Podobně jako v Japonsku v 60. a 70. letech minulého letopočtu se v posledním snad desetiletí taky čínští výrobci pomalu posouvají od producentů levných šmejdů ke kvalitnější výrobě. Zatímco za mých nezletilých a čerstvě zletilých let Číňani uměli jenom tenisky a propisky, a to ještě jen po jednom vzoru, dnes tam vyrábějí na počty kusů možná i světovou většinu spotřebního zboží a elektroniky.
K vyšší kvalitě produkce snad patří i to, že tradiční „pajc“ a průmyslovou špionáž, doufám, už pomalu nahrazují vlastním vývojem. U starších produktů této značky jste celkem snadno uhádli, jestli zrovna kopírují Sennheiser nebo Shure. Přestože design obou částí tohoto výrobku mi připomíná leccos známého, nebudu dělat drby. A taky jsem už našel na internetu konkurenční produkt vysílající v pásmu 2,4 GHz za podezřele nízkou cenu. Nutno ale přiznat, že v tomhle, tedy v in-ear monitoringu s digitálním přenosem, byli MiPro první.
Až, podobně jako kdysi v Japonsku, začne být výroba v Číně příliš drahá, kdo je pak asi nahradí? Vietnamci? Thajci? Indové? Roboti? Tohle dnes můžeme jenom věštit, ale vraťme se z daleké budoucnosti zpět na současný pracovní stůl.
Dostalo se mi té vysoké cti osahat si a velemoudře zhodnotit bezdrátovou in-ear odposlechovou linku MiPro MI-909, kterážto realizuje bezdrátový přenos signálu v digitální doméně. Patrně jde o první produkt tohoto druhu vůbec.
Když jsem to rozbalil
Čáry máry, otevírám tajemný černý plastový kufřík. Vedle půlrackového vysílače a malého přijímače k řemenu či za gatě nalézám ještě dvě AA, tedy tužkové baterky do něj nastrčitelné. Pak zásuvkové krmítko vysílače, třípólový zásuvkový kabel k němu, dále pak kloubovou prutovou anténu k vysílači s konektorem BNC, dva kovové úhelníky pro zvětšení šířky vysílače do plnokrevného 19coulového průmyslového rámu i se šroubečky a nakonec dva sešity anglických návodů pro vysílač a přijímač. Návod ještě uvádí nástěnnou anténu pro stabilní aplikace, ale ta nebyla anipředána, ani viděna, a tedy ani není součástí testu.
S vysílačem v ruce čelem k čelu registruju zleva vpředu vypínač jeho napájení, konektorovou samici typu TRS, jack čtvrt coulu (6,3 mm) pro výstup kontrolních zvukařských sluchátek a vedle jejich regulátor hlasitosti. Největší plochu předního panelu ovšem zabírá žlutozeleně podsvícený displej, ukazující všechno možné. V jeho levé krajní části je dvojřad malých zelených LED diod ukazujících úroveň vysílaného signálu. Vpravo od displeje je tlačítko pro spouštění aktivní synchronizace vysílače s přijímačem, kdy se oba přístroje položené hodně blízko sebe po stisknutí tlačítek samy najdou a sladí. Úplně vpravo je po zoubkách poskakující kolečko ovládající velikost různých nastavení, jejichž téma volíme, pokud s ním neotáčíme, ale použijeme ho jako tlačítko.
Vysílači, čelem vzad. Vzadu má jen konektory. Na levém okraji je samice BNC pro anténu se šroubovacím zajištěním. Vedle ní dva čtyřpólové konektory typu RJ-11 (značené někdy taky jako 6P4C, tedy stejné jako u telefonů na pevných linkách) určené pro připojení kabelového dálkového ovládání přes počítačový port ve formátu RS-232. Jeden konektor je pro vstup, druhý coby výstup pro další takový přístroj v řídicí kaskádě. Vpravo vedle nich jsou další dvě samice pro TRS jack (čtvrt palce) zapojené jako analogový audio výstup pro další přístroj do kaskády. Následují dva kombinované samičí konektory třípólový XLR-TRS jack se symetrickými analogovými audio vstupy. Levý kanál slouží za jediný vstup při provozu v režimu mono. Při přímém osobním testování jsem navíc zjistil, že tyhle analogové vstupy jsou s výstupy uvnitř přístroje přímo a natvrdo propojené, takže výstupy lze jednak použít jako vstupy a naopak, jednak takhle při řetězení více přístrojů nedochází k degradaci analogového signálu opakovaným průchodem zesilovacími cestami. Nakonec pak úplně vpravo je souosý konektor pro napájení s malou kovovou konzolkou na upevnění kablíku.
„Belt worn“ přijímač je samozřejmě menší. Poctivě udělané kovové tělo má nahoře samici jack TRS pro průměr osminy palce (3,5 mm) na stereofonní pódiová odposlechová sluchátka a regulátor hlasitosti s vypínačem všeho v jeho krajní poloze. Dole z přístroje trčí dvě malé kablíkové anténky. Přední straně krabičky vévodí zobrazovací displej. Pod ním je světelná kontrolka, která se rozsvítí v režimu aktivní synchronizace, a tři nastavovací mikrotlačítka zapuštěná pod povrchem krytu, aby nedošlo k jejich nechtěnému zmáčknutí během pódiové akce. Ve spodní části čelního panelu je kryt prostoru pro dvě tužkové baterky. Obě mají póly plus i mínus na stejné straně a mínus zřetelně u pružinky. K odklopení víka je potřeba dvou prstů, baterky drží pevně a dvířka jsou na bytelném pantu, takže by nic nemělo padat na zem.
K lince nejsou dodávána sluchátka, což má tu výhodu, že si můžete vybrat, jaká chcete.
Když jsem to zapnul a připojil
Ne všechna kouzla lze odhalit na rozbaleném zařízení a projeví se až po zapnutí a v provozu. Neškodí si po několika uživatelských pokusech přečíst aspoň přimhouřeným očkem návod. Shledal jsem tyto zaznamenáníhodné skutečnosti:
Na vysílači lze nastavit vysílací módy stereo a mono. V režimu mono je signál z levého vstupu veden do obou kanálů přijímače.
Jeden vysílač může stejným vysílaným signálem napájet libovolně mnoho přijímačů naladěných na jednu frekvenci.
Vysílač i přijímač mají zabudován ekvalizér. Na vysílači je ekvalizér výraznější, třípásmový s nastavením zdvihu či poklesu do plus či mínus 9 dB po skocích 3 dB. Na přijímači je jenom několik předvolených nastavení, sice od sebe rozeznatelných, ale ne příliš výrazných.
Kromě možností nastavení vstupní úrovně od 0 do -30 dB, a to v linkové nebo mikrofonní úrovni, je možné nastavit i výstupní výkon vysílače, a to ve dvou skocích, buď 10 nebo 100 mW. Při malé přenosové vzdálenosti není potřeba drtit prostor zbytečným rádiovým smogem a rušit tak ostatní bezdrátová zařízení.
Bezdrátová rádiová komunikace může probíhat v 17 skupinách po 3 až 16 kanálech v nestejných frekvenčních odstupech. Asi kvůli interferencím. Dohromady je v přiložené tabulce 219 volitelných nosných frekvencí v pásmu označovaném jako 5F, tedy od 540 do 604 MHz, ale frekvence některých nosných se v různých skupinách opakují. Pro jiné země se dodávají vysílací pásma jiná. Šířka jednoho vysokofrekvenčního kanálu je 25 kHz, frekvenční odstup kanálů je 50 až 75 kHz, minimální odstup nosných frekvencí sousedních kanálů v jedné skupině je 825 kHz, obvykle ale víc než 1 MHz. Celková přeladitelnost nosných frekvencí je 64 MHz. Výrobce dále upozorňuje, že pokud používáte i jejich bezdrátové mikrofony v témže vysokofrekvenčním pásmu, máte dát pozor na oddělení jejich nosných frekvencí od frekvencí těchto monitorů.
Různá nastavení lze pojmenovat, poté uložit a zpět vyvolat.
Jak se mi to všechno líbilo
Při odpojených ekvalizérech nebyla uchem patrná změna barvy signálů vstupního a výstupního. Tedy linka až do poměrně vysoké úrovně limitace přenáší velmi čistě bez zanášení zkreslení či ruchů.
Výkonová rezerva výstupu přijímače je dostatečná na to, aby vám i s běžnými sluchátky randál utrhl hlavu. Kdo jste zvyklí, že MP3 přehrávač, ať už samostatný nebo v mobilu, má zabudovaná výkonová omezení s ohledem na vaše akustické zdraví, tak tady nejsou. Pokud zvukařovi-matlákovi při zacházení s aparaturou někde něco křupne do výstupu, dostanete to přímo do palice. Proto bych se v některé z příštích verzí přimlouval za nějaký nastavitelný a odpojitelný limitér, případně kompresor či automatické řízení úrovně signálu. Potěšil by mě víc než ty ekvalizéry.
Volba frekvencí třípásmového ekvalizéru na vysílači mi nepřišla příliš šťastná. Jeho krajní frekvence (návod neudává, které to jsou) jsou příliš krajní, než aby výrazněji ovlivnily barvu zvuku. Ani přednastavené ekvalizéry na přijímači mi nepřijdou, že by barvu zvuku nějak výrazně ovlivňovaly. Ale dají se odpojit, poslech bez nich mi byl příjemnější.
Překvapil mě vynikající dosah spojení. V pohodě zvládá mnoho desítek až několik stovek metrů. Záleží taky na vlhkosti vzduchu, přímé viditelnosti antén, tedy jestli jste k vysílací anténě natočeni přímo, nebo ji kryjete tělem. Taky třeba na stavu baterek. Zaujalo mě, že signál není ani příliš omezován v cestě stojícími zdmi. Určitě to souvisí s poměrně vysokým vysílacím výkonem, taky použitým rozsahem přenosových nosných frekvencí. Rozhodně domem pronikal výrazně lépe než moje domácí wi-fi. Proč ne, s destkrát vyšším výkonem?
Režim aktivní synchronizace funguje na krátkou vzdálenost, prakticky když leží přijímač i vysílač vedle sebe. Ale oba přístroje, pokud jsou v tomto režimu zapnuty současně, se najdou a nastaví celkem svižně.
Nedostatek signálu se neprojevuje šumem či zkreslením, ale špatné spojení začíná přibližně vteřinovými výpadky signálu.
Latence čili zpoždění
Vzhledem k tomu, že přenosová zpoždění jsou asi největším zádrhelem, kterým to analogová zařízení těm digitálním ještě pořád natírají, a taky proto, že ani návod k použití (ten neuvádí čísla prakticky žádná), ani firemní manuál stažený na internetu tenhle údaj neuvádějí, rozhodl jsem se přenosové zpoždění pro vás změřit.
Použil jsem dvoukanálový osciloskop se synchronizací obou podle kanálu vstupního, jeden kanál na vstupu, druhý na výstup, a odezíral jsem fázové zpoždění sinusovek různých frekvencí. Nejnižší kmitočet, kde nebylo pochyb, že přeskočím nějakou periodu, byl 67 Hz. Při vodorovné kalibraci dílkované obrazovky 2 milisekundy na dílek byla kmitna výstupního signálu nějakých 2,7 dílku za kmitnou vstupního. Při vyšších frekvencích to vycházelo stejně. Takže hlásím změřené zpoždění ze vstupu luftem na výstup 5,4 milisekund, což asi není špatné. Zapnutý ekvalizér zvýšil zpoždění na 3,2 dílky, tedy na 6,4 milisekund. Krabičky ležely vedle sebe. Pokud bych je od sebe vzdálil o 10 metrů, bude zpoždění o nějakých 33 nanosekund delší, což se taky dá přečkat. Jenom nechápu, proč to nenapsali do manuálu.
A tedy závěrem
Přístroj plnil věci jemu určené dobře. Moje námitky (volba frekvencí ekvalizéru, absence limitéru) se týkaly jen některých drobných, podle mého názoru vývojových, nedomyšleností. Poruchovost, životnost, odolnost v provozu a stabilitu parametrů si budou muset, stejně jako u jiných věcí, otestovat uživatelé časem sami.
No jo, ale...
Je tedy pěkné, že tu máme první bezdrátovou digitální odposlechovou linku na světě. Ale ten, kdo ji spoluposlouchá, taky na pódiu obvykle něco produkuje - jinak by mu ten odposlech byl jenom na parádu. A produkuje-li něco, ať už zpěv či hude na nástroj, potřebuje svůj zvuk posílat opačným směrem do mixpultu. Zatím vidím vždycky zezadu za pasem pohybujících se kytaristů, pěvců či pěvkyň zacvaknuté krabičky dvě, vysílač a přijímač. A to pokud možno co nejdál od sebe, aby se jejich antény navzájem nerušily. Překážela by i jedna, obě překážejí stonásob. Kdy už konečně nějakého technika napadne spojit obě funkce do jedné pódiové škatulky a dotáhne věc do zdárného konce? Žádný div, něco podobného umí každý wi-fi modem nebo mobil GSM. Možná s menším oddělením obou signálů, než je tady potřeba, možná i v horší přenosové kvalitě, možná s vyšším přenosovým zpožděním, vulgo latencí, než by potřebovali muzikanti. Ale cesta je prošlapána - ty mikrovlnné obvodové prvky spojující vysílač i přijímač do jedné antény existují a jmenují se cirkulátor. Představte si trojramennou křižovatku, na níž všichni příchozí, ať jedou odkudkoliv, zahýbají vždycky hned vedle doprava - tak cirkulátory fungují. Oboustrannému způsobu přenosu se zase říká synchronizované klíčování nosné - tedy chvilku odsud tam, chvilku odtamtud sem. Někdy i na jiných frekvencích. Fertig - hotovo. Už slyším první námitku, že věci vidím jako Hurvínek válku, ale kde je vůle, tam je i cesta. Vývojáři a výrobci, pohněte se. Zákazníci čekají.
Info:
MiPro MI-909 je stereofonní bezdrátová přenosová linka určená pro pódiový sluchátkový odposlech s přenosem signálu v digitální doméně. Cena je 21 990 Kč
Plus:
čistý zvuk
spolehlivá funkce
přehledné pochopitelné ovládání
možnost skupinového dálkového řízení přes počítač
dostatek rezervy zesílení na výstupu
Mínus:
ne příliš použitelné ekvalizéry
absence limiteru pro zamezení poškození sluchu
Technická specifikace
| MI-909T Digital Stereo Transmitter | |
| výška racku | ½ U |
| rozsah přenosové frekvence | 470–639 MHz, 705–960 MHz (podle země) |
| šírka pásma | 64 MHz |
| napájení | externí 12–15 V DC |
| rozměry | 210 x 44 x 206 mm |
| hmotnost | 1,1 kg |
| MI-909R Digital Stereo Bodypack Receiver | |
| rozsah přenosové frekvence | 470–639 MHz, 705–960 MHz (podle země) |
| šírka pásma | 64 MHz |
| frekvenční rozsah | 20 Hz až 15 kHz (stereo) |
| stereo separace | > 95 dB |
| odstup S/N | 95 dBA (stereo) |
| spotřeba | 170 mA |
| rozměry | 63 x 82 x 23 mm |
| hmotnost | 93 g |
| napájení | 2 x AA baterie (8 hodin provozu) |
Web
