Jak se slouží Mše - povídání se stage managerem Lukášem Foniokem

Vedle West Side Story je Mše Leonarda Bernsteina vrcholným dílem tohoto génia. V době svého uvedení šlo o dílo budící velké emoce. Bylo považováno za kontroverzní a své uznání získávalo až postupně. V současnosti je Mše považována za to nejlepší, co ve 20. století v klasické hudbě vzniklo.

Mše vznikla na výzvu Jacqueline Kennedyové. Premiérově byla uvedena 8. září 1971 u příležitosti otevření Kennedyho centra ve Washingtonu. Bernstein na projektu pracoval s přestávkami tři roky. Několik posledních částí autor dokončil pouhé dva dny před první zkouškou.

Dílo samotné se proplétá mezi žánry. Nejedná se o čistě klasickou hudbu, nalezneme zde něco z rocku, jazzu a muzikálu. Po dlouhé době byla Mše opět uvedena i v České republice. Naposledy byla k vidění v Brně roce 2001. Nové uvedení je vysněným projektem Vojty Dyka, který se také ujal hlavní role. Celé dílo je produkčně rozsáhlé a o jeho technickém zajištění jsme si povídali se stage managerem Lukášem Foniokem.

Jak celý nápad na provedení Mše vznikl?

Bernsteinova Mše se v divadelním podání hrála naposledy v roce 1997. Vojta Dyk v ní účinkoval jako dvanáctiletý chlapec a shodou okolností zde na trumpetu hrál i Josef Buchta, který je producentem dnešní verze Mše a zároveň je ředitelem pořádající agentury Bujoart. Spolupráce obou vznikla před několika lety na projektu B-Side Band a Vojtěch Dyk. Postupem času se začalo mluvit o moderním provedení díla Bernsteinovy Mše, myslím že to byl vždy Vojtův sen. Josef se toho nápadu chopil a vše se dalo do pohybu.

Jak jste se k projektu dostal vy?

V roce 2009 jsem příležitostně zvučil v brněnském klubu Metro Music Bar. Tam jsem se potkal s Josefem Buchtou, majitelem klubu a zároveň bandleaderem kapely B-Side Band. Tehdy začal s kapelou zpávat i Vojta Dyk. Kapela začala hodně vystupovat a přišlo první turné. V té době jsem již zajišťoval technickou produkci a připravoval návrhy scén, což trvá dodnes.

Název díla Mše může být zavádějící, o jaké dílo či hudební útvar se vlastně jedná? Jak dlouho se vystoupení technicky připravovalo?

Pro mě to určitě zavádějící bylo. Do té doby jsem to neznal, ale v té chvíli jsem začínal tušit, jak náročné to technicky bude. Z mého pohledu se jedná o kombinaci divadelního a hudebního představení. Technicky bych to přirovnal k muzikálu, ovšem umělecky to si hodnotit netroufám.

Vše se připravovalo asi rok. Ze začátku byly k dispozici pouze skici od Šimona Cabana, který scénu navrhoval. Já jsem je převáděl do technických plánů a řešil technickou proveditelnost. Jednou za čas jsme se vždy potkali a dolaďovali je do dnešní podoby.

Mše existuje v menší a větší verzi. Vaše produkce se musela rozhodnout pro zmenšenou variantu, Proč to bylo nutné, co vše bylo třeba zredukovat? Celkem m

pobavil popis v jednom z článku, že se jedná o komorní provedení pro sto hudebníků.

Je to hlavně z důvodu velikosti sálů a divadel. Scéna vyžaduje minimální šířku osmnáct a hloubku čtrnáct metrů. V Česku je obecně problém najít vhodný sál, který by měl odpovídající velikost pódia v poměru k počtu sedadel. Snaha byla vyhnout se hokejovým halám nebo sportovním sálům. Na to jsme přistoupili jen výjimečně z důvodů velkého zájmu diváků. Velkou část pódia zaberou dekorace a na techniku pro více muzikantů už prostě nezbylo místo. Tahle verze je ale podle mého názoru pro diváka zajímavější.

Mše je po všech stránkách rozsáhlé dílo, mohl byste přiblížit, co vše se na pódiu děje?

Mše v našem provedení má poměrně náročnou choreografii. Hlavní dominantou jsou středové schody vysoké sedm metrů a další zvýšené platformy, po kterých se většina sboru, včetně Vojty, neustále pohybuje. Obsazení kapely a orchestru vypadá následovně: viz box.

Na jaké největší problémy jste při realizaci narazili? Kolik lidí produkčně celé vystoupení zajišťuje?

Velké problémy jsme měli při plánování se světlou výškou sálů. Návrh středových schodů se musel několikrát měnit. Kreslil jsem si vizualizace všech sálů, ve kterých měl projekt proběhnout, a zjišťoval limity naší scény. Další výraznější problémy naštěstí nenastaly. Před zahájením turné jsme měli možnost scénu postavit na výstavišti v Olomouci a pak tam týden zkoušet. Během této doby jsme měli čas vyladit veškeré detaily. Na jednom vystoupení se podílí osmnáct lidí a čtrnáct pomocníků. To se bavíme pouze o technickém týmu. Co se týče produkční části, v té je přibližně pět lidí.

Jak je představení dlouhé?

Dvě hodiny.

Jak se tvořila samotná scéna?

Hlavní návrh dělali bratři Cabani, které jsem poté překresloval do 3D modelů a do technických plánů. Postupně se upravovaly do podoby, kterou známe dnes. V součinnosti s hlavním osvětlovačem Jiřím Bezděkem jsme navrhli umístění světel a zvukaři Pavel Vojta, Jakub Lis a Jan Špiřík navrhli umístění mikrofonů a systém snímání.

Jistě jste museli hledat i vhodné prostory. Jak jste je vybírali? Co musel daný prostor splňovat za podmínky?

Z důvodu dlouhodobého vytížení sálů a divadel pořádající agentura musela zablokovat prostory dlouho dopředu. Scéna byla bohužel navržena až posléze. Jak jsem již zmiňoval, nastal zde problém s velikostí sálů. Scénu jsme několikrát upravovali.

Jak se zajišťuje tak rozsáhlé představení technicky?

Při tomto projektu jsou hlavně důležití lidé, tedy přesněji řečeno technici. Ti jsou rozděleni do několika sekcí: zvuk, světla, video, riggeři a pódioví technici. Každá sekce najíždí v určitý čas podle harmonogramu. Vše na sebe navazuje. Pro představu: První přijíždí riggeři, kteří zavěšují motory potřebné k vytažení konstrukcí. Osvětlovači a video technici pak na konstrukce zavěšují světla a LED panely. Mezitím se dokončuje pódium a další konstrukce, včetně dekorací. Nakonec přijíždějí zvukaři, kteří věší hlavní aparát. Nakonec přijíždí backline technik a rozmístí nástroje a nástrojovou aparaturu. Dále jsou na řadě zvukové zkoušky a poté samotné vystoupení.

Můžete popsat, jaká technika je při představení použitá?

Hlavní a jediným dodavatelem je firma RentalPro. Používáme zvukový aparát francouzské firmy Nexo. Typ aparátu se mění v závislosti na velikosti sálů, ale převážně používáme řadu M28.

Mixážní pulty jsou tři. V hlavní režii je to Yamaha CL5 a CL3. Show tedy odbavují dva zvukaři. Jeden se stará o bezdrátové mikrofony a druhý o orchestr s kapelou. Třetí pult je monitorový a je to také Yamaha CL5.

Sbory, které se nepohybují, snímáme kondenzátorovými mikrofony Audix SCX1. Dalších osmnáct herců zpívá na náhlavní mikrofon DPA 4088 s kardioidní směrovou charakteristikou, a to včetně Vojty a chlapce sólisty. Přenos je řešen bezdrátovým systémem Shure ULXD. Odposlechy jsou také od firmy Nexo. Najdeme zde celou jejich řadu odposlechů: PS8, PS10, PS15 a 45N.

Světla jsou odbavena pultem Grand MA2 Light, který zároveň odbavuje i video stopy přes DMX - USB převodník Nttec. Zbytek programu řídí dirigent. Jako spotové hlavy používáme světla High End Technospot. Washe jsou od značky JB Lighting typ JB A8 Wash. Přední světla jsou převážně tvořena reflektory Arri 2k. Dále používáme 16 kusú blinderů 4DWE a LED páry. Ve scéně můžete vidět cca 60 m2 LED panelů Absen A3 s rozlišením 3,9 mm.

Na webu, který je představení věnován, je zmínka, že bylo třeba zajistit i speciální notové pulty, kvůli velké váze partitur. Jak jste toto zajišťovali?

Tohle bohužel nevím přesně, ale v současné době má dirigent klasický notový stojan pro dirigenta, tedy ten větší.

Produkční tým tvoří trumpetista B-Side Bandu Josef Buchta a zpěvačka Lucie Netušilová Karafiátová. S trochou nadsázky, souhlasíte, že ti, kteří jsou na pódiu i jako umělci, rozumí potřebám celé produkce nejlépe?

S tím určitě souhlasím. Josef má dlouholeté zkušenosti s účinkováním jak v divadle, tak v různých kapelách či projektech. Studoval hru na trumpetu na konzervatoři a na JAMU v Brně. Dlouhodobě se věnuje agenturní činnosti a má za sebou nespočet koncertů či festivalů, které sám pořádal. Lucie je členem Czech Ensemble Baroque jako sboristka a mnoho let pracuje v agentuře Bujoart jako hlavní produkční a booking agent.

http://www.bernsteinmass.cz/o-projektu