Pokud nějaké studio získalo přízvisko „to studio“, tak Trident ve své první fázi patří mezi těch několik málo, která se mohou tímto označením honosit: „Slovy se nedá vyjádřit to potěšení z poslechu finálního mixu Hey Jude ze čtyř obřích reproduktorů Tannoy, které byly v režii - vlastně všude!“ Ano, to jsou slova Paula McCartneyho z 31. července 1968.
Kde? V letech 1968-1981 studio sídlilo na ulici St. Anne Court číslo 17v londýnské čtvrti Soho.
Vznik? V březnu 1968 studio založil Norman Sheffield, bubeník instrumentální kapely The Hunters spolu se svým bratrem Barrym. Roku 1981 se studio prodalo a i přes různé investice se ho už nepodařilo rozjet. Mimochodem - původní mixážní pult odkoupil Phil Thornalley (bývalý baskytarista The Cure) a má ho ve svém studiu The Swamp.
Výběr ze jmen a nahrávek? První nahrávkou, která pomohla studio zviditelnit, byla My Name is Jack od Manfred Mann. Beatles zde natočili řadu skladeb pro White Album, točil zde David Bowie (včetně The Rise and Fall of Ziggy Stardust), Elton John, také Judas Priest, Rush, Rolling Stones, Thin Lizzy, Tygers of Pan Tang...
... a třeba? Reputaci studia pomohl i klavír, koncertní křídlo C. Bechstein, což byl ručně vyrobený nástroj přes sto let starý. Můžeme ho slyšet nejen na Hey Jude, ale třeba i Your Song Eltona Johna či samozřejmě v řadě skladeb Queen, kteří zde byli jak doma (za všechny např. Killer Queen).
Pozn.: Jak už jsme uvedli, studio mělo skvělou pověst, a to zejména díky uvolněné a přátelské atmosféře, která tam panovala a která umožňovala muzikantům naprosto volně zkoušet svoje nápady s tím, že byla k dispozici na tu dobu ta nejmodernější technika. V době rozjezdu studia například na Abbey Road nahrávali jen na čtyři stopy, ovšem tady se jelo už na stop osm.
Špička ledovce? Jednoznačně alba Queen (Queen, Queen II, Sheer Heart Attack a zejména A Night at the Opera), Genesis (od Trespass přes Selling England by the Pound po ... And Then There Were Three...) a Free (Fire and Water).
