Neúnavný muzikant, zpěvák a producent Filip Benešovský stojí už za několikerým uvedením živého nastudování legendární rockové opery Pink Floyd The Wall v České republice. Tentokrát sáhl po soustu ještě rozsáhlejším a, obklopen výraznými instrumentalisty i zpěváky, připravil ještě mohutnější uvedení průřezu písněmi Pink Floyd a Rogera Waterse, včetně koncepčního alba Dark Side of the Moon. To vše se odehrálo poslední srpnový večer na náměstí v Žatci a následující reportáž přibližuje, co všechno koncertu předcházelo, a jak proběhl.
Týdny předem
"Na celé věci jsem průběžně pracoval asi tak od března," vysvětluje Filip Benešovský, "a první dělené zkoušky - pěvecká, kytarová a klávesová proběhly na přelomu července a srpna. S kompletní kapelou jsme pak měli šest celodenních zkoušek ke konci srpna."
Přípravy takto ambiciózního projektu ovšem pochopitelně neznamenají jenom vlastní zkoušení. Za jeden z nejtěžších úkolů považuje Filip Benešovský "personální práci", tedy výběr ideálních muzikantů a zpěváků. Nic naplat, jak známo, hudebníci bývají osoby svérázné.
S definitivní platností se tak v průběhu léta ustavila následující sestava: klávesy - Jiří Neužil, Vít Beneš a Jakub Doležal (současně hraje na saxofon); kytary - Jan Kalous, Jan Militký a Michal Kašpar; steel kytara - David Babka; bicí - Tomáš Kašpar a Martin Kopřiva; sboristky - Lada Soukupová a Lenka Kopecká;baskytary Václav Vávra a Zdeněk Imrák; smyčcový Eve kvartet a dechová sekce.
A pochopitelně Filip Benešovský, který je nejen motorem celé věci, ale s basou i bez ní se na jevišti proměňuje v Rogera Waterse.
Dalším důležitým bodem přípravné fáze je právní čistota celého projektu. Benešovský vysvětluje: "Podstatné je, že nesmím použít nic, co by mohlo být považováno za původní nahrávku Pink Floyd. To znamená, že když se ozve ruch, třeba hrající si děti, nemůžu použít ty původní, musím vzít minidisk a nahrát jiné. Totéž platí i o filmových předtáčkách, které jsme dělali s Michalem Skrybutskim. Ostatní záležitosti vyřizuje pořadatel, ale fakt je, že velice důležité je, že koncert je bez vstupného, jinak by byla práva k neuplacení."
Pořádný kus práce vyžaduje při přípravách tohoto projektu také převedení jednotlivých skladeb do partitur, instrumentace a aranžmá. Veškeré smyčcové kvartety, které na koncertě zazněly, jsou prací Filipa Benešovského s výjimkou High Hopes a Nobody Home, které vytvořil Jiří Neužil. V tomto ohledu je zajímavé, do jaké míry je nutné striktně dodržovat původní podobu aranžmá a do jaké míry je možno vložit do ní něco ze sebe. Filip Benešovský vysvětluje: "Zajímavé je vždycky to, jaký má člověk vnitřní pocit z toho, co dělá. Když mi někdo poprvé řekl, že dělám revival Pink Floyd, přišlo mi to divné, protože mě samotného nikdy nenapadlo se na to takhle dívat. Je to pro mě tak silné souznění, že v podstatě zpívám sám za sebe a necítím potřebu nějaké silné stylizace. Jinak musím přiznat, že s Jirkou Neužilem jsme velcí hnidopiši, co se týká klasických nástrojů, snažíme se být co nejpřesnější. Smyčce a plechy dáváme nejen našim muzikantům, ale mícháme je i do kláves, abychom dosáhli barev co nejvěrnějších originálu. Pokud se týče kytar a kytarových sól, je tu dvojí přístup. Těžko si představit třeba v Another Brick in the Wall (Part II) nebo v Comfortably Numb, že by tam bylo jiné sólo, než které přesně odpovídá originálu. To nejde. Ale pak jsou písně jako One of These Days nebo Have a Cigar, kde i Gilmour pojímá sólo jako improvizaci, a proč si tedy nezahrát jamovku v tomhle duchu."
Žatec 21:21
Poslední zkouška kompletní sestavy proběhla na pražské Klamovce den před konáním koncertu ve čtvrtek 30. srpna. Na žateckém náměstí už mezitím vyrůstalo obrovské jeviště o rozměrech 14 x 20 metrů. V noci z 30. na 31. srpna se na něm objevily dvě bicí soupravy, postupně přibýval další nástrojový aparát, všechno tak, aby v pátek ráno o deváté mohla začít zvuková zkouška, trvající až do šestnácté hodiny. Po technické stránce se celé záležitosti od jeviště přes zvuk až po light design ujala firma Music Data. Mistr zvuku Kulich disponoval PA o výkonu 120 kW. Odposlechy byly vedeny dvanácti cestami do jevištní aparatury o výkonu 32 kW. K nazvučení bylo využito devadesát osm stop a pracovalo se na digitálních pultech InnovaSon. Light designer Libor Kružík disponoval šedesáti inteligentními světly včetně nových inteligentních světel s letkovou technologií. Detaily přibližovala projekční plocha rozměrech 6 x 4 metry a vše bylo odbavováno ze čtyřech zdrojů... Velmi efektním doplňkem vizuální podoby koncertu se stal laserový systém firmy LPS.
Město Žatec tento víkend slavilo tamní jubilejní padesátou dočesnou, a právě díky rozsáhlým oslavám bylo možné zkoncentrovat finanční prostředky a jako vrchol pátečního večerního programu zařadit tento koncert. Začátek, efektně stanovený na 21 hodin a 21 minut, měl sice kosmetický skluz, ale plné náměstí rozehřáté autenticitou před tím skončivšího AC/DC revivalu nepropadalo malichernosti. Pouze s minimálním zdržením se pak nad nočním, nicméně pulzujícím městem rozklenuly první tóny Shine on You Crazy Diamond z alba Wish You Were Here. První, zhruba dvoutřetinová část koncertu byla věnována rozsáhlému a pestrému průřezu jak jednotlivými floydovskými alby, tak sólovou tvorbou Rogera Waterse. V jejím průběhu zavítali na scénu i dva hosté. Michal Malátný si zazpíval sólově Have a Cigar a krátké sólo v Not Now John. Vít Sázavský zavítal na High Hopes z desky Division Bell a připojil se do sborů v přídavku Comfortably Numb.
Srpnové počasí poněkud vyplnilo přestávku mezi dvěma polovinami koncertu krátkým deštěm, ale i přesto byla následující kompletní Dark Side of the Moon snad ještě působivější a sugestivnější než část první. Zvláště saxofonová sóla Jakuba Doležala a feelingové vokály Lady Soukupové a Lenky Kopecké sklidily zasloužený aplaus. Před laserovou show a nezbytným ohňostrojem pak zazněla ještě dvojice přídavků Comfortably Numb a Nobody Home. A pak už se s hlasitým praskáním prázdných umělohmotných kelímků pod nohama pár desítek minut po půlnoci začalo žatecké náměstí vyprazdňovat. Prozatím největší z floydovských projektů Filipa Benešovského skončil. Nezbývá než věřit, že prozatím největší jistě neznamená poslední, a čekat na okamžik, kdy se dík jeho neúnavné práci, ale i práci jeho obdobně zapálených muzikantských kolegů zase někde někdy octnou Pink Floyd na dosah ruky.
