Na Propasti vybuchla Sopka - aneb jak vznikala nová deska Olympicu

Na Propasti vybuchla Sopka - aneb jak vznikala nová deska Olympicu
Na Propasti vybuchla Sopka - aneb jak vznikala nová deska Olympicu

Po doslova "několikaleté" práci byla konečně natočena finální verze nového CD Olympiku s názvem Sopka.

Inu, když máte studio přímo v domě, tak si můžete dovolit nahrát několik studiových "demáčů" a nechat materiál patřičně vyzrát. První verze vznikly na podzim 2005, v následujícím roce práci přerušilo turné Trilogy, ke kterému bylo natočeno 3CD a záznam koncertu na DVD. A tak během natáčení docházelo i ke kuriózním situacím typu: "Tuhle kytaru jsem už přeci natočil!," nebo "No jo, ale to bylo na té předloňské verzi..." Ale nyní k samotnému nahrávání.

Pro nahrávání Sopky byla zvolena digitální technologie z důvodů editací i různých experimentů, které probíhaly už během samotného nahrávání základů. Nahrávalo se do PC, software Nuendo 2.0 a interface MOTU 24i/o ve formátu 96 kHz/24 bitů. Základy a většina playbacků se točila ve studiu A vybaveném mixpultem SSL 4000G, některé kytary a klávesy ve studiu B. Z důvodu usnadnění migrace mezi oběma studii byly základy po natočení předmíchány v Nuendu do sterea a stejným způsobem byly přidávány další playbacky.

 

Základy

Točilo se tradičně "olympicky", což znamená, že celá kapela hraje dohromady v sestavě buben, basa a pomocně kytara, zpěv a klávesy. Milan Peroutka hrál na soupravu DW s blánami Remo Emperor a činely Sabian. Velký buben obsloužil Sennheiser Evolution E902 v těle bubnu, přibližně dvacet centimetrů od blány, který díky své frekvenční charakteristice dodal bubnu patřičnou špičku. AKG 414 (hyperledvina, pad 20 dB) třicet centimetrů před bubnem naopak pracoval ve spodním frekvenčním pásmu. Signál z obou mikrofonů byl zpracován procesorem BBS 862 - mírný zdvih na basech a výškách, a dále kompresorem UREI 1178. Ten pracoval ve stereo režimu, aby byla zaručena identická komprese na obou kanálech. Bubínek Yamaha Maple custom 5,5 x 140ť s blánami Powerstrike, vrchní mikro byl osvědčený Shure SM 57, spodní Sennheiser E 905, oba mírně komprimovány pomocí kompresoru Amek 9098 opět ve stereomódu. Zbytek soupravy obsloužily Sennheiser E 904 na kotle a AKG D112 na floortom. Hi-hatku snímal mikrofon AKG 451. Dvojice stejných mikrofonů posloužila pro overheady, ty byly v postavení ORTF zhruba šedesát centimetrů nad hlavou bubeníka, a pro záznam byl použit předzesilovač Amek 9098. Dále byly použity dva mikrofony Neumann TLM 103 pro sejmutí místnosti, zhruba dva metry před bubeníkem patnáct centimetrů nad podlahou. Mimo zmíněných výjimek byly signály z mikrofonů natočeny přímo do jednotlivých stop bez dalších korekčních úprav.

Kromě živých bubnů můžete v některých písních zaslechnout i loopy, které pochází ze softwarového nástroje Stylus a z kombinací různých samplů.

Milan Broum natáčel své basy (Yamaha 5P, Cort T. M. Funk Machine a bezpražcová z dílny Jaroslava Janeckého) přímo v nahrávací režii, což mu umožnilo lepší komfort poslechu. Jako efekty použil chorus Ibanez CS9 a Line 6 DM-4 distortion. Linkový signál z hlavy Gallien-Krueger 1001RB-II šel přímo do stopy bez dalších úprav.

Na Propasti vybuchla Sopka - aneb jak vznikala nová deska Olympicu
Na Propasti vybuchla Sopka - aneb jak vznikala nová deska Olympicu

Kytary

Vzhledem k rozrůstající se kolekci kytar Petra Jandy bylo z čeho vybírat, i když nakonec si Petr většinou zvolil svého oblíbeného Fender Stratocastera a struny D'Addario. Ke slovu přišla i sedmistrunka Fokus. Zesilovače, které se střídaly, byly Marshall JCM 900, Huges & Kettner Triamp a Switchblade, boxy Marshall 1960B a staré "áčko" osazené lehkými reproduktory. Jelikož Petr není zastáncem kytarových krabiček a efektů, veškerý procesing kytar spočíval pouze v nastavení příslušné hlavy, popřípadě výběrem jednoho z boxů. Zvuk by sejmut pomocí Shure SM 57 v "klasickém" náklonu a Sennheiser E 905, který dodal zvuku více ostřejších středů. U některých tracků byl ještě použit Neumann TLM 103 pro sejmutí odrazu z místnosti. Signály byly natočeny do jednotlivých stop a během mixu kombinovány. Akustické kytary byly všechny nahrány linkou. Byly to Fender Stratacoustic a takaminy hned ve třech provedeních: dvanáctistrunná G series, šestistrunná FD360 a nylonka TC 132. Všechny modely jsou vybaveny aktivní elektronikou, ale nahrávalo se bez zabudovaných korekcí. Jako předzesilovač posloužil Amek 9098 se stejnojmenným kompresorem.

 

Klávesy

Asi nejoblíbenějším zvukem Jirky Valenty jsou hammondky z Yamahy W5. Většinu beglajtových partů natočil právě na tento syntík, sóla na plug-inové B3. Kurzweil K2500 posloužil pro piánové zvuky a některá sóla. Největší lahůdkou však byla Jirkova nová sestava, masterkeyboard Doepfer LMK2+ ve spojení s PC plném virtuálních nástrojů. Korg Wavestation, Garritan Personal Orchestra, Hammond B3, Arturia Minimoog, Yamaha CS-80, Kontakt Sample Player a Absynth spolehlivě obsluhoval RT Player, který Jirka využívá i na živé hraní. Většina stop byla natočena přímo do audia, MIDI stopy v hlavním "studiovém" PC se tak omezily pouze na několik vyloženě sekvencerových partů. Audiostopy se točily přímo do mixpultu, jen pro kurzweila byly použity DI boxy z důvodu odstranění brumu.

 

Zpěv

Pro zpěv byl použit mikrofon Neumann U47fet v kombinaci s předzesilovačem a kompresorem Amek 9098. Vzhledem k charakteru zpěvu Petra Jandy byl kompresní poměr nastaven na 2 : 1 s poměrně dlouhým attackem. U vokálů Milana Brouma byl kompresní poměr naopak vyšší (5 : 1). Popfiltr byl klasický dvojitý látkový značky Sennheiser.

 

Hosté

Píseň Vím, co nesmím oživil svým úžasným harmonikovým sólem Sugar Blue. Jeho hohnerka byla sejmuta mikrofonem Neumann U 87. Stejný mikrofon posloužil i pro saxofonistu Boriše Seckého a trubku Jaroslava Halíře snímal Neumann U 47.

 

Mix

Vzhledem k tomu, jak dlouho se deska natáčela, probíhalo míchání vcelku svižně. Pro výsledný zvuk nahrávky byla využita takřka všechna zařízení, která jsou ve studiu A k dispozici. Vyjma výše jmenovaných kompresorů například hally Lexicony 480L, 300L i lampová hallplata EMT 140. Použito bylo i mnoho plug-inů přímo v Nuendu. Pro poslech sloužily Yamahy NS10 a Dynaaudio M4.

 

Mastering

Masterovalo se ve studiu Svengali. Jako výchozí zdroj byly použity soubory ve formátu 24/96. Konverzi souborů nebylo třeba řešit, signál byl veden z jednoho počítače do analogového řetězce (Apogee Rosetta 2000 - Millennia Twincom Compressor - GML EQ 8200 - MaxxBCL) a dále již ve 44,1 kHz do masteringového programu Sequoia. Též byly použity softwarové plug-iny Waves a Sony Oxford. Poslech spolehlivě zaručily B & W Nautilus 802, napájené zesilovačem Bryston 4B-ST.

Psáno pro časopis Muzikus