9/2014

Editorial

  • „Vážně, klávesy nikoho moc nezajímají,“ sdělil nám v rozhovoru Don Airey. Tohle slyšet od klávesáka, který hrál a hraje v těch nejhvězdnějších hardrockových kapelách, je na jednu stranu trochu nečekané, na druhou stranu každá z nich je vždy daleko proslavenější kytaristou. O tom, že by v kapele někdo hrál na klávesy, se už tolik nemluví. Když je klávesák při hledání zvuku nešťastný z přehršle tlačítek na svém synťáku, poznámka, že mu musí stačit jeden zvuk zkreslený a jeden čistý, ho bezpečně rozesměje nebo odbourá. A nebo taky pěkně nas***. Záleží na tom, jak moc má rád kytaristy.

    V současné době Don Airey zastává post po Jonu Lordovi v Deep Purple. A myslím, že to asi nebude vůbec lehké. Jon Lord svoji genialitu projevil neskutečným stylovým a zvukovým přiblížením se ke kytaře a pak mohl naplno využít potenciál kláves současně se svým klasickým vzděláním. Zvukem určitě nebyl jeho projev tak barevný, jako umožňují dnešní digitální nástroje, ale Hammondky jsou asi dodnes se svými možnostmi téměř ideální rockový klávesový nástroj. Ale styl rockové hry definoval beze zbytku. Možná se dá říci, že zatím nepřekonatelně. Don Airey v rozhovoru říká, že podle nahrávky hraje jen sólo ve skladbě Higway Star, které označil za takové rodinné stříbro britského rocku. Takže se na druhou stranu zase tolik nebojí si na skladby „Parplů“ sáhnout po svém.

    Pokud cvičí, tak jsou pro něj zásadní Bachovy fugy, proto aby pochopil harmonii a hlavně vedení hlasů. Musel se totiž naučit poslouchat Garyho Moorea, Ritchieho Blackomora či Randyho Rhoadse, když je doprovázel při sólech. Doslova tušit, jaký bude další jejich tón... Vážně, ta podpora celku a sólisty se tu jeví jako velmi důležitá. Dnes, v touze posunout hudbu zase o kousek dále, se mnoho muzikantů dostane do situace, kdy ze svého nástroje ždímají, co mohou, posouvají techniku hry za hranice virtuozity..., ale někdy je to natolik zaměstná, že se z toho stane jen bezduchá exhibice. A trochu pozapomenou na přirozenou roli, pro kterou byl nástroj v kapele předurčen.

    Nejdůležitější je poznat, co po vás vlastně ostatní chtějí, a pak je potřeba se toho chopit s patřičnou originalitou. Ano, toto je návod Dona Aireyho, jak uspět jako klávesák v rockových kapelách. „Vážně, klávesy nikoho moc nezajímají,“ ale bez nich by rockový zvuk nebyl takový jaký je. Že ano, Mr. Crowly...

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 25. 8. 2014

Články v tomto čísle