například Mike Stern, Robben Ford, Larry Carlton a určitě mnoho dalších. Skladba dále pokračuje opět akordem A7, následuje akord G13, do kterého hraje Scott omračující jazzovou frázi směřující do akordu D7, a pak zpět do tóniky A7 (fantastická práce s bluesovou stupnicí), a celé kolečko končí akordem Em7. Rozbor těchto posledních čtyř taktů bych nechal na nějaký další díl. Ale určitě to stojí minimálně za přehrání.
Diagnóza
Využití dalšího tónového materiálu krom mollové pentatoniky do bluesové dvanáctky je, myslím, určitě ku prospěchu věci, a můžou se vám tak otevřít nové možnosti, jak vést své improvizace. Jednou z nich je právě použití mixolydické stupnice. Myslím, že tím daleko více zdůrazníte harmonickou změnu, která se subdominantou přichází. Neučte se však stupnici jen otrocky jako etudu, ale je potřebné znát její vztahy k akordům, do kterých ji používáte, atd. Přeji hodně úspěchu.
