Příběh jedné desky - BSP - Ota Balage for Kamil Střihavka by Assistance Michal Pavlíček (1992)

„Měl jsem vždycky ve zvyku psát pro někoho konkrétního. Představoval jsem si ho co do jeho rozsahu, výrazu a pro Kamila se mi dělalo úžasně. Já bych si přál takhle zpívat, dokázat takhle zazpívat právě tyhle písničky, ale já se nepovažuju za zpěváka, jsem zpívající hudebník. Pro Kamila se mi psalo krásně, šlo to strašně rychle. Dělal jsem i dvě písničky denně a celá deska byla hotová za týden čtrnáct dní,“ vzpomíná Ota Balage na zrod debutového alba superskupiny BSP, které se v roce 1992 stalo zjevením na tuzemské rockové i poprockové scéně.

Otovy silné invenční melodie doslova nabité třaskavým hitovým potenciálem, fenomenální a na naše poměry nevídaný zpěv Kamila Střihavky a kytarové mistrovství Michala Pavlíčka dalo takřka přes noc vzniknout hvězdné formaci, na kterou se ani osmadvacet let po prvním albu a šestadvacet po posledním řadovém, rozhodně nezapomíná.

V roce 1992 není rozhodně jméno Oty Balageho na tuzemském hudebním kolbišti neznámé. Už jako šestnáctiletý řádil s punkovým Zikkuratem, ještě více se zapsal do povědomí po boku Miroslava Imricha ve spíše novovlnném Tangu a na přelomu osmé a deváté dekády stál společně s Vilémem Čokem v popředí mimořádně našlápnuté Nové růže, která z hlediska popularity statečně držela krok s předtím nedávno vzniknuvší Lucií. „Do té doby jsem vlastně byl pořád muzikant a nepsal písničky. Ani v Zikkuratu, ani v Tangu, kde je dělal Mirek Imrich. A pak jsme se domluvili s Vilémem, že uděláme Novou růži postavenou na dvou osobnostech a dvou autorech. Vilém psal rockovější věci, já spíš ty melodičtější, třeba hity jako Kariéra nebo Anděl fantazie. Na jedné šňůře nám dělala předkapelu holčičí kapela Loretta se zpěvačkou Dariou Hrubou a ta mi pustila duet, co napsal Emil Kopřiva. a ona ho nazpívala s nějakým Kamilem Střihavkou, kterého jsem do té doby neznal. Cítil jsem, že má obrovský potenciál por belcanto, že by mu seděla muzika typu Whitesnake. Úplně mě nadchnul a uvažoval jsem, jak se k němu dostat a něco společně udělat. A pak jsme dostali s Vilémem kšeft nazpívat hudbu k televiznímu seriálu pro děti o Chipu a Daleovi. Napadlo mě k tomu přizvat i Kamila. Sehnal jsem si na něj číslo a z té písničky se stala v podstatě legenda, a vlastě nás i hodně proslavila.“

První kroky ke zrodu BSP tedy vedou přes dětský televizní seriál Walta Disneyho a spolupráce mohla začít. „Jako úplně první jsem napsal pozdější singl I Don’t Know, poslal ho Kamilovi a rovnou mu nabídl: ,Hele, jestli chceš, napíšu pro tebe celou desku.‘ Kamil souhlasil, jezdil za mnou do Prahy, u mě jsme nazpívávali demáče a šlo to skvěle. Kamil je mistr vícehlasů, takže jsme tam rovnou dávali i ty. A já pak zašel za Michalem Pavlíčkem, řekl jsem mu, jakého mám zpěváka, pustil mu demáče a zeptal se, jestli mi tam chce nahrát kytary. Michal se úplně nadchl, a tak jsme se rozhodli udělat projekt BSP. Původně to neměla být regulérní kapela. Já měl Novou růži, Kamil Motorband, Michal Výběr, takže mělo jít o setkání tří osobností na jednu desku.“Studiově a posléze i živě BSP doplní rytmika Jiří Veselý (bg.) a Jiří Zelenka (dr.), tedy spoluhráči Michala Pavlíčka z jeho tehdejšího instrumentálního tria Big Heads. A o působivé dívčí vokály se postarají sestry Růžičkovy. Ota vzpomíná: „Viděl jsem je v nějakém pořadu v Brně, nevěděl jsem, o koho jde, ale zpívaly skvěle. Tak jsme je pozvali na desku, potom i na turné, kde spolu s námi hráli ještě Kája Mařík na druhé klávesy a tehdy devatenáctiletý Mirek Chyška.“

Vraťme se ale ještě k samotnému natáčení alba. To proběhlo v roce 1992 ve studiu ve Smečkách. „Vybral ho Čombe (přezdívka Michala Pavlíčka pozn. aut.), který tam hodně točil filmovou muziku a věděl, že je to kvalitní studio s dobrým vybavením. Točil s námi Petr Ackermann, dvorní zvukař z Propasti a později i z Jesus Christ Superstar. Mimochodem, myslím si, že díky Smečkám byl zvuk tehdá na svoji dobu poměrně světový. Druhá deska zněla podle mě trošku líp, ale i sound ze Smeček se povedl. Navíc si pamatuju, že tehdy jsem poprvé viděl Čombeho, jak najednou spolkl kluzák, tedy chlebíček s vajíčkem. Chodili jsme na jídlo na Václavák a já si říkal, že to jsem nikdy v životě neviděl. Udělal raz dva tři, tři chlebíčky byly v něm, a povídá: ,Jdeme točit.‘“

Texty k písničkám na albu nejprve napsal Ivan Hlas, a to v české podobě, posléze se jich ujaly Michaela Ponocná, Marie Houšková a Irena Ročková k jejich přeložení, respektive přebásnění, do angličtiny. Kamil Střihavka pak jednotlivé skladby nazpívával pod dozorem amerického jazykového poradce Aarona Johnsona a Marshy Kocábové, a nutno přiznat, že v době vydání alba byl za svou angličtinu nejednou chválen. „Existuje pochopitelně spousta druhů angličtiny. Jinak mluví Angličan, jinak Australan, jinak Američan, jinak černoch, Kamil dodržoval to, co mu jazykový poradce předmlouval, takže je to angličtina pravděpodobně čitelná pro Angličany nebo Američany. Ti se s tím ale obvykle až tak moc nepářou, jestli je to dobře, nebo ne. To naopak spíš Češi, co si myslí, že umějí dobře anglicky, jsou větší šťourové.“

Jako výhradní autor hudby pro album Ota Balage for Kamil Střihavka by Assistance Michal Pavlíček si při nahrávání podržel Ota i funkci producenta. Dokonce i základní kytarové party, pochopitelně s výjimkou sól, připravil na demo snímcích pomocí samplovaných zvuků. Následující deska Michal Pavlíček for Kamil Střihavka by Assistance Ota Balage už z logiky věci vznikla jiným způsobem, nicméně plnou měrou navázala na úspěch alba předchozího, což jistě podtrhly i texty, tentokrát v češtině. Navíc balada Země vzdálená se stala asi největším a nejúspěšnějším hitem v kariéře jak Kamila Střihavky, tak Michala Pavlíčka.

Ale zpět k prvnímu albu, jemuž jsou tyto řádky věnovány a zpět do studia. „Natáčel jsem tehdy na emulátor EMAX HD SE, Roland D50, Computer Atari ST 1040, měl jsem v té době docela dost kláves. Bylo to proto, že jsem před tím vydělával poměrně dost peněz s Tangem, na poště se mě vždycky ptali, jestli jsem vyhrál Sazku nebo co, když jsem vydělal třeba dvacet tisíc za měsíc. Jenže my hráli pětadvacet koncertů měsíčně, normální plat byl tehdy patnáct set, jenže já všechny peníze strkal zpátky do nástrojů. Když stál nástroj osmdesát tisíc, bylo to jako tehdejší cena za okál. Zato si člověk mohl postavit barák. Takže jsem měl nástroje, které byly myslím na světové úrovni, a ještě spoustu různých samplovaných převodníků. Ovšem jeden zásadní zvuk prochází celou deskou. Je to piano, které hraje emulátorovým způsobem, takový klimpr, v pozadí smyčce s kladivem. Kdybych ho dneska chtěl najít, už ho nenajdu. Je třeba ve Will You Go. Krásnej zvuk, ale dneska už ho nedám, už se nedá sehnat.“Ze současných mladších posluchačů, respektive Čtenářů, už asi málokoho napadne přesmyčka, jaká se člověku vybaví v souvislosti s názvem BSP. Tedy že zkratka jmen Balage, Střihavka, Pavlíček může být také s trochou dobové ironie brigádou socialistické práce. Ota ovšem ujišťuje, že o takový záměr nešlo ani původně v době, kdy podobné ozvěny minulosti stále ještě rezonovaly. „Ne, to vlastně nikoho nenapadlo. Protože se jednalo o projekt nás tří, jednoduše jsme spojili první písmena našich jmen. Až později nám někdo řekl nebo připomněl, že by se to dalo vysvětlovat i takhle, a tak jsme si to dodatečně uvědomili. Ale o nějaký záměr nebo vtip se rozhodně nejednalo, to šlo úplně mimo nás.“Jak už bylo řečeno, vydání debutového alba BSP se v roce 1992 stalo na české, přesněji řečeno československé, hudební scéně skutečně nepřehlédnutelnou událostí. Předcházel mu ještě klasický vinilový singl I Don’t Know, který vnikl do hitparád a áčkových rotací rodících se soukromých stanic, ale i veřejnoprávního éteru. Navíc jako by se BSP stali vlajkovou lodí rodícího se hudebního průmyslu. Vydavatelská firma se za novinku postavila velkoryse a stranou nezůstával ani zájem médií. Novinářům byl projekt představen na velké tiskové konferenci v pražském Divadle hudby, množily se články, rozhovory a pochvalné recenze. „Desku tehdy vydával Bonton, který měl Martin Kratochvíl. a byla to společně s Monitorem jedna z úplně prvních firem, a tak se chtěli ukázat. Podle mě měli tenhle projekt jako VIP. Vrazili do toho peníze, ale ty se jim krásně vrátily. Myslím, že break měli někde na tři a půl tisících nebo čtyřech tisících deskách a my jsme jich tehdy prodali čtyřice, padesát tisíc, nevím. Viděli v tom supergroup, a tak okolo udělali veliké haló. Podle mě nám to moc pomohlo. Vzpomínám si, že jsem jel v metru na schodech, proti mně frajer, na zádech velikánskou kobylu - přehrávač - a hustil si to do ucha. Mě nepoznal, ale hudbu jo, a já si říkal: ,No tak to už jsem v Americe, nebo co?‘ Na I Don’t Know nám natočili klip, kde nás postavili na asi patnáctimetrové sloupy a přivázali. I ten klip vypadal na svou dobu docela světově. Z dnešního pohledu je to samozřejmě trochu legračnější, ale tenkrát to vypadalo dobře.“

Při zpětném pohledu a návratu o osmadvacet let se vkrádá logická otázka, co pro Otu Balageho, muzikanta a autora, debutové album BSP v roce 2020 znamená.

„Určitě hodně. Dodnes nás poslouchají lidi mého věku možná tak o pět deset let mladší, a dodnes, ať už na facebooku, nebo když se potkáme, velice tu první desku obdivují. Obdivují ji jako určitý přelom. A na to jsem pochopitelně hrdý, že se mi podařil ten projekt od začátku. Že jsem našel Kamila, že jsem přemluvil Čombeho, napsal jsem dvanáct písniček, udělali jsme desku. Škoda, že jsem tenkrát ještě netextoval. Dneska mám Balage Band, který jsem otextoval celý. Další věc je skládání. U Tanga jsem si netroufl, tam skládal Imrich. Pak jsem byl donucený skládat u Nové růže a přišel jsem na to, že mi to jde. Tenkrát jsem jednou v noci udělal Souměrnou. Zpravidla je to tak, že položím ruce na klávesy a hraju. Pokud mi to něco dá, dál to rozvíjím, druhý den se k tomu vrátím a udělám z toho písničku. Naštěstí to můžu i trošku nazpívat. Ale zpátky k BSP. Je to můj mezník. Kdyby nebylo BSP, kdo ví, co by bylo. Možná, že by byla Nová růže slavná jako Lucie, protože tenkrát jsme byli tak nějak nastejno na startu. Chodilo na nás stejně lidí jako na Lucii a měli jsme strašně moc, snad asi pětatřicet, klipů. Takže si myslím, že kdyby nebylo BSP, asi bychom pokračovali v Nové růži, ale nebylo by to jako s BSP. Ono se stalo totiž to, že máme dvě desky a ty hrajeme skoro třicet let. To žádná jiná kapela tady a snad ani ve světě nemá, že by s dvěma deskami třicet let pořád vyprodávala sály. Samozřejmě je to tím, že jsme všichni pořád aktivní a lidi nás neustále jako supergroup berou. Měli jsme samozřejmě pauzy pětileté čtyřleté, kdy nás nebavilo pořád dokola omílat to samé. Ale vždycky, když se k tomu vrátíme, je to prostě fajn.“

Vkrádá se tudíž ještě druhá a neméně logická otázka na budoucnost a případnou další desku BSP. Otázka, kterou nositelé tří počátečních písmen ve jménu téhle mimořádné kapely dostávají více než zhusta. Pochopitelně nic není definitivně uzavřeno, ale každopádně platí i to, že základní kámen, který byl položen před osmadvaceti lety pod názvem Ota Balage for Kamil Střihavka by Assistance Michal Pavlíček neztratil nic na svém lesku, síle a přitažlivosti. Takže pořád je nejen na čem stavět, ale i k čemu se s chutí vracet.