4/2019

Editorial

  • Víte, ani už si nepamatuji, jak se opravdu jmenoval, ale říkali jsme mu Burďák. A byl to náš kapelový řidič. Tenkrát jsme místo tranzitů, boxerů, ducat… měli v zásadě jen dvě možnosti, čím vozit sebe i aparaturu na kšefty. Jednou byla Škoda 1203 a druhou byl žuk. Tahle polská dodávka snad spatřila světlo světa v Lublinu v továrně Fabryka Samochodów Ciężarowych v roce 1956. Burďák žuka měl. Ne toho prvního, ale novějšího a docela pojízdného. Byl řidičem, který neohrnoval nos, ale pomáhal s nakládáním i stavěním aparátů na pódiu. A uměl za to vzít, takže jsme si tak trochu připadali jako pravé rockové hvězdy. Což ještě umocnila historka, kterou vám budu vyprávět. Nevím, jestli v současné době, ale hraní na velikonoční zábavě byl jeden z těch lepších kšeftů. Všichni byli tak nějak veselejší i pořaďáci se nechali ukecat na lepší honorář, včetně „vaječného“ pohoštění. Na druhou stranu hraní se mnohdy protáhlo daleko přes půlnoc, takže je jasné, že se hrálo v neděli, a ne v pondělí. Kšeft pěkně plynul až do půlnoci, jenže pak se strhla mela. S úderem dvanácté mužská část publika sáhla do svých džísek, vytáhla pomlázky a jala se prohánět všechna děvčata, obsluhu za barem nevyjímaje. Kvůli skladnosti to byly pomlázky bužírkové, o čemž děvčata, která to zažila, mohou vyprávět, jaké to bylo. Jenže co my? Hrát nemělo cenu a do vřavy za cizími děvčaty se nám moc nechtělo. Nemuselo by se to líbit místním. Ale ne tak Burďák. Hbitě zmizel v davu a po chvíli se vynořil v podpaží nesa dvě holky přímo k nám na pódium. Pomlázky jsme nezapomněli a na pódiu přeci jen bylo bezpečněji. Natočil jednu, vyšupali jsme ji, druhou, a zase s nimi zmizel na parket. Za chvíli byl zpátky zase s pěkným úlovkem. Trochu nám to nebrala hlava. Burďák byl jednoznačně nejmenší z kapely a byl to takový ten hubený typ, co si neumíte představit, že by někdy mohl ztloustnout, natož něco uzvednout. Jenže rozřešení jsem vám na začátku zatajil. Koulel totiž v pivovaře sudy a nebyl pro něj problém zvednout padesátku na korbu náklaďáku. Díky němu jsme si tenkrát Velikonoce užili i my.

    Z redakce vám přejeme hezké jaro s Muzikusem a taky nějaké ty veselé příhody o Velikonocích.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 28. 3. 2019

Články v tomto čísle