Správně bychom měli doplnit náš název takto: Budeme se zabývat seskupeními, které nesou onen přídomek super, ale které jsou dnes již nečinné. Přesto jejich význam byl natolik velký, že by bylo škoda, aby je zanesl prach času. A navíc, abychom nevytrhovali věci z kontextu, provedeme si takový rychlý exkurz do historie, ale uvedeme si i ty nejvýraznější a nejsoučasnější supersestavy, které těší své fanoušky stále.
Vymezení pojmu superskupina
Základem je, že pod hlavičku superkapela bychom měli zařazovat takové sestavy, jejíž členové se stali proslulými již před založením tohoto souboru. Musíme mít ovšem také na paměti, že tento termín byl (a asi i bude) často zprofanovaný médii i samotnými vydavatelskými společnostmi ve snaze přilákat posluchače či fanoušky určitých osobností na nahrávky vyprodukované právě těmito soubory. Dochází pak k tomu, že se pod toto označení často dostanou skupiny, jejichž obsazení zdaleka nesplňuje podmínku tohoto zařazení. Můžeme zde sice namítnout, že míra hvězdnosti osobností je vysoce diskutabilní záležitostí, ale zcela jistě je mylné, když bývají takto označovány skupiny, kde je jen část sestavy (často i jeden člen) opravdu známá z předešlé činnosti a zbytek tvoří třeba kvalitní muzikanti, ale zdaleka ne tak všeobecně proslulí.
Tím je také určeno i další hledisko, že tímto termínem rozhodně nemůžeme označovat ty sestavy, které vznikly například jako doprovodné soubory nějaké hvězdy, byť jsou tvořeny známými tvářemi.
Diskutabilní je i délka trvání těchto souborů, kdy by správně mělo jít o trvalejší záležitosti. Mnohdy tak tomu není, a to jak z hlediska vypočítavosti, záměru, kdy jde o jedno album a turné, tak i prostě z toho důvodu, že to té sestavě nevyjde.
Neměli bychom sem také zařazovat ani změny ve stálejších obsazeních.
Velice obtížné je i určit, zda se jedná či nejedná o superkapelu v případě, že její členové již měli nějakou úspěšnou předešlou činnost - to by došlo k výraznému přesycení seznamu skupin možných zařadit do kapitoly Superkapela. Stačí si uvědomit třeba druhé složení Deep Purple, klasickou sestavu Rainbow (s Cozym Powellem), některá období Whitesnake a další.
I takové kapely, jejichž členové se před opětným reunionem stali všeobecně proslulými osobnostmi, by neměly patřit do našeho seznamu. A ještě jedna důležitá poznámka - věnujeme se rockovému světu. Takže Westside Connection (rap) či Highwaymen (country) a další jdou mimo nás.
Giganti jména super v historii
Nyní jen telegraficky za 60. a 70. léta. Obecně za první superskupinu (a plným právem) bývá označována kapela Cream, skupina, která položila základy hard rocku. Po vyjmenování členů netřeba hovořit dále (Eric Clapton, Jack Bruce, Ginger Baker), včetně faktu, s jakým nebývalým zájmem se setkalo jejich reunionové vystoupení roku 2005.
Statut superskupiny měli i CSN & Y neboli Crosby (Byrds), Stills (Buffalo Springfield), Nash (Hollies) & Young (Buffalo Springfield), kteří se skvěle (ještě jako trio) uvedli na legendárním festivalu ve Woodstocku. K velikánům této kategorie patřili jistě nadčasoví EL & P čili Emerson (Nice), Lake (King Crimson) & Palmer (Atomic Rooster), jedni z pěti základních tvůrců art rocku, dále hardrockové power trio Beck, Bogert & Appice (Jeff Beck, Tim Bogert a Carmine Appice z Vanilla Fudge a Cactus), zcela jistě pak hardrockoví harcovníci Bad Company (Paul Rodgers a Simon Kirke z Free, Mick Ralphs z Mott the Hoople a Boz Burrell z King Crimson) a velmi zajímaví U.K., kde se sešli John Wetton (Uriah Heep), Allan Holdsworth (Soft Machine), Eddie Jobson, Roxy Music) a Bill Bruford (Yes).
Jen ještě zmiňme v tomto období krátce trvající a nesourodé Blind Faith (Clapton, Baker, Steve Winwood z Traffic a Ric Grech z Family), méně výrazné Air Force (dtto bez Claptona plus Graham Bond a Denny Laine z Moody Blues) a snad ještě KGB Michaela Bloomfielda a Carminea Appiceho.
V 80. letech měla neuvěřitelný ohlas superkapela Asia (Steve Howe - Yes, John Wetton - Uriah Heep, Carl Palmer - EL & P, Geoff Downes - Yes), jeden z vrcholů pomp rocku, velmi dobře nastoupili (dlouho nesetrvali) na scénu i The Firm (Jimmy Page - Led Zeppelin, Paul Rodgers - Free, Tony Franklin - Roy Harper a Chris Slade - Uriah Heep). K zvučným jménům patřili i Blue Murder (John Sykes - Whitesnake, Ray Gillen - Black Sabbath, Tonny Franklin - Firm, Cozy Powell - Rainbow) a pak zcela jistě všeobecně úspěšní Traveling Wilburys, tvořeni Georgem Harrisonem, Tomem Pettym, Bobem Dylanem, Jeffem Lynnem (ELO) a Royem Orbisonem.
Menší vliv měli zpočátku velmi slibní Gogmagog zpěváka Paula Di’Anno z Iron Maiden, Badlands kytaristy Jakea E. Leeho (od Ozzyho Osbournea) a projekt GTR kytaristů Stevea Howea z Yes a Stevea Hacketta z Genesis.
90. léta pak byla hodně ve znamení grunge, kdy v tomto klubu silných můžeme jmenovat za tento styl Temple of the Dog (Chris Cornell a Matt Cameron ze Soundgarden a Stone Gossard, Eddie Vedder, Mike McCready a Jeff Ament z Pearl Jam), kapelu Alice Mudgarden, což byla složenina členů Alice in Chains, Chrise Cornella ze Soundgarden a Marka Arma z Mudhoney a trio Mad Season (Layne Staley z Alice in Chains, Mike McCready z Pearl Jam a Barrett Martin ze Screaming Trees). Nadstyloví pak byli Liquid Tension Experiment, kdy se spojili Mike Portnoy a John Petrucci z Dream Theter, Jordan Rudess z Dixie Dregs a Tony Levin z King Crimson.
Z hard rocku pak měly nesmírný vliv dvě formace: Slashův první Snakepit, kde s ním byli Matt Sorum a Gilby Clarke z Guns N’ Roses, Mike Inez (Alice in Chains), Eric Dover (Jellyfish), James LoMenzo a Brian Tichy (oba z Pride and Glory), a pak zcela jistě reinkarnace Cream, kde post Erica Claptona vynikajícím a neopakovatelným způsobem zastal Gary Moore. Sestava BBM, Ginger Baker, Jack Bruce a Gary Moore, natočila Around the Next Dream, což je čítanková ukázka blues rocku a hard rocku.
Menší vliv pak měly sestavy Down Phila Anselma, A Perfect Circle Jamese Ihy, Class of ’99 Toma Morella z Rage Against the Machine či No WTO Combo Kima Thayila ze Soundgarden.
Za zmínku pak stojí Bloodline, kapela vytvořená kolem Joea Bonamassy, kdy mu za spoluhráče byli synové známých legend, Erin Davis (syn Milese Davise), Waylon Krieger (syn Robbieho Kriegera z Doors) a Berry Oakley Jr. (syn Berryho Oakleyho z Allman Brothers Band).
Superkapely nového tisíciletí, dnes již nečinné
Hned roku 2000 vzniklo seskupení Oysterhead, kde se sešli Trey Anastasio (Phish), Stewart Copeland (legenda z Police) a Les Claypool (Primus). Sestava se svým alternativním, do funku zaměřeným bass soundem vydržela pouze rok.
Daleko výraznějším souborem se pak stali Audioslave, kde tři členové Rage Against the Machine, Tom Morello (g), Tim Commerford (bg) a Brad Wilk (dr) k sobě přijali Chrise Cornella, zpěváka ze Soundgarden a Temple of the Dog. V podstatě všechna tři alba byla úspěšná, zejména první dvě, která sesbírala hory platin.
Po alternativně cowpunkových Eyes Adrift Krista Novoselica z Nirvany zde vznikly další dvě velmi silné skupiny, a to opět z oblasti hard rocku. První z nich jsou Velvet Revolver, kde se Slash spojil se svými bývalými kolegy z Guns N’ Roses, Duffem McKaganem a Mattem Sorumem, přibrali k sobě Scotta Weilanda ze Stone Temple Pilots a Davea Kushnera z Wasted Youth a výsledkem bylo velmi silné album Contraband (dvojnásobná paltina). Druhou kapelou byli Living Loud, kde se sešla elita hard rocku, Bob Daisley (bg - od Rainbow, Uriah Heep atd.), Lee Kerslake (dr - Ozzy Osbourne, Uriah Heep), Steve Morse (Kansas, Deep Purple), Don Airey (key - Rainbow, Deep Purple) a zpěvák Jimmy Barnes.
Ze skupin, které dnes už neexistují, bychom pak neměli zapomenout na přínos Army of Anyone, kde se sešli Dean DeLeo a Robert DeLeo ze Stone Temple Pilots, Richard Patrick z Nine Inch Nails a Ray Luzier z Korn. Přes dva roky trvající formace vyprodukovala jedno album, které mělo velmi dobré ohlasy. Patří sem i hardrocková vzpomínka Heaven and Hell, kde se v podstatě sešli členové Black Sabbath z období stejnojmenného alba (Iommi, Butler, Ronnie James Dio, na bicí ale Vinnie Appice). Hardrockové vody také velmi schopně brázdili Black Country Communion, kde se také sešel výkvět hard rocku - Joe Bonamassa (g), Glen Hughes (bg - Deep Purple), Jason Bonham (syn Johna Bonhama, jinak třeba Foreigner) a Derek Sherinian (Dream Theater).
Ještě dvě jména patří do této kategorie. Určitě bychom neměli zapomenout na velmi zajímavou formaci, u které je opravdu škoda, že se nerozvinula více. Jde o Them Crooked Voltures, hardrockové trio, které tvořili John Paul Jones (Led Zeppelin), Dave Grohl (Foo Fighters) a Josh Homme (Queens of the Stoen Age). Druhou formací jsou pak ještě Damned Things, tvořeni dvojící z Fall Out Boy (Andy Hurley a Joe Trohman), dvojicí z Every Time I Die (Keith Buckley a Josh Newton) a dvojicí z Anthrax (Scott Ian a Rob Caggiano).
A ti, kteří existují (a dobře)?
Z těch významných jmen je to pak zcela určitě Chickenfoot, v současnosti nejúspěšnější a nejvýraznější hardrocková skupina. V sestavě najdeme opravdu velikány - kapelu tvoří Joe Satriani (g), Sammy Hagar (voc) a Michael Anthony (bg), oba z Van Halen, a Chad Smith z Red Hot Chili Peppers. Jak první album, Chickenfoot, tak i druhé, Chickenfoot III (prý dvojku rovnou přeskočili, takže ho označili číslem tři...) jsou jedním slovem bomba.
Z těch sestav, které vznikly po roce 2000 a jsou činné dodnes, můžeme uvést ještě Alter Bridge, kdy se ke triu z Creed (Mark Tremonti - g, Scott Phillips - dr a Brian Marshall - bg) přidal Myles Kennedy z Mayfield Four. Zatím poslední album, Fortress, jim vyšlo roku 2013 a zatím má druhé nejlepší umístění z jejich katalogu. Dlouho se také drží formace Angels & Airwaves kytaristy Toma DeLonga z Blink-182, jejich alba ale mají výrazně klesající tendenci v ohlasu.
Velkým a příjemným překvapením pak bylo ryze hardrockové trio The Winery Dogs, které vytvořili John Sykes (Thin Lizzy, Whitesnake) - g, Mike Portnoy (Dream Theater) - dr a fenomenální Billy Sheehan (UFO, Mr. Big, David Lee Roth) - bg. Debutové album bylo vyrovnané a sklidilo přiměřený ohlas. Uvidíme, jak si povedou, když roku 2012 nahradil Sykese Richie Kotzen (Poison).
Závěr
Superskupin existuje poměrně hodně. Připomenuli jsme opravdu jen ty nejvlivnější či nejvýraznější, takže se už nemohlo dostat třeba na Little Village, Honeydrippers, Captain Beoynd, Damn Yankees, diskutabilní dle našich měřítek pak byli třeba Plastic Ono Band, Mr. Big, Derek & the Dominoes, Foo Fighters, Hindu Love Gods, nezařadili jsme ani jednorázové či účelové akce jako Planet Us, Dirty Mac nebo patetický projekt Avantasia, v neposlední řadě jsme také mohli uvést i nejsoučasnější sestavu King Crimson...
Ale to už bychom celou problematiku znejasnili.
Osudové album 44
Synyster Gates
Synyster Gates, sólový kytarista Avenged Sevenfold, který tvoří spolu se Zackym Vengenacem jednu z nejvýraznějších současných kytarových dvojic, rozhodně může být s úspěchy a směřováním kapely spokojený. Není divu. Až na debut všechna jejich alba byla oceněna vzácným kovem (dokonce i platinou). Prozatím poslední deska, Hail to the King, má našlápnuto také velmi dobře, a jestliže v USA ještě nedosáhla na zlato či výše (v Kanadě ho už má), tak je to podle mého názoru jen a jen tím, že vyšla poměrně nedávno, na podzim 2013. Přesto už zaznamenala první místa v Billboardu, Kanadě, Anglii, severských státech atd. Gates si na albu i zazpíval, a to na Planets.
K výběru jeho alba ještě poznamenejme (nejedná se totiž o nijak zvlášť známé seskupení), že Mr. Bungle byla americká kapela, jejíž repertoár by se dal zařadit do experimentálnějších škatulek s určitým podílem funku. Není divu, vždyť v jejích řadách působili třeba Mike Patton (voc) či Trey Spruance (g), ano, oba z Faith no More (Spruance studiově). Od roku 1985 do rozpadu v roce 2004 vydala kapela tři studiová alba.
„Poprvé jsem slyšel tuhle desku Mr. Bungle (1991, Warner Brothers) od stejnojmenný party ve třinácti letech. Vlastně díky Jamesovi Sullivanovi, The Rev, jak začal být známý pod svou přezdívkou, když se posadil za bicí v Avenged Sevenfold. Poslech této desky mi poprvé ukázal, že existují nekonečné možnosti vyjádření hudební myšlenky. To mě hodně ovlivnilo už jenom v tom, jak jsem začal přistupovat ke kytaře. Některé skladby jsou naprosto unikátní, tedy aspoň z mého hlediska - třeba taková Stubb (A Dub) nebo My Ass is on Fire a také Slowly Growing Death. Ovšem to neznamená, že ty další věci jsou vata, to ne. Celé album je hodně silné.“
