S nastávajícím smutným výročím (ano, 21. září tomu bude dvacet let...) je téměř povinností si připomenout basovou legendu největší - Jaca Pastoria. Asi nejlépe ho vystihují jeho vlastní slova, uvedená v knize Billa Milkowskiho Jaco: "Jsem pankáč z Floridy - dítě ulice. Tam, kde jsem vyrůstal, být pankáčem znamenalo být chytrý. A já jsem takový, nejsem hloupý, protože na všechno seru". Takže označení, pocházející od Stanleyho Clarka "Sid Vicious jazzu" se jeví jako maximálně trefné. Celá jeho kariéra je niterně spojena s basou Fender Jazz Bass. První si pořídil jako patnáctiletý: sunburst 1967 s bočním lemováním, perleťovými bloky a La Bella Flatwounds struny. Následoval model 1960 s jedním okruhem ovládání hlasitosti obou snímačů a tónové clony, což brzy nahradil klasickou "třípotenciometrovou" destičkou, vyráběnou po roce 1961. V devatenácti letech si z modelu ´62 vlastnoručně vytrhává pražce, drážky plní tmelem na dřevo, hmatník pokrývá desíti vrstvami lodního epoxidu, a máme tady základ nezaměnitelného tučného soundu, tak, jak ho známe například z nesmrtelné Havony nebo A Remark You Made. Z dalších nástrojů můžeme jmenovat například pětistrunnou akustickou fretless baskytaru s vrchní strunou C, Jazz Bass s krkem Precision 70 nebo nástroje upravené nástrojářem Kevinem Kaufmanem.
Svůj první aparát Sunn brzy po vzoru Carlose Garcii mění za dvěstěwattový Acoustic 360 se separátním pre-ampem a vestavěným typickým fuzz efektem a box s 18" otočeným reproduktorem a výškovou hornou. Z efektů můžeme vzpomenout digital delay od MXR, využívaný jako loop station.
