10/2020

Editorial

  • Co to je párák, asi nemusím nikomu vysvětlovat. Do nedávné doby to bylo to nejdůležitější, co musel mít každý zvukař. Tedy pokud nechtěl sedět hned pod pódiem či na něm. Ale jak píšu, do nedávné doby. Dnes digitalizace zvuku pokročila hodně daleko a obyčejné síťové kabely dokážou nahradit klubko, které bylo ne nepodobné pořádně dlouhé zahradní hadici. Nemluvě o speciálním a opatrném zacházení jako se svátostí. A co jde po síti, může jítt i vzduchem. Pokrok nezastavíš. Ale přesto tu máme naše kabely ke kytarám a klávesám. Ty rozhodně digitalizované nejsou. Hodně z vás si na kabelech zakládá, a tak věřím, že pro vás bude zajímavý rozhovor Martina Adamuse s Michalem Moricem o tom, jak se stane, že někdo začne dělat kabely ke kytarám. Vezme pájku… a to mi připomíná mojí zkušenost s pájením kabelů. Nedávno jsem si říkal, že už mi některé kabely dosluhují, tak jsem nakoupil jacky a pár metrů kytarového kabelu a jednou navečer vytáhl pájecí nádobíčko. Základním úkolem je oholení konců kabelu, pěkně na míru, aby v jacku nebylo klubko hadů. Klasika, vrchní gumový plášť oříznout, měděný úplet stínění rozplést a úhledně smotat, zkrátit na správnou délku a nejlépe hned pocínovat konec. Pak opět klasika, oholit izolaci živého vodiče, tady je dvouplášťová, super, nekoupil jsem přeci žádné špatné kabely. Už to odsejpá, oholit druhý konec, pocínovat kontakty v jaccích…, a kabel je na světě. Na zkoušku zapojím kytaru, hraje. Ale přeci jen pro jistotu připojuji ohmmetr. Ejhle asi patnáct kiloohmů mezi živým a zemí. Co to jako je? Tak co, uštípnout kousek a znovu. Stejná píseň, jen asi čtyřicet pět kiloohmů. Uštípnu a měřím jen oholené konce. Nekonečno. Se picnu. A rozuzlení? Z firmy mi napsali, že ta druhá černá izolace je rovněž stínění a slouží k odstranění hluků při mechanickém zacházení s kabelem. No jasně, zblízka jsou vidět v černé bužírce zalité žilky druhého stínění. Tak zastyděl jsem se, ne že ne. Při letování se to prohřálo a lehce propojilo. Ale jak se tak poptávám, jak potkávám zvukaře a muzikanty, nevědí. Snad jednou někoho potkám, kdo bude vědět. Oholeno druhé stínění o kousek dál, zapájeno a kabel jede na jedničku. Tohle se mi stát, když jsem si kdysi pájel dvacetičtyřžilový párák a proměření odporu nechal na konec…

    Přeji vám fajn podzimní muzikusí čtení.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 24. 9. 2020

Články v tomto čísle