- přezdívka: MAJ * ročník: 1982
- znamení: Lev a podle japonského kalendáře pes (myslím).
- na co hraje: ve studiu - softwarové tónové generátory firem Native Instruments, IK Multimedia, M-Audio GForce, MOTU, Steinberg, Korg; hardwarové tónové generátory - Yamaha VL1-m, Waldorf microQ, Korg Karma, Yamaha SY-99, Roland MT-32, jakmile bude v ČR k dispozici, tak přibyde Roland V-Synth GT
- první hudební nástroj: Myslím, že úplně pro všechny je jejich prvním nástrojem vlastní hlas. Pak jsou důležité uši a hlava. A pokud se má jednat o "klasický" hudební nástroj, pak následovaly housle.
- hudební činnost: studiová činnost - tvorba vlastních kompozic buď nárazově pro různá divadla, nízkorozpočtové filmy, jingly, hudba pro různá hudební tělesa od malých souborů až po orchestr nebo skládání "do šuplíku"; koncertní činnost - většinou v rámci předváděček
- publikační činnost: Muzikus, MusicStore, Click!, MujMac, rozjíždíme spolupráci s Grada Publishing, s. r. o.
- další činnost: Slovník MIDI (www.slovnikmidi.info), zvukařina, syntéza řeči na ZČU v Plzni
- další koníčky: rodinný život, znakový jazyk, Sudoku a další japonské hry, rekreačně různé sporty
kurzy, školy, studia: Jako frekventant jsem se zúčastnil několikerých Mezinárodních Mistrovských Interpretačních Kurzů na JAMU, obor improvizace a elektronické klávesové nástroje (lektor Daniel Forró), kurzu Úvod do kompozice (klasická moderní kompozice, instrumentace, dějiny hudby) pořádaného JAMU (lektor Ivo Medek). Jako lektor jsem třikrát vedl semináře Letního tábora Hudební mládeže na téma hudební kompozice a improvizace.
- oblíbené kapely: Z domácích kapel to budou asi Dama Dama, Bratři Ebenové, 4TET a Hradišťan. Víc mě ale zajímají jednotliví skladatelé jako Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Daniel Forró, Ivo Medek. Ze zahraničních by to byla asi kapela Queen, ze skladatelů pak například Leonard Bernstein.
- vzor: Už jsem z hudebních vzorů vyrostl, snažím se nikoho nenapodobovat a jít vlastní cestou.
- nejhorší koncert: Z žádného koncertu jsem asi zatím nikdy neodešel.
- nejlepší koncert: Mladá Smetanova Litomyšl 2004 - Dama Dama
- nejkurióznější zážitek z hraní: Nejsem asi typ člověka, kterému by se stávaly kuriózní zážitky. Ale legraci si vždy užiji, když na klavír doprovázím improvizovaná divadelní představení souboru Laurychova divadla v Praze.
10 alb, na která nedá dopustit: Asi neznám žádné, kde by se mi opravdu líbily všechny tracky. Procentuálně nejlépe je na tom asi Pražský Výběr - Tango Ropotámo.
- názor na další muzikanty: Neupřednostňuji žádné nástroje před jinými. Hra na bicí může být stejně obtížná jako na housle, zvuk basy (a tedy basáci) je také velice důležitý. I ostré a řezavé dechy mají rozhodně své pevné zvukové místo atd. Za vynikající muzikanty považuji ty, kteří hrají primárně hlavou, a ne jen rychlými prsty. Mezi ty české patří například Iva Bittová.
- základní rada pro muzikanty: Hrajte hlavou. Nejdříve je potřeba tón (a jeho podobu) vymyslet, teprve pak jej nějak realizovat.
plány, sny a vize: Moc hudebních snů nemám, ale jednou se mi zdála celá kompozice, kterou jsem potom jen zapsal. Jmenuje se Sen o snu. Vize - Libuše viděla město veliké, já vidím veliké množství práce. A plány? Asi naučit se o hudbě přemýšlet z co největšího počtu různých pohledů.
- oblíbené pití: voda, a to zejména bez bublinek
- oblíbené jídlo: Většinou takové, které si nemusím připravovat sám (a jsem na sladké).
- oblíbená blondýna: Víla Amálka :-)
Rádi bychom vám představili naše autory i z trochu jiného pohledu, a tak jim za vás položíme otázku. Nejoblíbenější, nejvíce uznávaný, nejvíce ceněny, nejvíce obdivovaný... styl, nástroj, aparát, osobnost, kapela...?
Za nejdokonalejší hudební nástroj považuji symfonický orchestr, pokud možno doplněný ještě o sbory, klavír, rockovou sadu bicích a nějaké syntezátory. Vždy mě fascinovala zvuková pestrost a variabilita velkých hudebních těles. V moderní klasické (ale v podstatě i populární) hudbě jde už jen velmi obtížně překvapit nějakou překrásnou a přesto neotřelou melodií, přestože doba romantizmu v nás ještě hluboce zůstává. Daleko větší pozornost je čím dál více upírána právě na zvuk (každá popová, rocková a jiná kapela řeší "jaký bude mít zvuk"). Takže zvuk jako takový je dnes důležitým vyjadřovacím prostředkem.
Podobně se stavím i k nejoblíbenějšímu aparátu. Nejvíce mě fascinuje přirozený zvuk, který míří z korpusu nástroje rovnou k uchu posluchače. Pokud možno, aby zvukovému signálu nestálo v cestě moc předmětů. Ani s odrazy zvukových vln si neporadím přes nějaké umělé dozvuky. Nejraději mám dozvuk (atmosféru) smíšeného lesa po dešti (samotný listnatý les dělá sám o sobě moc velký hluk a jehličnatý zase nemá potřebné plochy korun stromů pro dostatek odrazů).
Vyhraněný hudební styl je něco, co mě fascinuje takovým způsobem, že to absolutně nemohu pochopit. Zajímavě udělaná klasická kompozice je pro mne stejně poutavá jako vynikající rockový nářez, jazzová improvizace, poutavá scénická hudba nebo pestrý house. Nikdy mne moc nezajímalo, za jakým účelem, kdy a kdo danou hudbu vytvořil. Prostě mě buď osloví, nebo ne. Je mi jedno, jestli skladbu napsal Mozart a z historického hlediska převratně. Dnes už mi Mozart nic nového nepřináší. Je mi jedno, jestli hudbu napsal neznámý mladík, když mě jako posluchače naplní novými nečekanými hudebními zážitky.
