Katatonia - Pokoření strnulosti

Švédská formace Katatonia je na scéně bezmála třicet let a už nějaký ten pátek platí za obrovskou kapacitu na poli progresivního temně atmosférického rocku. Po mnoha letech stabilního růstu se ale kapela, nedlouho po vydání desátého alba The Fall of Hearts, rozhodla počátkem roku 2018 vzít si pauzu, ujasnit si další směřování a věnovat se i jiným aktivitám.

Přestože na tuto desku máme s hostem rozhovoru odlišný názor, tak se nyní nejen kapelní cílovka raduje z návratu sestavy a nejnovějšího alba City Burials. S kytaristou Andersem Nyströmem jsme kromě rozboru novinky debatovali i o jeho oporách v rámci vybavení, ale také o vnitřních démonech nebo ambicích v superskupině Bloodbath.

Na jaké nástroje jsi spoléhal během nahrávání nového alba City Burials?

Většinu úkonů zvládly naše vlastní modely od značky Mayones: Regius, Setius nebo Vidius, a také modely Ultra II a Ultra III od značky Schecter. Pro určité pasáže jsme si vypůjčili PRS 513 od pana Åkerfeldta z Opeth, což je něco, co děláme pravidelně posledních deset let. (smích) V rámci zesilovačů nám v rukách prošly značky Diezel, Blackstar nebo Laboga, ať už individuálně, nebo v kombinaci. Pokud jde o efekty, tak je tu pár osvědčených i novějších opor: Boss GT-10/100, AMT M-Lead, Taurus Tux, Taurus Vechoor, Taurus Zebu, Pigtronix Philosopher's Tone, Black Sheep Flanger, Black Sheep Tremolo atd. Ale v rámci mikrofonů je tu jediná volba, a to Neumann U 87.

Nějaké zajímavé objevy z poslední doby?

V první řadě jsme začátkem roku přešli k efektovému procesoru Boss GT-1000. Řadě GT od Bosse jsem věrný už slušnou řádku let, přesněji od starého dobrého GT-3 z roku 1999. Během posledních dvou dekád jsme vyzkoušeli snad všechny modely od GT-3 až po GT-1000. Prošli s námi nespočet koncertních štací, zkoušek, demo nahrávek i řadových alb. Přesto jsme někde mezi modely GT-10 a GT-100 trochu koketovali i s několika modely Line6 Pod nebo Fractal Axe-FX. Řada GT ale byla vždycky jistota, a proto jsem po čase přestal v tomto ohledu experimentovat. Začal jsem si plně vážit přátelské opory této značky a stejně tak jsem se snažil pochopit všechny možnosti tohoto přístroje. S modelem GT-1000 jsem strávil hodně intenzivní měsíc, kdy jsem přebíhal mezi kapelami Katatonia a Bloodbath, a nemůžu si to vynachválit. Všechny funkce jsou špičkové, takže jediným omezením je vlastní představivost.

Situace v posledních měsících byla náročná pro všechny z nás, ale doufám, že představivost pořád jela naplno. Čemu ses věnoval v posledních týdnech, aby sis udržel pozitivní a kreativní náladu?

Víš co, nebylo to nijak zvlášť kreativní období. Se všemi těmi omezeními kolem jsme i dnes v takovém pololimbu a čekáme na jakoukoliv příležitost vrátit se zpátky do akce. Na druhou stranu taky jsme si vyzkoušeli něco streamovat, když jsme z místního studia přenášeli poměrně intimní set poskládaný z dvaceti skladeb, které vybrali sami fanoušci.

Katatonia pojedenácté

Osobně jsem vaše nejnovější album City Burials poslouchal primárně jako kulisu během překladů z angličtiny do srbštiny pro jednu pražskou reprodukční kliniku. Díky tomu jsem si mezi všemi těmi odbornými zdravotnickými termíny udržoval zdravý rozum. V jakém rozpoložení jste nastoupili do studia?

Poměrně v pohodě, přestože si vždy zakládáme na efektivitě. Ideální scénář je, když jsme trochu pod tlakem, ať už z pohledu času nebo financí. Hlavním cílem bylo vytvořit vyrovnanou desku, která bude trochu údernější, a hlavně kratší než její předchůdce. Jinak to byla pouze další kapitola naší dlouhodobé snahy nahrát co nejlepší materiál, který jsme byli v dané době schopni vytvořit.

Pokud se podíváme na album blíže, tak bychom si ho mohli rozebrat na konkrétních skladbách. Začněme třeba u kousku jménem Rein. V druhé polovině se vyjeví čirá melancholická pasáž, která se velice přirozeně vrátí k ústřední melodii.

V tomto případě jsem se snažil předvést to, co umím nejlépe, a to hrát monotónní plačtivou melodii pozpátku. Je to taková hořkosladká pasáž, kterou dramaticky protrhne zlověstná melodie, která se zjeví jako temná bouře na horizontu a určí vývoj událostí pro poslední refrén.

Jak jste objevili Anni Bernhard, která hostuje ve skladbě Vanishers? Připomnělo mi to pár let starý nádherný duet se Silje Wergeland, jejíž hlas miluju od dob formace Octavia Sperati.

Objevil jsem ji díky její kapele jménem Full of Keys. Průběžně jsem je sledoval od jejich prvního alba, a když nedávno vydali své druhé album, tak se ze mě stal totální závislák. Na jejím hlase je něco zcela unikátního a byl jsem doslova ohromen jejím výkonem na obou deskách Full of Keys. Když jsme proto zvažovali možné kandidátky, které by tuto skladbu povýšily na ještě vyšší úroveň, hned se mi vybavila unikátní barevnost jejího hlasu.

V případě Lachesis se posluchač propadne do ambientní mlhy, která mi připomněla několik výrazných filmových soundtracků, například pro Interstellar. Zažil jsi v poslední době nějaký silný soundtrackový zážitek?

Odpověď by mohla být klidně extrémně dlouhá, ale pokusím se to zkrátit. Vždycky jsme si brali obrovské množství inspirace z filmů nebo seriálů a pochybuju, že se na tom někdy něco změní. Nejlépe to funguje u scén, kdy si dokážeme představit, že by si něco právě teď zasloužilo vlastní skladbu jako podklad nebo logické vyústění. Hudební představy jsou bezedným zdrojem inspirace, stejně jako realita života.

Když se blížíme ke konci, tak mi skladby Neon Epitaph a Untrodden potvrzují, že se album nesnaží nabídnout hity typu July nebe New Night. Na základě osobního dojmu i podle reakcí fanoušků mi album připomíná deku, kterou vlastníme celé roky, protože se na ni dokážeme položit, pustit shuffle a nechat se bez obav unášet.

Zatímco July rozhodně zastupuje jeden z největších hitů, tak se obávám, že New Night nespadá do stejné kategorie. Nemá podobnou náladu, a hlavně ne tak intenzivní odezvu. Co to znamená? Asi nic kromě toho, že skladby hodnotíme čistě subjektivně. Nové album může být šedá deka, kterou si doma držíš roky, nebo taky nová černá žhavá věcička. My jen víme to, co deska znamená pro nás a vše ostatní je na každém z vás.

Sólo ve skladbě Untrodden mě vždycky vytrhlo z hluboké koncentrace během překladů. Vždycky jsem si řekl: „Moment, tohle si musím poznačit. To je super. Aha, to je zase Untrodden.“ Jaký jsi zvolil přístup k tomuto sólu? Působí to jako maximální ponoření do rostoucích emocí skladby. Střed sóla vychází z hlavní melodie skladby a graduje emotivní improvizací.

Toto sólo má v sobě všechny předpoklady, aby se stalo klasikou. Pouze autorem nejsem já, ale náš kytarista Roger Öjersson, který je s námi od roku 2016. Když se tato skladba rodila a proces probíhal tak dobře, že se Roger prakticky s kytarou sžíval, tak jsme ho s Jonasem z gauče pouze trochu naváděli. Jen lehce usměrňovali, kde má zpomalit a uklidnit se, než začne skákat mezi kopci a velehorami, zatímco buduje napětí. Musím říct, že tohle je jedna z nejzářivějších Rogerových schopností a jsem moc rád, že jakožto kytarista spoléhá primárně na emoce.

Nedávná minulost

Formaci Katatonia jsem začal naplno vnímat s albem Night Is the New Day z roku 2009. Je naprosto brilantní a stejný respekt si u mě vysloužilo i následné album Dead End Kings. V té době jsem hltal i každý vydaný živák nebo akustické alternativy. Na druhou stranu, se vší úctou, jsme se zcela minuli o pár let později s albem The Fall of Hearts. Prostě jsem se v té mlze neměl čeho chytit a s časovým odstupem se to moc nezlepšilo. Jak to vnímáš po letech ty?

S časovým odstupem tu desku mám ještě radši. Toto album pro mě reprezentuje hodně odvážné období, kdy jsme vydali nejdelší album v naší historii. Dokonce jsme málem přesáhli prostor, který je schopno CD pojmout. Slyším tam ohromnou rozmanitost a dynamiku. Dodnes také vnímám a pořád cítím všechnu práci, kterou jsme investovali během kreativního procesu, včetně progresivních prvků, které se promítly do struktury skladeb a jejich nadstandartní délky.

Čemu ses věnoval v době nedávné pauzy, kromě aktivit s Bloodbath?

Dalo by se říct, že jen tomu, co bylo zrovna potřeba. Mezi vydáním alba a kupou koncertů s Bloodbath jsem ani neměl možnost si říct, že by mi Katatonia chyběla. Na druhou stranu, někde v podvědomí jsme všichni cítili, že ten žhavý uhlík, který jsme rozhicovali s The Fall of Hearts neuhasl, a že se brzy zase vrátíme.

Démoni, andělé a potoky krve

Ať už šlo o návrat po pauze, nebo dřívější léta, tak rád dlouhodobě sleduju, že si podle potřeby dokážete s Jonasem rozdělit v kapele role. Pokud se můžu zeptat, jak se teď cítíš po kreativní stránce? Myslíš, že budeš potřebovat delší pauzu od psaní? Přestože jsi nebyl moc aktivní v první kreativní fázi, tak jste si dokázali výborně rozdělit role tak, že jste to jako kapela zvládli a deska působí vyrovnaně a je plná mnoha silných nápadů.

V první fázi jsem skutečně nebyl aktivní, protože jsem nebyl schopen nic kloudného napsat. Jenže ve fázi dvě, tj. během produkce, nahrávání a mixu, jsem byl aktivnější než kdy jindy. Pečlivě jsem sledoval, co daná skladba potřebuje v rámci aranží, muzikantských výkonů a zvuku. To mě děsně baví a troufám si říct, že mi to po těch letech celkem jde. Jonas jen potvrdil, že mu jde v poslední době psaní úžasně od ruky a to je výhoda, která nám dává výborné vyhlídky do budoucna. Byly tu samozřejmě i doby, kdy nepsal nic a já se staral o vše. Je proto zajímavé sledovat, jak se věci vyvíjejí. Psaní jsem ale vůbec nezavrhl, protože už teď mám kupu zajímavých nápadů pro další album. Na druhou stranu neustále bojuju se svými démony a řeším věci, které ostatní v kapele netrápí, což se právě projevuje tak, že trpím kreativním blokem. Čím více řeším organizační věci kolem kapely a své osobní výzvy, tím méně jsem schopen tvořit jakožto umělec.

Nyní bych rád přešel k něčemu, co by ti mohlo dodat trochu optimismu. Už jsi slyšel klavírní předělávky od mladíka jménem Nikola Cvetković? Pokud ano, tak sis jistě přečetl i komentáře pod videem, kde je nejedno silné vyznání ze strany fanoušků.

Bože můj, já úplně miluju Nikolovy interpretace našich skladeb. Vzít všechny linky skladeb a vše přehrát najednou bez not, to chce obrovskou dávku talentu a dřiny. Pokud by se v budoucnu objevila nějaká příležitost, tak bychom mu velice rádi nabídli nějakou spolupráci nebo hostování na našem vystoupení.

Během léta se měla na festivalu Brutal Assault objevit jak Katatonia, tak Bloodbath. Vše bohužel padlo, ale zase vznikl prostor něco nového připravit i s druhou jmenovanou formací...

Ano, velice rádi bychom v nejbližší době napsali skladby pro další desku s Bloodbath. V plánu je i speciální balíček, který by mapoval klíčové momenty historie kapely a nabídl by fanouškům i rozhovory s aktuálními i některými dřívějšími členy, včetně kupy nového, starého i dosud nevydaného materiálu.

http://katatonia.com