Řídicí klaviatura je hudební zařízení, pomocí kterého je možné vysílat MIDI data do dalších hudebních zařízení. Díky řídicím klaviaturám je možné v reálném čase hrát na nástroje v podobě zvukových modulů nebo na softwarové nástroje (nemusí data přijímat pouze ze sekvenceru). Řídicí klaviatury dnes nejsou pouze klaviatury, ale jsou rozšířené o pokročilé MIDI ovladače.
Co je to řídicí klaviatura?
Řídicí klaviatura (anglicky, ale někdy též i v češtině používaný výraz masterkeyboard) je samostatná klaviatura bez tónového generátoru (syntezátory, samplery, aj.). Toto zařízení tedy samo o sobě nevydává žádné zvuky. Pouze vysílá data do připojených tónových generátorů, které již podle přijatých MIDI událostí hrají. V dnešní době existuje celá řada různých klaviatur. Dělí se jednak podle počtu kláves (od 25 - tedy dvou oktáv a jednoho tónu - přes 37, 49, 61, 76 až po 88 - plný rozsah akustického klavíru). Obecně se klaviatury dělí na tzv. hammer mechaniky (tedy takové, které různými způsoby simulují odezvu jako akustický klavír - zpravidla mají 88 kláves) a klaviatury "syntezátorové". Dále je možné klaviatury dělit podle množství a vlastností dalších funkcí. Moderní sofistikované klaviatury totiž nejsou pouze klaviaturami, které by uměly vysílat data nota zapnuta/nota vypnuta. Jedná se o kombinace klaviatury s plnohodnotným MIDI kontrolérem (rozuměj ovladačem), které umí vysílat celou řadu různých MIDI událostí, kontinuálními MIDI kontroléry počínaje, přes tlakovou citlivost, MMC Start/Stop data až po MIDI click a System Exclusive data.
Prosím, nepleťme termín klaviatura a klávesnice. Klaviatura je řada kláves libovolného klávesového nástroje, zatímco klávesnice se používá například u počítačů, mobilních telefonů atd.
Historie
Řídicí klaviatury se na trhu objevily velmi záhy - koncem 60. a počátkem 70. let. Vzpomeňme třeba legendární Fairlight CMI (1979), Electronic Music Studios VCS3 (1969), Moog Modular System (1970), ARP 2500 (1970), ARP 2600 (1971), Aries 300 (1970), Roland System 100M (1979), Roland System 700 (1976), Korg PS3200 (1978) a PS3300 (1977) ale i mnohem novější, nicméně old-schoolově vypadající a s filozofií modulárního systému, Doepfer A-100 Modular System (1995). Všechny tyto syntezátory byly obsluhovány samostatnou klaviaturou, která se k syntezátoru připojovala různým způsobem. Jedna klaviatura mohla po přepnutí obsluhovat více tónových generátorů.
Zvukový modul s externí řídicí klaviaturou
Zvukový modul je nástroj, který je často shodný s podobným nástrojem téže firmy, ale nemá vlastní klaviaturu. Zvukové moduly mají oproti svým protějškům, klávesovým verzím, tu výhodu, že nejsou tak velké, ani těžké. Díky standardizovaným velikostem (na šířku přibližně 50 cm) se do jedné rackové skříně vejde celá řada zvukových modulů. Nevýhodou ale naopak může být, že zvukové moduly nemají svou vlastní klaviaturu, a tak je k modulům potřeba ještě klaviaturu připojit (což je další investice a hlavně kabely). Na druhou stranu, k většímu počtu modulů stačí připojit pouze jednu klaviaturu a vhodným nastavením lze řídit i větší množství zvukových modulů z jediné klaviatury. Ve výsledku se snižují i investice, protože zvukové moduly bývají často levnější než jejich klávesové protějšky a i s pořízením jedné samostatné řídicí klaviatury se při větším počtu modulů nakonec cenově vyplatí právě tato varianta. Samotné řídicí klaviatury také mohou poskytovat větší počet ovladačů než klávesové verze nástrojů, protože jsou na to specializované.
Local Control Off
K čemu vlastně je tato poněkud tajemná funkce (překládaná místní řízení zapnuto/vypnuto) na hardwarových klávesových nástrojích (s touto funkcí se můžeme ale setkat i u zvukových modulů)? Tato funkce softwarově (tedy virtuálně, nikoliv fyzicky) oddělí klaviaturu (a všechny další hardwarové ovládače na nástroji) daného nástroje od tónového generátoru. Proč o tom mluvíme v souvislosti s řídicí klaviaturou? V případě, že na svém nástroji vypneme místní řízení (nastavíte Local Control Off - někdy se značí pouze Local Off), stává se z nástroje samostatná řídicí klaviatura, která vysílá noty do MIDI výstupu nástroje. Záleží pak už jen na nastavení, kam vstup nasměrujeme, a jaké zařízení tedy budeme klaviaturou řídit. Tak je možné i z hardwarového nástroje s integrovaným tónovým generátorem vytvořit klasickou řídicí klaviaturu a řídit tak pomocí MIDI další hudební zařízení. I tímto způsobem bylo v minulosti (a dnes pochopitelně také) možné vytvořit řídicí klaviaturu pro hardwarový (nebo dnes i softwarový) nástroj, který sám klaviaturu nemá.
Pokud pracujeme s funkcí Local Control, je potřeba si nastavení vždy pořádně hlídat. Nejednou jsem již zažil, že nástroj "najednou nehrál". Po kontrole nastavení se došlo až k místnímu řízení, které bylo vypnuto. Po jeho zapnutí začal nástroj pochopitelně "najednou" hrát. Těm, kteří s parametrem místního řízení nepracují až tak často, doporučuji, aby vždy před vypnutím nástroje nastavili Local Control On, aby se po jeho opětovném zapnutí nemuseli stresovat hledáním chyby. Některé nástroje umožňují nastavit, v jakém stavu (Local Control On/Off) se bude nástroj nacházet vždy po zapnutí. V takovém případě doporučuji opět raději nastavit Local Control On. Vždy je lepší, když slyšíme nějaký zvuk (byť dvojitý - dá se stáhnout na nižší úroveň Master Volume), než zmatkovat a být vyděšen, že nástroj vůbec nehraje.
Jak se dá řídicí klaviatura využít dnes?
Čím dál víc. Teprve s masovým nástupem softwarových nástrojů začíná pravý boom řídicích klaviatur. Přesto že se zvukových modulů bez klaviatury vyrábělo poměrně velké množství, stále převládaly nástroje s klaviaturami. S nástupem softwarových nástrojů se ale poměr nástrojů s klávesami/bez kláves (jak HW tak SW) otočil v jasnou převahu nástrojů bez klaviatury (právě díky softwarům). Většina muzikantů používajících softwarové nástroje nechce všechny noty (jakož i další parametry) programovat ručně. Jednak je to nepohodlné, jednak i zdlouhavé, zbytečně strojové, nelidské. A tak se řídicí klaviatury v různých podobách (od těch největších s 88 plně vyváženými klávesami až po maličké s 25 klávesami) již dnes objevují téměř ve všech studiích (protože téměř všude jsou alespoň nějaké softwarové nástroje).
S nárůstem softwarových syntezátorů se zvýšil i požadavek na inteligentní řešení řídicí klaviatury. Kromě vysílání not je čím dál častěji zapotřebí vysílat i řadu dalších parametrů, které bylo někdy na hardwarových zvukových modulech možné řídit přímo z panelu nástroje. Klaviatura tedy musí být co nejuniverzálnější a schopná vysílat přesně to, co si uživatel zamane. Přinejmenším by klavitura měla umět vysílat nejpoužívanější kontinuální MIDI kontroléry (jako čas náběhu zvuku, čas doznění, cutoff, ostrost, ohýbání tónu,hloubka modulace atd.). V lepším případě umí vysílat i méně obvyklé kontinuální kontroléry (dechový ovladač, normou nespecifikované kontroléry, včetně specifických dat pro určité konkrétní nástroje) a ideálně i hlavní řízení MIDI hodin, Start/Stop data, případně SysEx data. To samozřejmě klade na výrobce řídicích klaviatur značné nároky a většina z nich situaci řeší tak, že dodávají programovatelné řídicí klaviatury.
Jakou klaviaturu si vybrat?
Správný výběr klaviatury je velice důležitý, protože se jedná o nejzákladnější komunikační prostředek mezi muzikantem a nástrojem (tedy tónovým generátorem), ať již zvukovým modulem, softwarovým nástrojem, ale i klávesovým nástrojem (někdy může od koupě nástroje odradit i nevhodná klaviatura - ačkoliv k tomu nemusí být důvod, protože nástroj lze bez problémů přeci řídit z klaviatury jiné).
Jak ale asi čekáte, obecné doporučení neexistuje. Každému vyhovuje jiný typ klaviatury a pro každého mají jinou důležitost další funkce, které často moderní klaviatury mají. Pokud jste nikdy nehráli na klavír, bude pro vás klaviatura se simulací kladívkové mechaniky (hammer) asi zbytečná. Zkušenost ukazuje, že kladívkové mechaniky jsou pro neklavíristy příliš "tuhé". Pokud naopak již léta studujete hru na klavír nebo již máte studium za sebou, budete simulaci kladívkové mechaniky určitě vyžadovat. Dnes už se ani klavíristé profesionálové nemusí bát. Ptal jsem se řady klavíristů (studentů konzervatoří, studentů JAMU a HAMU, jakož i klavíristů profesionálů), proč jim vadí klaviatury digitálních pian (tedy simulace kladívkových klaviatur), když i každý klavír má jinou mechaniku. Odpověď byla prostá - klaviatura už dnes není ani pro profesionálního klavíristu problém, více jim vadí, jak se chová zvuk.
Jakožto klavíristovi samoukovi a dlouholetému hráči na různé syntezátory, a tedy i různé klaviatury se mi nakonec osvědčuje používat několik různých řídicích klaviatur. Záleží pak na zvuku, který má znít, jakou klaviaturu zvolím.
Simulace kladívek
Pokud hraji zvuk klavíru (ať je to ze sampleru nebo nějakého syntezátoru), je pro mne vždy příjemné použít simulaci kladívkové mechaniky. Pocit ze hry na klavír je tak autentičtější, mnohem příjemnější a výsledná hra také. Už jen proto, že mi mechanika nedovolí hrát tak, jak se na klavír nehraje. Stejnou klaviaturu rád používám i na elektrifikované klavíry (fendery, rhodesy, CS80...). Z praxe se mi kladívková mechanika osvědčila i pro smyčcové zvuky (zejména s delším náběhem a poklesem zvuku) hrané legato, stejně jako zvuky ploch nebo držených vokálů "ááá", "óóó" a podobné. Pomocí simulace kladívkové mechaniky se daří poměrně citlivě volit jemné nástupy tolik potřebné pro tuto kategorii zvuků. Další výhodou, která se hodí právě pro výše zmíněné zvuky ploch je, že tyto klaviatury obyčejně mívají 88 kláves, což umožňuje hrát i ve velmi širokých harmoniích, které se pro hru těmito zvuky velice hodí. Poslední skupinou zvuků, které se mi dobře hrají se simulací kladívkové mechaniky, jsou basy a bicí. Zde je naopak možné dobře využít tvrdosti klaviatury pro razantní a progresivní způsob hry, kterou basy a bicí mnoha žánrů dobře snesou nebo dokonce přímo vyžadují.
Klaviatury se simulací kladívkových mechanik nebo přímo kladívkové mechaniky ale vyžadují velice přesnou hru, velké soustředění na rytmus a styl úhozu. Pokud to hráč zvládne, výsledkem je precizní dynamika, přesný rytmus a citlivé ovládání podoby zvuku.
Syntezátorová klaviatura
"Syntezátorovou" klaviaturu, tedy takovou, která nesimuluje kladívkovou mechaniku, pak velice rád používám především pro různé lead zvuky, sólové "syntezátorové" zvuky, jakož i pro simulaci hry na kytaru (zejména pro elektrickou se tento druh klaviatury hodí skutečně dobře), žestě, varhany (jak píšťalové, tak typu hammond - klaviatura je pro divoké laufy jak stvořená). Obecně se dá říci, že u nástrojů, které svou povahou umožňují i rychlejší a divočejší způsob hry, tam raději volím "syntezátorovou" klaviaturu. Úplně nejraději pak mám takové klaviatury, které mají shora mírně oblé klávesy, takže je možné dělat i rychlá a zároveň přesná glissanda, aniž by se muzikant bál o své prsty.
Tento druh klaviatury často svádí k ledabylému způsobu hry, který je často naplněn pouze rychlými běhy, které ale mohou být rytmicky nepřesné, dynamicky nezajímavé a při sólech se občas kvůli rychlosti vytratí nápad. Vyplatí se delší čas se s klaviaturou seznamovat a sžívat.
Při výběru klaviatury, ať již kladívkové, simulace kladívkové nebo "syntezátorové", je třeba myslet i na další faktory, jako je velikost kláves (přesto, že je standardizovaná, v detailech se liší), a to jak na délku, tak na šířku, poměry délek a tlouštěk černých a bílých kláves, odpor celé klaviatury, různý/stejný odpor černých a bílých kláves, zaoblení hran, uchycení kláves (kovové kontakty/gumové závěsy), zda jsou bílé klávesy plné nebo duté atd. To vše může při výběru rozhodovat a je dobré si to uvědomit. Některé parametry klaviatury jsou sice někomu doslova jedno, ale je dobré vědět i to, že právě mně je toto jedno, abych se více mohl zaměřit na jiné parametry, které jsou pro mne zásadní.
MIDI kontrolér
Jak již bylo naznačeno, řídicí klaviatury jsou dnes velice často kombinovány s více či méně sofistikovaným MIDI kontrolérem. Klaviatura sama o sobě je tak vlastně jen jednou částí MIDI kontroléru. Proto může výběr řídicí klaviatury ovlivnit i tento faktor. Záležet může například na počtu a různorodosti jednotlivých ovladačů, důležitá je i ergonomie jednotlivých ovladačů (tedy jak dobře nám padnou do ruky, jak obtížný je pohyb s nimi, odpor, použitý materiál...). Standardem jsou již kromě dvou koleček pro řízení hloubky modulace a ohýbání tónu jak slidery (tedy univerzální posuvné jezdce), knoby (otočné potenciometry), tak i tlačítka (button). V poslední době se začaly objevovat citlivé dotykové plochy, které mohou vysílat jak různě hlasité přiřazené noty, tak hloubku nastaveného MIDI kontroléru. Mně osobně smysl sice trošku uniká (pokud má klaviatura například 61 kláves, nevidím důvod, proč mít dalších osm ploch, které se de facto chovají stejně jako klávesy, jen jsou větší; daleko lépe se mi strefuje na určité tóny na klaviatuře než na plochy, když musím zvednout ruku z klaviatury, přemístit ji docela daleko a vrátit zpět na klaviaturu), ale řada uživatelů si tyto ovladače velice pochvaluje. Chápu, že pro neklavíristu může být pohyb po klaviatuře obtížnější než "bušení" do poměrně velkých ploch.
Záleží i na různorodosti dalších možných připojitelných ovladačů, jako jsou nožní pedály (ať již spínací nebo kontinuální), dechový ovladač (bohužel jsem se už setkal i s tím, že ke klaviatuře sice bylo teoreticky možné dechový ovladač připojit, ale prakticky to možné nebylo, protože byl konektor pro připojení příliš "utopen" a fyzicky prostě nebylo možné žádný z dechových kontrolérů, které jsou momentálně na trhu, připojit), páskový ovladač (ten může být pochopitelně i součástí klaviatury, a to buď malý - ten se používá častěji - nebo velký - používá jej například firma Kurzweil), vektorový ovladač (dnes bývá součástí některých nástrojů v podobě Touch Screenu, dotykové obrazovky), ovladač vysílající světlo a zjišťující vzdálenost překážky od zdroje světla (používá firma Roland pod označením Beam kontrolér) a další.
Několik pojmů bezprostředně souvisejících s klaviaturou
Knob: Otočný ovladač, může a nemusí být krokový, má ale vždy jasně určenou polohu, kdy vysílá hodnotu 000 (tedy minimální hodnotu) a kdy vysílá hodnotu 127 (tedy maximální hodnotu).
Encoder: Otočný ovladač, který je na rozdíl od knobu průběžný, nemá tedy jasnou polohu, kdy vysílá maximum a kdy minimum.
Slider: Posuvný jezdec vypadající podobně nebo stejně jako táhla (šavle) na mixážním pultu.
Fader: Speciální výraz pro Slider, který by se měl používat pouze v případě, že je tímto ovladačem řízena úroveň hlasitosti.
After Touch: Funkce, která umožňuje přímo z klaviatury vysílat hloubku nějakého parametru (ten může být libovolně přiřazen). Hloubka parametru se vysílá domáčknutím klávesy pod úroveň běžné hloubky jejího stisknutí. K dispozici jsou dvě varianty - buď Channel After Touch, která vysílá jednu hloubku parametru, ať domáčknete kteroukoliv klávesu po celé klaviatuře, nebo Key After Touch, která vysílá hloubku pro každou klávesu zvlášť (pochopitelně je zde tedy ještě navíc jedna MIDI událost, o kterou klávesu se jedná). Tímto způsobem je možné řídit třeba hloubku modulace, ostrost zvuku nebo i ohýbání tónu v jednom směru.
Key Curve: Co skrývá tento tajemný název? Aby bylo možné při různém způsobu hry používat stále jednu klaviaturu, vymysleli výrobci toto nastavení, které umožňuje řídit citlivost klaviatury. Křivka citlivosti klaviatury může mít několik průběhů od různých konvexních zakřivení přes lineární až po různé konkávní. Lineární průběh znamená, že citlivost stoupá lineárně. Při lineární síle, kterou na klávesu uhodíte, bude lineárně stoupat i hlasitost zahraného tónu. A pak jsou k dispozici oba opačné póly. Při nižší dynamice může být klaviatura citlivější, takže do ní nemusíte tak "bušit", abyste zahráli hlasitý tón (to je pro muzikanty, kteří hrají velmi jemně) a naopak pro muzikanty, kteří hrají rubato, je možné nastavit klaviaturu tak, aby i při relativně hrubější hře dokázali zahrát tiše.
Sestava do studia
Výběr řídicí klaviatury ale není ovlivněn pouze volbou klaviatury jako takové. Do svých úvah je třeba zahrnout i část MIDI kontroléru, ale také způsob použití. Do studia se často může hodit jiný typ klaviatury než na pódium. Pokud pracujete jen ve studiu, pořídíte si asi jinou klaviaturu, než když pouze koncertujete, ale i jinou, než když provozujete obojí.
Do studia se mi osvědčily pokud možno co nejuniverzálnější řídicí klaviatury s velkým počtem fyzických ovladačů. Překvapivě se mi ale lépe pracuje s otočnými potenciometry než s táhly. Fyzickým ovladačům ve studiu přiřazuji většinou kontinuální MIDI kontroléry typu Brightness, Cut Off... Kvůli zvyku ze starších hardwarových nástrojů mi připadá otočný pohyb k těmto parametrům přirozenější a přesnější. Táhlům bych přiřazoval buď pouze MIDI kontrolér 7 (hlasitost), nebo táhla při hře na varhanní zvuky. Hlasitost ale ve studiu raději řídím z externího MIDI kontroléru s motorizovanými fadery, takže výsledný pocit je jako při skutečné mixáži u mix pultu.
Ve studiu je ale často jeden faktor, který výběr velmi ovlivňuje. Je jím omezený prostor. Proto je třeba zvolit klaviaturu takovou, aby byla co nejpoužitelnější v pokud možno co nejrůznějších případech. Rozhodně se vyplatí, když klaviatura nabízí více než jeden MIDI výstup (ať už je to řešeno více konektory MIDI out, nebo kombinací pětikolíku MIDI out a USB), pochopitelně s možností směrování signálu do jednotlivých MIDI portů. Pak je možné snadno a rychle nastavit směrování signálu k různým syntezátorům, aniž bychom museli neustále přepojovat kabely. Druhou možností je pracovat v kombinaci s různými MIDI boxy, které umí signál distribuovat do různých MIDI portů. Pak stačí například jeden MIDI výstup na řídicí klaviatuře, který směřuje do vstupu počítače, kde se data zaznamenávají, a z počítače směřovat MIDI porty do jednotlivých nástrojů pomocí externí krabičky. Ve výsledku se mi ve studiu osvědčilo používat dvě řídicí klaviatury a nástroje buď softwarové, nebo zvukové moduly (pokud to jde). Nemám tak studio přehlcené klaviaturami, které nepoužívám. Dvě klaviatury mám z důvodu, který jsem uvedl na začátku, tedy jedna z nich je se simulací kladívkové mechaniky a druhá je "syntezátorová".
Sestava na pódium
Na pódiu je situace vždy jiná než ve studiu. Na přípravu mezi jednotlivými skladbami je mnohem méně času, proto je potřeba mít veškeré nastavení připravené předem a pouze jej vyvolávat z paměti. Také je mnohem častěji potřeba hrát na více zvuků různých tónových generátorů současně. Na druhou stranu není potřeba měnit tak často takovou spoustu parametrů, jako ve studiu, protože řada z nich už je připravená, může se měnit v průběhu hry automaticky, nebo se o takovou změnu stará někdo jiný (například zvukař).
Podle různorodosti jednotlivých skladeb, množství použitých zvuků, typů tónových generátorů i míry improvizace, kterou chceme na koncertě uplatnit, se může měnit i pohled na řídicí klaviatury. Pokud na koncertě používáme výhradně softwarové nástroje, koncert je dopředu precizně připraven a s improvizací se nepočítá (nebo jsou již pro improvizaci přesně zvolené zvuky), pak jsem zastáncem jedné, maximálně dvou (jedna simulace kladívkové mechaniky, jedna "syntezátorová") řídicích klaviatur, které mohou obstarat vše potřebné. V takovém případě se samozřejmě nejvíce hodí klaviatury plně programovatelné s pokročilým MIDI kontrolérem, abychom měli možnost řídit v reálném čase různé parametry hudby. Nezbytností je možnost ukládat vlastní nastavení celé klaviatury do její vnitřní paměti, které pak lze jedním tlačítkem rychle vyvolat včetně nastavení všech ovladačů, případně dělení klaviatury, vrstev nad sebou atd. Nevýhodou tohoto řešení je, že nemáme moc prostoru pro kreativitu a improvizaci přímo na pódiu.
Pokud naopak na koncertě toužíme po velké míře svobody a improvizace, doporučuji větší počet řídicích klaviatur, v nejlepším případě jednu klaviaturu ke každému tónovému generátoru. V takovém případě je asi nejlepší pořizovat rovnou klávesové verze nástrojů, nikoli zvukové moduly, a v případě použití softwarových tónových generátorů použít také větší množství klaviatur s tím, že každá vysílá na jiném MIDI kanálu. V takovém případě máme okamžitě přístup k mnohem většímu počtu různých zvuků různých typů tónového generátoru. Nevýhodou je, jako u každé improvizace, že vše není perfektně připravené předem a během hry často nestihneme přeprogramovat klaviaturu tak, aby její nastavení přesně sedělo zvolenému tónovému generátoru a jeho specifiku, a tak jsme často ochuzeni o možnost řízení některých (někdy i velmi důležitých) parametrů.
Zlatou střední cestou je větší počet klaviatur s různými funkcemi. Jedna může například sloužit pro předem připravené zvuky a jejich nastavení, které chceme mít vždy na každém koncertě stejné (například ve sloce) a jiné klaviatury pro sóla s možností větší variability. Pokud má taková klaviatura více MIDI portů, dá se toho dobře využít a snadno připojit více tónových generátorů. Pak je možné rychle volit, do kterého signál právě směřuje. Dá se to ale vyřešit i s jedním MIDI portem, pokud u každého tónového generátoru zvolíme jiný MIDI kanál pro příjem dat a využijeme pro zapojení také MIDI thru. Přímo z klaviatury pak pomocí zvoleného MIDI kanálu, na který se mají data vysílat, můžeme řídit, který tónový generátor bude klaviatura obsluhovat. Z klaviatury pak zapojíme kabel do zdířky MIDI out, kabel směřuje do prvního tónového generátoru do MIDI in (zde nastavte, že tónový generátor bude přijímat data pouze na MIDI kanálu 1), z něj jde pak signál z MIDI thru do dalšího MIDI in (zde nastavte, že tento tónový generátor bude přijímat data pouze na MIDI kanálu 2), atd. až k poslednímu tónovému generátoru (může jich být až šestnáct). Dejte pozor na to, abyste neuzavřeli okruh a nedošlo ke zpětné vazbě signálu.
Programování klaviatury
Proč je nutné řídicí klaviatury programovat? Vzhledem k tomu, že se často jedná o univerzální klaviatury, které by měly mít schopnost ovládat větší počet různorodých tónových generátorů včetně možnosti řídit specifické vlastnosti jednotlivých nástrojů, je nutné, aby byly klaviatury pokud možno co nejuniverzálnější. Ta tam jsou doby, kdy byly na klaviaturách označeny jednotlivé ovladače jménem kontroléru, jehož hodnotu vysílaly a na panelu byla tlačítka s nápisy "Piano", nebo třeba "Strings". Mnohem častěji se na klaviaturách objevují označení Slider A, Knob 7... Číslo MIDI kontroléru, jehož hloubka je při pohybu vysílána, je volitelná (přesto, že má pochopitelně každý ovladače přiřazeno defaultní číslo MIDI kontroléru, které se dá najít v MIDI implementaci). Klaviatury jsou tak mnohem univerzálněji použitelné. Není nutné, abychom na klaviatuře měli například parametr Attack Time, když jej vůbec nepoužíváme. Raději si naprogramujeme taková čísla MIDI kontrolérů, která opravdu potřebujeme.
Programování probíhá většinou zhruba následovně: Nejdříve je třeba vstoupit do příslušného režimu programování (bývá označen jako Advanced, Learn, atp.). Následně je třeba určit fyzický ovladač, kterému chceme řízení přiřadit. Pootočíme tedy potenciometrem, posuneme táhlem nebo stiskneme příslušné tlačítko, kterým budeme parametr ovládat. Na závěr zbývá jen napsat na numerické klávesnici (někdy je řešena klávesami klaviatury) číslo MIDI kontroléru, které chceme vysílat, a potvrdit/uložit nastavení tlačítkem Enter/Store/Save atp. Základní nastavení je hotové. Ne vždy však toto nastavení stačí. Někdy je také možné nastavit minimální a maximální hodnotu, kterou bude ovladač vysílat. Není nutné, aby fader vždy vysílal v rozmezí od 000 do 127. Někdy se hodí jemnější nastavení, a tak je možné nastavit minimální hodnotu třeba na 034 a maximální na 099. Nastavení je opět velmi podobné: Po vstoupení do režimu programování označíme ovladač, kterého se bude následující nastavení týkat (označíme jej tak, že s ním pohneme), vyvoláme funkci Min (pro nastavení minimální vysílané hodnoty) a pomocí numerické klávesnice napíšeme číslo požadované minimální vysílané hodnoty (v našem případě tedy 34). Na závěr je potřeba opět potvrdit/uložit toto nastavení. Stejně se postupuje i při nastavování maximální hodnoty, jen se vyvolá funkce Max namísto Min. Může se hodit i takové nastavení, kdy je maximální hodnota nižší než minimální hodnota stejného parametru. I to je možné provést. Nejčastěji se takové nastavení používá pro slidery při simulaci hry na varhany. Fadery se pak chovají jako skutečná táhla varhan, tedy směrem k hráči se hodnota parametru zvyšuje. Tak je možné vlastně velmi přirozeně volit barvu rejstříku varhan.
Pokud nechceme (povětšinou nejspíš tlačítkem) vysílat hodnoty kontinuálních MIDI kontrolérů, ale jiná data (například spouštění nějakých funkcí, System Exclusive data, aj.), je potřeba v MIDI Implementaci dané klaviatury nalézt, jak se tato data vysílají. Často je řešení takové, že pokud při zadávání čísla MIDI kontroléru, které by měl ovladač vysílat, nastavíme vyšší hodnotu než 127 (kontinuálních MIDI kontrolérů je 128), bude ovladač vysílat jiná data, nežli kontinuální MIDI kontroléry - a to v závislosti na konkrétní klaviatuře.
Programování řídicích klaviatur může být poměrně složité a zdlouhavé a může zacházet až do největších detailů. Opravdu sofistikované klaviatury umí klaviaturu rozdělit a vysílat MIDI data například pro 1. MIDI kanál v levé části klaviatury a pro 2. MIDI kanál v pravé části klaviatury s tím, že uprostřed bude vysílat pro oba MIDI kanály současně. Dělící body jsou pochopitelně volitelné. Tak se dají zvuky tónového generátoru s multitimbralem vrstvit jak vedle sebe, tak nad sebe. Jednotlivá nastavení lze uložit do paměti klaviatury a pak tato nastavení rychle vyvolávat třeba stisknutím jediného tlačítka. Díky tomu je možné připravit si vlastní složitá nastavení třeba na koncert. Při živém hraní se pak již nemusíme zdržovat nastavováním klaviatury. Její kompletní nastavení vyvoláme okamžitě.
Software nezůstává pozadu
Ani software nemohl zůstat pozadu a snaží se vyjít uživatelům vstříc. A tak bylo firmou Steinberg stanoveno, že softwarové nástroje, které jsou kompatibilní se standardem VST2, musejí nabízet Learn funkci. Tato funkce umožňuje snadné přiřazení konkrétního fyzického ovladače danému parametru softwaru. Nejčastěji funkce funguje tak, že uživatel klikne pravým tlačítkem myši na parametr, který by chtěl z klaviatury řídit. V zobrazeném menu zvolí funkci Learn (případně Assign nebo něco podobného). Nyní software čeká na akci hardwaru. Uživatel pohne fyzickým ovladačem, kterým chce parametr ovládat (otočí potenciometrem nebo kolečkem, posune jezdcem, případně stiskne tlačítko - pokud má parametr pouze dvě polohy, třeba v případě, že i u softwaru se jedná o tlačítko). Nyní je již fyzický ovladač přiřazen. Jakmile uživatel znovu pohne daným fyzickým potenciometrem, software přijme data a bez ohledu na to, jaké číslo MIDI kontroléru bylo vysláno, software je automaticky promění na číslo kontroléru, které řídí daný parametr. Programování se tak stává mnohem jednodušší a není potřeba pro každý softwarový nástroj přeprogramovávat řídicí klaviaturu, což bývá časově poněkud náročné. Naopak, řídicí klaviatura zůstává naprogramována stále stejně a přiřazení je řízeno softwarem.
Pomocí softwaru se ale dají klaviatury také programovat přímo. K řadě produktů existuje softwarová aplikace, ve které se dá celé nastavení klaviatury snadno a rychle naprogramovat a vyslat pomocí MIDI přímo do klaviatury nebo uložit do její paměti či na pevný disk počítače. Programování pomocí softwaru bývá pohodlnější, než programování přímo na klaviatuře, protože je možné použít vysoké rozlišení monitoru a zobrazit tak mnohem více spolu souvisejících parametrů současně. Například pokud chceme naprogramovat přiřazení kontinuálního MIDI kontroléru, můžeme v jednom okně současně vidět číslo MIDI kontroléru; číslo kanálu, na kterém bude kontrolér vysílán; maximální i minimální hodnotu parametru. V případě programování na klaviatuře by byly potřeba čtyři "obrazovky" na malém, většinou pouze číslicovém displeji.
Závěr
Klaviatura je pro řadu muzikantů jediný prostředek pro řízení zvuku, a to od samotného spouštění/vypínání not (tedy klasickou hru na klávesy), až po ovládání dalších parametrů zvuku pomocí různých ovladačů, které vysílají příslušná MIDI data. Protože komunikace obecně je velice individuální záležitost (každý komunikuje jiným způsobem, používá jiné prostředky...), je i výběr vhodné řídicí klaviatury velice individuální. Často je potřeba zvážit celou řadu různých parametrů od vlastností klaviatury samé (myšleno řady kláves) až po vlastnosti a možnosti MIDI kontroléru, jednotlivým parametrům pak přiřadit různou individuální důležitost a smířit se třeba i s kompromisy.
Michal Šenbauer
kytarista a zvukař
Používáte jako kytarista raději jako MIDI převodník kytarový převodník, nebo i řídicí klaviatury?
Tahle tématika je mi hodně vzdálená. Nepoužívám žádnej kytarovej převodník, mám ve studiu dvě MIDI klávesnice, jednu velice levnou - pracovní, a druhou lepší Clavinovu s více piánovou mechanikou. U ní spoustě lidem, kteří u mě něco točej a nepotřebujou echt originál akustickej nástroj, třeba vyhovuje i to, že můžou součastně točit MIDI a zároveň to dobře imituje způsob hraní na klavír. Na koncertě žádný MIDI nepoužíváme, zjistili jsme, že nás závislost na kliku svazuje. A můj názor na kytarové MIDI je, že způsob hraní na kytaru a klávesy je tak odlišný, a sama kytara má tolik rozličnejch zvuků, že pokud chci natočit něco klavesovýho, preferuji klavesy. Neni to jenom věc zvuku, ale myslím si, že i způsob hraní.
Miron Šmidák
klavírista
Jaký rozdíl vidíš mezi klaviaturou skutečného klavíru a kladívkové mechaniky digitálních nástrojů?
Měl jsem možnost hrát na digitální nástroje, jejichž mechanika pro mě byla v dobrém smyslu k nerozeznání od skutečného koncertního klavíru. Možná že po delší době hraní bych postřehnul určité méně podstatné rozdíly, a jistě ne všechny digitální mechaniky, které jsou nazývány "kladívkovými", si zaslouží tak dobré hodnocení. To si ale upřímně nezaslouží ani mnoho klavírů, se kterými se běžně setkáváme na pódiu.
Jaký vidíš rozdíl ve tvorbě zvuku na digitální a kladívkové mechanice?
Ty nejlepší digitální klavíry, se kterými jsem se setkal, umějí napodobit zvuk skutečného klavíru až neuvěřitelně věrně. Přesto můj dojem z nich není ideální. S nejlepšími značkami koncertních klavírů se stále nedají srovnat například ve variabilitě tónů, dané různými typy úhozu.
Srovnání s klavíry, se kterými se člověk běžně setká, nemluvě o pianinech, je samozřejmě příznivější. Přesto i zde vidím problém ve způsobu ozvučení digitálního nástroje a v jednotvárnosti jeho "ideálního" zvuku. Například digitální nástroj zní jako dokonalé koncertní křídlo s akustikou koncertního sálu, ale přitom je umístěn v malé místnosti, a se závěsem před reproduktory. To pak zákonitě zní nepřirozeně.
Jako klavírista hraješ raději na velmi rozdílné klaviatury akustických klavírů, nebo na stálou klaviaturu digitálního nástroje?
Nutnosti dobře zahrát na jakýkoliv klavír, který mu je nabídnut, čelí klavírista po celý život a patří to k jeho "řemeslu". Pokud není mechanika vyloženě špatná, tak osobně nemám žádný problém svůj úhoz podvědomě přizpůsobit. Rozdílnost mechanik akustických klavírů pro mě při srovnání s digitálním pianem není rozhodující. Technické záležitosti jsou totiž vcelku nevýznamné. Mnohem podstatnější je přizpůsobit svou hru zvukovým možnostem a schopnostem konkrétního nástroje a akustice sálu. Souznění a doslova dialog klavíristy s výsledným zvukem a akustikou sálu pak probíhá po celý koncert, a to je něco, co mi digitální piano není schopno nabídnout.
Jaké parametry klaviatury (ať digitálního nástroje nebo akustického) jsou pro tebe nejdůležitější (tuhost běhu, tvar kláves, velikost kláves...)?
Osobně mám raději tuhý běh mechaniky a nízký ponor kláves. Jiní klavíristé možná preferují něco jiného, ale povinností každého klavíristy je umět se přizpůsobit rozdílným parametrům. Jediný nedostatek stojí za to uvést, protože pokud se objeví, je velmi nepříjemný pro všechny: kluzký povrch kláves. Ruce se v omezené míře přirozeně potí každému klavíristovi a na klávesy, které pot nevsají ani neodvádí, se hraje opravdu špatně. K vyhovujícím povrchům nemusí patřit jen slonovina, k dispozici jsou i umělé materiály. Nevím, proč na to někteří výrobci zapomínají.
Omezuje tě nějak princip klaviatury (tedy princip, kdy úderem rozezníš strunu/spustíš zvuk a pak už se zvukem nemůžeš pracovat)? Pokud ano, jak? Nebo jsi tento princip bezvýhradně přijal?
Princip tvoření tónu na klavíru, tedy nemožnost pracovat s tónem po jeho zaznění, je již ze samé podstaty omezením. Ušlechtile "kovové" údery kladívek a přirozené doznívání tónů jsou ale charakteristickým rysem zvuku klavíru a pokoušet se na tom něco měnit by znamenalo od základů předělat způsob vnímání klavírní hudby, které je na tomto faktu postaveno. K největšímu umění klavíristů totiž patří donutit klavír, aby nezněl jako psací stroj, ale aby "zpíval", a komu se to podaří, ten už je nad technickými omezeními klavíru povznesen.
Daniel Forró
hudební skladatel
Používáš ve studiu raději jednu řídicí klaviaturu pro všechny nástroje, nebo klaviatury jednotlivých nástrojů?
Nevlastním řídicí klaviaturu, ale ve světě MIDI na tom vcelku nesejde, jak známo, existuje povel "odpojení místního řízení" (Local Off) - díky němu se kterýkoli nástroj změní na nezávislou řídicí klaviaturu a tónový generátor. Z mnoha důvodů preferuji používání klaviatury přímo na nástroji, ze kterého beru zvuk - je to vždy ideální, protože je optimálně nastavena pro řízení interního tónového generátoru (rozsahy a křivky rychlostních a tlakových dat). Při hře na elektronický nástroj se také obvykle používají další kontroléry (ohýbání výšky tónu, modulace, dechový kontrolér, různé pedály, tlačítka na panelu...), opět není důvodu nepoužívat ty, které nabízí přímo nástroj, na jehož klaviaturu hrajeme.
Navíc některé nástroje mají speciální kontroléry, které jinde nejsou, takže by se možnosti nástroje při řízení odjinud plně nevyužily (namátkou dechový kontrolér Yamaha, kombinované joysticky na nástrojích Korg, dlouhé páskové kontroléry na nástrojích Kurzweil nebo Alesis Andromeda, tlakově citlivé pady - Korg Z1, speciální kombinovaný kontrolér na Korg Prophecy aj.).
Jak to máš na pódiu? Přistupuješ ke klaviaturám stejně?
Ano, na koncertech opět využívám klaviatury jednotlivých nástrojů, a to pouze pro řízení jejich interních tónových generátorů. Digitální klavír, simulátor hammondek, syntezátor nebo keyboard žádá svoje specifika. Když už se člověk s tím nástrojem na koncert vláčí, pochopitelně má smysl jeho klaviaturu a další kontroléry použít. Tónové generátory bez klaviatur tam už několik let netahám, to je studiová záležitost. Jedinou výjimkou je malý XG modul MU128 napěchovaný rozšiřujícími kartami, který občas využívám ve spojení s MDF3 pro přehrávání podkladů MIDI skladeb.
Vyhovuje ti víc klaviatura se simulací kladívkové mechaniky, nebo "syntezátorová" klaviatura?
To je tak trochu jako kdyby ses ptal, jestli raději jím, nebo piji. To "nebo" tu není namístě, vyhovují mi oba typy a oba je potřebuji, záleží na zvolené zvukové barvě. Volba klaviatury je úzce propojena se stylistikou hry a zásadně na ní záleží, má-li být hudební výsledek kvalitní. Z tohoto hlediska se simulace klavírní klaviatury hodí jenom na klavírní zvuk (a jeho varianty), používat ji na ostatní zvuky představuje obvykle trápení a technická omezení, pokud jde o rychlost hry, repetici, glissanda (zejména u zvuků typu hammond), zvýšenou únavu svalů a kloubů po mnohahodinovém každodenním natáčení apod. Obvyklá klaviatura elektronických nástrojů pak uspokojivě poslouží ovládání všech ostatních zvuků klávesových nástrojů, i když úhoz a reakce nejsou zcela autentické (originální Rhodes klavír, Wurlitzer, klavinet, klavichord, klasické varhany, hammondky, cembalo, akordeon aj. mají svoje specifika). Dávám přednost kvalitnějším modelům s kovovými kontakty, jaké nabízejí dražší nástroje Yamaha a Korg - reagují skvěle na akci hráče, je potěšením na ně hrát, a slouží mnoho let zcela bez problémů (což se v žádném případě nedá konstatovat o klaviaturách s membránovými kontakty). Tuto klaviaturu využijeme samozřejmě i na hru všech ostatních neklávesových zvuků, tam je nutné znát důkladně stylistiku hry, typickou fakturu i způsob aranžování, aby byl výsledek autentický a netrčela z něj primitivní "klávesovitost".
V případě některých zvuků využívám rád i jiné kontroléry než klávesové (dechový, kytarový, bicí), ale to je jiné téma. Bavíme se o běžných klaviaturách moderních MIDI nástrojů s rychlostní a tlakovou citlivostí. Osobně bych uvítal i další možnosti generování kontinuálních dat přímo z klaviatury, třeba stranovým nebo předozadním posunem kláves, ale zůstává to zatím jenom v prototypech, hlavní proud ještě tyto nápady nepřijal. Existují ale specializované klaviatury pro varhanní zvuky, ať už klasického píšťalového typu nebo simulace hammond. Pro tvorbu i interpretaci své mikrointervalové hudby bych rád investoval do speciální klaviatury, plánuji i pořízení klasické varhanní pedálové klaviatury - jako klasicky vzdělaný varhaník bych ji na koncertech plně využil. Nedá se také zcela pominout otázka klaviatur na historických a starších elektromechanických a elektronických nástrojích. Jak známo, mám s nimi velké zkušenosti a dá se říci, že jsou velmi různé kvality, pokud jde o míru odpružení, bod sepnutí, rychlost návratu do výchozí pozice apod. Je nutné si na konkrétní nástroj zahrát, na reakci klaviatury si zvyknout a naučit se ji používat - jde hlavně o to eliminovat negativní vliv mechaniky třeba na rytmickou přesnost hry, artikulaci, rychlost repetování, glissanda... U elektromechanických nástrojů má klaviatura přímý vliv na kvalitu tónu, dá se s tím cíleně pracovat. Asi nejvíc mi vyhovuje klaviatura varhan hammond. U mnoha nástrojů klaviatura fungovala jenom jako elektronické spínače, tam s tím jako hráči moc nenaděláme a musíme z boje s technikou vyjít pokud možno se ctí, když už ne zcela vítězně.
Programuješ pro řízení raději klaviaturu (aby vysílala přímo ta data, která potřebuješ), nebo zařízení, které data přijímá (často se to týká především softwaru)?
Od klaviatury očekávám pouze spolehlivé a přesné vysílání hudebních dat, které na ní v reálném čase provádím, včetně základních kontrolérů různých modulací, které jsou součástí artikulace a výrazu. Ostatní data související s mixem (vyvážení hlasitosti, stereopozice, audioprocesování aj.) nebo speciální řídicí data (RPN, NRPN, SysEx) dodávám později v softwaru.
Jaké ovladače na řídicí klaviatuře využíváš nejčastěji (otočné potenciometry, fadery, tlačítka, pady...)? Co ti právě na tomto druhu ovladače vyhovuje?
Obvykle všechny, které mi daný nástroj nabízí, pokud je potřebuji pro konkrétní zvuk nebo kompozici. Vyhovují mi kterékoli, pokud slouží smysluplně expresivitě daného zvuku a kompozice, obohacují a ozvláštňují hru a činí ji odlišnou od jiných nástrojů a jiných hráčů.
Je pro tebe zajímavé spojení řídicí klaviatury s pokročilým MIDI ovladačem?
Otázce nerozumím, samotná klaviatura je pokročilým MIDI ovladačem, nehledě na další kontroléry, které obvykle nabízí.
Je pro tebe zajímavé spojení řídicí klaviatury s integrovanou zvukovou kartou?
Pokud je tím myšlena kombinace klaviatury a tónového generátoru, jde o běžný hardwarový elektronický nástroj, a ten pro mne samozřejmě je zajímavý vždycky, důvody jsem uvedl výše. Pokud nějaký výrobce nabízí možnost dodatečného zabudování tónového generátoru (třeba v podobě zvukové karty, to je jedno) do řídicí klaviatury, pak se z ní stane plně vybavený nástroj jako kterýkoli jiný, nevidím v tom nějaký zvláštní případ. Ale je to tak trochu podivný způsob, takové flikování, nějak dobře nechápu důvod, proč to dělat tak složitě. Kupec se má předem rozhodnout, co chce pořídit - jestli řídicí klaviaturu jako takovou, nebo plnohodnotný hardwarový nástroj, nebo modul. Předpokládejme, že řídicí klaviatura je klavírního typu, pak by mělo smysl tam zabudovat jenom specializovanou klavírní kartu. Pokud jde jen o nějakou univerzální GM kartu, nevidím v tom žádný smysl.
Jana Procházková
klavíristka
Jaký rozdíl vidíš mezi klaviaturou skutečného klavíru a kladívkové mechaniky digitálních nástrojů?
Myslím si, že ten rozdíl už v poslední době není až tak velký co se týče pocitu, protože ty nástroje se v dnešní době dělají už tak dobré, že dokáží velice dobře simulovat skutečný klavír. Ale co se týče zvuku, který může interpret tvořit, tak si myslím, že reálný klavír s dřevěným rámem a litinovou deskou dokáže intepreta motivovat k tomu, aby lépe tvořil tón. Pak vlastně každému interpretovi zní stejný klavír jinak. Na jednom nástroji může každý interpret vytvořit jiný tón, když chce a když to umí. To technika ještě neumí poskytnout, protože je to práce toho dřeva.
Jako klavíristka hraješ raději na velmi rozdílné klaviatury akustických klavírů, nebo na stálou klaviaturu digitálního nástroje?
Určitě na akustické nástroje. Jednak proto, že se víc dostanu k akustickým nástrojům, takže s těmi digitálními nemám takovou zkušenost, jednak je to pro mě příjemnější. Při hře na akustický nástroj se cítím lépe.
Jaké parametry klaviatury (ať digitálního nástroje nebo akustického) jsou pro tebe nejdůležitější (tuhost běhu, tvar kláves, velikost kláves...)?
U akustických klavírů se tvar kláves až tak moc neliší, i když třeba Yamaha mívá černé klávesy plošší, takže člověk má pocit, že jsou širší, i když jsou tam dané parametry, které musí být stejné. Takže pro mne je nejdůležitější, jaký je ponor klávesy, poněvadž na tom všechno záleží. Hráč musí být na hloubku ponoru vždy připraven, protože od toho se odvíjí, kolik síly budu muset pro hru vyvinout. Je dobré si ho dopředu před koncertem odzkoušet.
Preferovala bys raději různé typy klaviatur pro různé hudební styly (nebo hudební období), nebo raději hraješ na jednu klaviaturu všechno?
Určitě pro styl renezance, baroka a podobně by bylo dobré použít třeba imitace, které napodobují dobové nástroje, protože se na takové nástroje hrálo, ta hudba je pro takové nástroje určená. Ale nebráním se ani tomu hrát je na dnešní klavír nebo jiné podobné klávesové nástroje, protože hudba, když je kvalitní, nemůže ztratit své kouzlo, ani když se hraje na jiný nástroj. Když je skladba zahraná dobře, tak může znít hezky i na nástroj, pro který nebyla napsána.
Omezuje tě nějak princip klaviatury (tedy princip, kdy úderem rozezníš strunu/spustíš zvuk a pak už se zvukem nemůžeš pracovat), nebo jsi tento princip bezvýhradně přijala?
Celoživotní práce klavíristy je, jak uhodit klávesu, protože na tom strašně záleží a podle toho pak vznikne tón. Takže je pravda, že s tónem nemohu už nic dělat poté, co udeří kladívko na strunu, ale mohu ho velice ovlivnit, jakým způsobem uhodím. Takže si v podstatě není na co zvyknout, protože je to pořád práce, kdy tvoříš a kdy se učíš, jak získat různou škálu zvuků a tónů. Člověk si tedy samozřejmě zvykne, že posléze už nemůže nic udělat, ale může udělat předtím.
Základní specifikace některých řídicích klaviatur, které jsou momentálně na trhu, a můj pohled na ně
CME UF série
Kvalitní dobře hratelná klaviatura s velice příjemně ergonomickými ovladači a After Touch funkcí. U modelů 5/6/7 bych uvítal trošku kulatější bílé klávesy. Model UF8 s kladívkovou mechanikou má vynikající klaviaturu. Ze začátku byly problémy s ovladači jak pro Windows, tak Mac OS X, ty jsou již ale vyřešeny. Uvítal bych pokročilejší programování klaviatury. Tyto řídicí klaviatury je možné rozšířit pomocí plug-in karet o různé tónové generátory. Novější modely UF50/60/70/80 navíc nabízejí bezdrátový přenos, křivku After Touch, U-CTRL pro ovládání zařízení se šablonami Mackie Control a dvacet uživatelských pamětí pro nastavení.
CME VX série
Klaviatura je shodná s kvalitní UF sérií. K dispozici jsou ale motorizovaně ovládané slidery, což zařízení povyšuje na velice kvalitní MIDI kontrolér. Kromě knobů klaviatura nabízí i dotykové plochy, vše ve velmi ergonomickém provedení. K dispozici je i malý páskový ovladač. Statut řídicí klaviatury trošku "kazí" další vlastnosti, jako je integrovaná zvuková karta, obsažené zvuky a hudební styly.
M-Audio Axiom série
Klaviatury s After Touch funkcí s počtem 25, 49 a 61 kláves. Klávesy jsou plné (což by ukazovalo na kladívkovou mechaniku, ale není tomu tak) zeshora zbytečně s ostrými hranami. Ovladače (jak slidery tak knoby, ale i kolečka pro ohýbání tónu a modulaci) nejsou na první dotyk až tak moc ergonomické, ale dá se na ně po čase zvyknout. Nemohu pochopit, proč jsou knoby krokové. Tlačítka a plochy jsou naopak velice příjemné a umožní naprosto přesnou práci. Naprosto vynikající je programování klaviatury a ovladačů - rychlé, intuitivní, precizní. K dispozici je i softwarový editor Enigma pro programování klaviatury.
M-Audio Oxygen série
Předchůdce Axiom série. Možnosti programování klaviatury ještě nejsou na tak vyspělé úrovni, a klávesy nejsou plné.
M-Audio Kyestation série
Velmi zjednodušená verze Axiom série s velmi omezenou možností programování klaviatury za nižší cenu.
M-Audio Keystation Pro 88es
Kladívková mechanika s obrovským počtem (59) ovladačů. Klaviaturu samu o sobě nepovažuji za až tak zdařilou, ale všechny ovladače jsou velice ergonomické (narozdíl od ostatních sérií firmy M-Audio). Všechny ovladače jsou plně programovatelné (a to naprosto jednoduše a intuitivně i za pomoci softwaru Enigma) a k dispozici je i vnitřní paměť pro nastavení ovladačů.
Evolution eKeys série
Nejjednodušší varianta klaviatury bez možnosti jakéhokoli programování. K dispozici nejsou ani žádné ovladače. Jednoduchému provedení ale odpovídá i cena.
Edirol PCR-M série
Klasická klaviatura od firmy Roland s velmi nízkou hloubkou stisknutí kláves se všemi jejich nešvary (poněkud "blátivá" klaviatura a neergonomické slidery) i pozitivy (dobře vytvarované klávesy, joystick pro ohýbání tónu a modulaci, ergonomická tlačítka i slidery). Klaviatury jsou dobře programovatelné.
Edirol PCR série
Kromě PCR-1, která je trošku chudá příbuzná, se jedná o kvalitní klaviatury s širokou možností programovatelnosti a to, i díky softwarovému editoru, který je velice přehledný a intuitivní a je možné naprogramovat ty největší detaily. Slidery patří spíše mezi ty méně ergonomické, naopak knoby působí dobře. Pady jsou na to, jakou mají plnit funkci, zbytečně malé. Jsem zastáncem jostycku pro řízení hloubky modulace a ohýbání tónu. K dispozici je také crossfader. Klaviatury jsou kombinované se zvukovou kartou.
Fatar Studiologic TMK série
Vynikající klaviatura pro mne však s nepoužitelnými kolečky pro ovládání modulace a ohýbání tónu. Umístění nad klaviaturou je velice neergonomické, pohyby rukou jsou nepřirozené a navíc není dostatek prostoru pro opření ruky. Ani verze 88 neřeší problém lépe. Umístění nad klaviaturou je prostě nepoužitelné v jakékoli podobě. Totéž platí i pro Fatar Studiologic SL sérii i VMK sérii, která má navíc další neméně ergonomické (ale velice futuristicky vypadající) ovladače.
Novation Remote série
Klaviatury s hezky zaoblenými klávesami, několika knoby a tlačítky ve verzi LE, ale i slidery ve vyšší verzi (označení bez LE). Velikou výhodou těchto klaviatur jsou vektorový joystick pro řízení hloubky modulace a ohýbání tónu a velkou dotykovou plochu pro přiřazení až čtyř parametrů. Remote SL navíc nabízí pokročilé možnosti programování a větší počet ovladačů.
E-MU Xboard série
Klaviatury s poměrně velkým počtem ovladačů, chybí ale slidery. Možnosti programování klaviatury jsou poměrně vysoké, není ale moc intuitivní. Celé zpracování by sneslo lepší preciznost, o ergonomičnosti se moc mluvit nedá. Klávesy samotné mají příliš ostré hrany.
Roland A série
Kvalitní klaviatury s kladívkovou mechanikou, která není tak tuhá jako u řady konkurenčních produktů. K dispozici je velké množství ovladačů a vysoká míra programovatelnosti, včetně ukládání do vnitřní paměti. Ovladače by mohly být ergonomičtější, oceňuji joystick pro řízení hloubky modulace a ohýbání tónu.
Doepfer LMK série
Opravdu kvalitní kladívková klaviatura s malým počtem ovladačů. Série PK je úplně bez dalších ovladačů.
