Milý Yllasi,
už dlouho mne trápí, že se neslyšíme ve zkušebně. Nemohl bys poradit? Hlavně se zpěvem jsou problémy. Buďto to není slyšet anebo to vazbí. Všude píšou, že plata od vajíček jsou k ničemu. Z koncertů máme trochu našetříno, takže můžeme něco i koupit, ale nevíme co, aby to fungovalo.
Tvůj synovec Květoslav
Milý synovče,
pokud se neslyšíte ve zkušebně, zkuste třeba něco zahrát.
Teď chvilku doopravdy. Plata od vajíček jsou fakt spíš na prach a plíseň než na dobrý zvuk. Co se týká akustických úprav zkušebny, bylo na těchto stránkách sepsáno mnohé, byl to většinou nějaký populárně lidový výcuc z nějaké teorie, neb integrály v této oblasti dosti časté jsou v tomto slovutném časopise zakázány. A dělat teď výcuc z výcucu asi nemá smysl. (Viz Muzikus 12/1999, str. 84; 08/2001, str. 23; 09/2011, str. 60.) Ujasni si, jestli chceš ve zkušebně umenšit hladinu kraválu, zpříjemnit poslech, nebo méně rušit sousedy. Na všechno z toho se jde trochu jinak. A podle toho pak směřuj svá bádání, jež vyústí v nějakou tu konstrukční akci. Kacířsky zde navrhnu ekologické řešení. Lepší než tlumit kravál, je žádný nedělat. Nejhlučnějšími nástroji ve zkušebně jsou akustické bicí a po nich saxofon. Pokud saxofonistu nemáte, kupte bubeníkovi na zkoušení s kapelou bicí elektrické. Všem ostatním elektrofonickým hlučičům stáhněte knoflík „vohul mě“ na snesitelnou úroveň. Anebo je zapojte přímo do mixpultu ústícího do malého zkušebnového PA, tedy bez komba u nohou hráče, a regulujte úroveň podle názoru většiny. Pěvec či pěvkyně mohou větrat plíce nasucho bez mikráku. Aspoň doopravdy uslyšíte, co umějí bez elektrických berliček. A věřte, že hrát takhle někdy nad půlnocí v privátním sklepním budoáru beze strachu, že na vás někdo vlítne s opuchlýma očima v seprané noční košili anebo v uniformě z moci úřední, má určitě svoji poezii.
Varianta bé je, pokud saxofonistu v kapele máte nebo bubeník je takový blbec či fanatik, že k úderu na pad jej prostě nedonutíte. Pak sáhněte trochu do kapsy, kupte všem členům i zkušebnovým fanouškům uzavřená circumaurální sluchátka a zvuk kapely mixujte do nich s ohledem na zvuky, jež vám do nich lezou zvenku. Tedy mínus ty bicí a ságo či jiné velké plechové dechy. Circumaurální sluchátka jsou taková, která připlesknete mostem na hlavu s náušníky okolo ucha, tedy ta největší. Zavřená jsou, když zvenku nemají žádný otvor či mřížku dovnitř. Zevnitř mušlí nějaká mřížka být musí. Dobré zkušenosti mám s typy Sennheiser HD280 Pro nebo HD 380 Pro, ale určitě jich běhá po světě mnohem víc. Varianty sluchátkových rozvodů jsou taky dvě. Buď se všichni připojí na jeden sluchátkový výstup. Ten se dá jednoduše udělat, když do malé kutilské krabičky navrtáte dostatek otvorů, které osadíte dostatečným počtem dostatečně velkých (2,5, 3,5 nebo 6,3 mm) sluchátkových samic typu TRS jack. (Viz muzikusí obrázek z čísla 3/2009, str. 58 vlevo dole.) Všem pak jde do hlavy stejný mix stejné úrovně odlišené jenom vlastnostmi těch sluchátek, pokud použijete víc typů.
Druhá, luxusnější varianta je všem mixovat jejich zvuk, k tomu ovšem potřebujete odpovídající odposlechový mixpult s odpovídajícím počtem sluchátkových zesilovačů, pokud je ten mixpult nemá už v sobě. A zvukaře, který se z toho nezblázní. Obávám se však, že na takový mixpult si, milý synovče, jen tak pár koncerty po okolí nevyděláš.
Měj se, tvůj strýček Yllas
