Apple Logic Pro X - digital audio workstation

Pamatujete si ten pocit, když vám někdo rozbil vaší oblíbenou hračku (a nemusíme se tvářit, že je to tak dávno)? Mně se to stalo nedávno, právě s příchodem Logic Pro X. Řada věcí, které se mi ve starších verzích Logicu líbily a dělaly jej jedinečným, jsou pryč. Kouzlo Logicu přestalo (při nejmenším na mne) fungovat.

Začneme trošku oklikou, příbuznou aplikací Apple Final Cut Pro X, která je určena pro profesionální zpracování a střih videa. Právě s příchodem verze Pro X zažila řada profesionálních střihačů velké zklamání. Final Cut Pro X přestal být skutečně profesionálním nástrojem a více se přiblížil „běžným uživatelům“. Ve Final Cut Pro X chyběly některé funkce zásadní pro profesionální práci. Málokdo tento krok chápal. Řada uživatelů Logicu začala dělat závěry a odhady budoucí podoby Logic Pro X, na který se čekalo opravdu hodně dlouho. Diskutéři se v podstatě rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina tvrdila, že Apple nezopakuje stejný scénář (mnohými - z obou táborů - označovanými za chybný) s aplikací Logic Pro X. Druzí tvrdili, že trend je jasný a podobný osud čeká i aplikaci Logic.

Apple se přibližuje masám

Naplnily se odhady té druhé skupiny. Apple Logic se přiblížil běžným uživatelům, řekněme amatérům. Stejně jako v případě Final Cut Pro X, i u Logicu tento krok málo kdo chápe. Pro amatérské uživatele má Apple přeci GarageBand (stejně jako ve video oblasti má iMovie). Proč tedy mít dvě aplikace pro podobný segment trhu a vystoupit pryč ze světa profesionálních uživatelů? Odpověď neznám.

Apple se přibližuje masám, aby se strefil do vkusu každého zákazníka. Jasně je to vidět v oblasti mobilních zařízení (iPhone a iPad) a jejich čím dál většího počtu variant. Podobná změna se evidentně odehrává i na poli softwaru.

Žádné upgrady

Jak známo, cena je vždy až na prvním místě. Zde hraje Apple opět hraje trošku nebezpečnou hru, kdy hází přes palubu své stávající zákazníky a podbízí se novým. To znamená, že zde nejsou žádné upgrady. S malou pauzou jsem majitelem DAW Logic od verze Logic 4.5 (ta byla ještě jen pro Windows, naprogramovaná německou firmou Emagic). Kromě verze Logic 6 jsem byl majitelem všech verzí. A Logic Pro X jsem si musel koupit jako nový zákazník. Žádná sleva, žádný upgrade. Ano, Apple přešel výhradně na online distribuci přes svůj App Store. To se stalo již s verzí Logic 9. To ale přeci neznamená, že zde nebudou existovat upgrady!

Pro nové majitele je na druhou stranu cena nastavená velmi příznivě: 199,99 dolarů za (téměř) plnohodnotné DAW, jehož úroveň bude řadě uživatelům pravděpodobně dostačovat, se dá atakovat jen těžko.

Hlavně aby se to líbilo

Na první pohled je vidět, že Apple sází na vizuální podobu. Uživatelské prostředí je na první pohled opravdu pěkné (řekněme líbivé) a zdá se být i přehledné. Problém ale nastává, jakmile začneme s Logic Pro X skutečně pracovat. Zdánlivá přehlednost je ta tam. Asi by to chtělo pár příkladů. Máte je mít.

Logicky očekávám, že posuvné jezdce pro horizontální a vertikální zoom (zvětšení/zmenšení) budou umístěny po stranách v horizontálním a vertikálním směru (samozřejmě logicky - pro horizontální směr bude jezdec v horizontální podobě a opačně). A vždycky to tak bylo! V Logic Pro X jsou ale oba posuvníky umístěny vedle sebe v horizontální podobě. Že nejde o tragédii? Nejde, do té doby, než si uvědomíte, že při každé změně zoomu urputně přemýšlíte a váháte, který je který. Jistě, existují klávesové zkratky, které lze použít. Proč ale potom tyto posuvníky nelze schovat, abych ušetřil místo na obrazovce?

K oknu Mix se podrobněji ještě dostaneme. Ale v souvislosti s nepraktickými změnami musím zmínit změnu zobrazování úrovně jednotlivých faderů (tedy nastavenou hodnotu). Už od pravěku Logicu jsem zvyklý, že se hodnota zobrazuje přímo na faderu. Vnitřek faderu bylo vlastně textové pole, ve kterém se zobrazovala úroveň nastaveného faderu, a také bylo možné do pole kliknout a hodnotu nastavit. Vždy jsem to považoval za velmi praktické. Pokud chci hodnotu faderu změnit, proč to mám dělat jinde než v místě, kde fader skutečně je? Tedy přesunout zrak a kurzor myši (obvykle) dolů pod fader, riskovat, že cestou přeskočím na jiný kanál, pak vybrat správné pole (obvykle jsou vedle sebe pole hodnoty a pole úrovně signálu) a teprve pak mít možnost hodnotu nastavit. Možnost nastavit úroveň přímo na faderu byla opravdu praktická. A... je pryč.

Zkušený uživatel, který s danou aplikací pracuje denně několik hodin, si už tolik neužívá prokreslenou krásu jednotlivých ikonek pro spouštění různých funkcí. Zato obvykle bojuje s každým jedním pixelem na obrazovce, kde se budou zobrazovat důležité informace, tedy především jeho osobní data daného projektu. Proto bylo možné v menu Logic 9 přepnout zobrazované ikony do režimu, kdy se ikony nezobrazovaly a zobrazoval se jen textový popis. Což pár pixelů na výšku ušetřilo. V Logic Pro X byl nepatrně zvětšen i prostor Inspectoru, ale i seznamu stop (u každé stopy je neustále k dispozici - podle mne poněkud zbytečný - fader hlasitosti v horizontální podobě). Tak ubylo místa pro data v horizontálním směru. A mírně zvětšen byl i pravý panel.

Na druhou stranu zmizel spodní panel, který dříve obsahoval tlačítka pro pohyb v projektu, displej s časovým údajem, informace o tempu, předznamenání, zatížení procesoru a další typické „transport“ informace. Tím se naopak trochu prostoru získalo.

Celkově mám ale pocit, že místa pro skutečná naše data jaksi ubylo. Na monitorech s nižším rozlišením se může potřebného prostoru skutečně nedostávat, a to zejména v horizontálním směru.

Design

Celkově vizuální podoba Logicu ztmavla. Osobně preferuji spíše tmavší barvy DAW, a pokud mi to DAW umožňuje, volím je. Co si budeme povídat, většina studií nejsou zrovna sluncem zaplavené oázy. Logic to ale podle mého osobního vkusu s tou tmavostí už trochu přehnal. Logic tak na mne již nepůsobí jako spořádané a klidné místo vhodné pro tvorbu, ale spíše jako ospalé, unylé prostředí bez energie.

Prostředí oživují měřáky hlasitosti, které se ovšem až moc podobají vizualizaci v aplikaci GarageBand, a působí proto poněkud neseriózním dojmem. Zejména okno Mixu s velmi výraznými otočnými ovladači stereopozice, výraznými měřáky hlasitosti i nápadnými obrázky (ikonami) jednotlivých stop pak celý koncept velmi klidného designu ruší. A jako by Mix k ostatním oknům ani nepatřil.

Mixer - odkud jen ho znám?

Ano, jako by okno Mixu ani ke zbytku nepatřilo. Odkud jen tuto vizuální podobu znám? Co mi to jen připomíná? Jsou to Pro Tools. Ani nevím, co přesně vzbuzuje tento dojem, protože například rozestavení tlačítek (Solo, Mute atd.) je u obou aplikací jiné. S největší pravděpodobností to jsou čepičky faderů, které velmi realisticky simulují reálné fadery s výraznou prohlubní pro prst a povrchem s drážkami (mimochodem, Pro Tools 11 poprvé používají vizuálně hladké fadery - téměř, až na nepochopitelnou rýhu, jakoby vykousnutí, uprostřed; v dřívějších verzích byly fadery vždy s drážkami). Asi je to výrazná rýha pro trasu faderu a vedle ní poměrně tenký měřák úrovně signálu. Asi je to barevné pojetí měřáků. A rozhodně je to již zmíněné, pro Logic tak typické a nyní chybějící pole uvnitř faderu.

Další okna

Většina dalších oken zůstala (kromě tmavého faceliftu) v podstatě beze změn. I když i to není úplně vždy žádané a „v pořádku“ a navíc došlo i k drobným změnám k horšímu.

To, že Logic prošel zásadním faceliftem, je vidět na první pohled. Tento se ale bohužel nedotkl starých nativních logicovských plug-inů. Je to docela šok, když na po prozkoumávání řady nových plug-inů vrátíte k těm nejpoužívanějším, které jsou v Logicu už roky. A zjistíte, že jejich design zůstal stále stejný (kromě společného okna pro zobrazování plug-inu, kde nejvýraznější prostor zabírá tlačítko pro vypnutí plug-inu - že by Apple apeloval na minimalizaci plug-inů v projektech?). Nové plug-iny jsou graficky hodně realistické a často se podobají hardwaru. Je to tedy opravdu šok, když se vrátíte například k ekvalizéru, který hardware nepřipomíná ani v nejmenším. Osobně se mi víc líbí podoba těch starých plug-inů.

Hardwarových simulací je v softwaru až moc. Software nabízí mnohem více možností (jsou to jen obrázky) než hardware, kde jsme limitovaní materiály, fyzickými povrchy, nutnými rozměry atd.

Drobnou změnou prošla vertikální klaviatura v okně Piano Roll. Zde šla změna opačným směrem. Od realisticky vypadající klaviatury v Logicu 9 se klaviatura změnila na „schéma“ klaviatury. Krátké a široké klávesy mi připomínají „dětské“ klaviatury s neplnohodnotnými rozměry a rozsahem. Pocit z profesionálního softwaru tak znovu ustupuje.

Okno Environment- staré, ještě starší

Jedna z mých úplně nejoblíbenějších částí Logicu bylo vždy okno Environment. Žádné jiné DAW dlouho nemělo něco podobného. Teprve až Ableton Live něco podobného zpřístupnil díky integraci Max/MSP (v omezené verzi pod názvem Max for Live) - to už je ovšem zase na trochu jiné úrovni, vlastně téměř až vývojářské.

Environment bylo místem, kde bylo možné pomocí interních vizuálních objektů a virtuálních kabelů navrhovat vlastní signálové cesty a zároveň signál zajímavým způsobem procesovat. Je zajímavé mít možnost signál (ať audio nebo MIDI) podle nějakých pravidel rozdělit (třeba levá/pravá nebo výšky/basy nebo podle MIDI kanálu) a pak jednotlivé složky procesovat různě (přidávat efekty, ubírat složky atd.). Již v Logic 4.5 jsem vytvořil jakousi „samohrajku“, která generovala celé akordy a doprovody (arpeggia) jen na základě stisknutí jednoho až čtyř tónů v basové oblasti (podle počtu stisknutých tónů se generoval akord durový, mollový, sedmička nebo šestka). V pravé části klaviatury pak bylo možné hrát melodii. Později jsem vytvořil makra pro pohodlné a automatické přepínání artikulací po vložení příslušného symbolu do Score editoru. V MIDI zápisu tak nepřekážely noty pro změnu artikulace (tzv. KeySwitch), a přesto bylo možné s artikulacemi pracovat a tvořit tak mnohem realističtější a výrazovější hudbu. Často procházely určité party přes různé generátory náhody. To mi během procesu kompozice přinášelo překvapení a často i inspiraci pro další vývoj. Skladba tak mohla ve výsledku mít několik různých podob. A nebo byla ve finále náhoda vypnuta a nahrazena něčím, k čemu mě náhoda inspirovala.

Okno Environment bohužel již dlouhou dobu neprošlo žádnou inovací (kromě toho, že se v menu přejmenovalo na MIDI Environment a v několika prvních verzích toto okno úplně chybělo). Mimochodem, v okně Environment zůstala vizuální podoba původního Mixu. Objekty jednotlivých kanálů mixu (stejně jako všechny objekty) zůstaly naprosto beze změny. Jediné, co se změnilo, je barva pozadí. To bohužel přispívá k horší čitelnosti a menší přehlednosti celého prostředí v Environment.

Samostatné MIDI plug-iny

Ačkoliv Apple okno Environment nijak nevylepšil, přidal (konečně) nativní a skutečné MIDI plug-iny, které jsou například v Cubase snad již od pravěku. K dispozici je tedy Arpeggiator, Modulator, Transposer, Modifier, Note Repeater, Velocity Processor, Randomizer, Chord Trigger, a třešničkou na dortu je pak Scripter. V něm můžete vytvářet své vlastní MIDI plug-iny, ale píší se přímo v kódu (v podstatě Java Script) - tedy žádné pohodlné grafické prostředí, jak je tomu právě u okna Environment. Na druhou stranu, kdo umí programovat, může se toto pro něj stát velmi silným a zajímavým nástrojem. Programování čehokoliv přímo v kódu je samozřejmě mnohem rychlejší, přehlednější a nabízí více možností než grafické programování.

Apple konečně pochopil složky

Logic měl vždy poněkud zvláštní pojetí složek v projektu a nutno říci, že toto pojetí bylo často velmi kritizováno a řada uživatelů volala po složkách ve stylu Cubase. Různé stopy bylo možné slučovat do složek. To znamená, že obsah jednotlivých stop bylo možné zmenšit a schovat. Pokud se ale složka otevřela, zobrazily se vždy jen ty stopy, které byly součástí dané složky. Tím se ale ztratily souvislosti s ostatními stopami daného projektu.

Podobně sice složky fungují i v operačních systémech - tedy pokud složku otevřu, nevidím data, která jsou mimo tuto složku. V DAW ale očekávám spíše stromové otevírání složek, kdy vidím právě i okolí. To Apple právě v Logic Pro X změnil. Nyní tedy složka v podstatě neslouží pro zobrazení pouze spolu souvisejícího obsahu, ale naopak pro schování nějak souvisejícího obsahu, kterému se momentálně nebudeme věnovat, a který tedy nemusí aktuálně zabírat tolik místa. Zajímavé je, že se Apple úplně odklonil od původního názvosloví Folders a zavádí nový termín Track Stacks (tedy stoh nebo hromada/štos/kupa stop).

Na rozdíl od mnohých jiných změn, zde odklon od „starého dobrého Logicu“ vítám.

Síla v plug-inech

Apple Logic vždy vynikal vysokou kvalitou interních plug-inů a zvuků. Řada uživatelů používá základní plug-iny, jako jsou ekvalizéry, kompresory apod., právě z nativních plug-inů Logicu. Což není u všech DAW pravidlem a u jiných DAW jsou i tyto základní plug-iny nahrazovány plug-iny jiných výrobců. Ovšem nativní plug-iny i zvuky vždy měly a dodnes mají své určité kouzlo, svou určitou barvu (pro kterou jsou asi obvykle ceněny a používány). To se v Logic Pro X (naštěstí) nezměnilo a navíc řada dalších plug-inů přibyla. Logic Pro X nyní obsahuje více než 1500 patchů nástrojů a efektů a více než 3600 hudebních smyček různých hudebních žánrů.

Samostatnou kapitolou je nový Drum Kit Designer a Drummer. Drum Kit Designer umožňuje tvorbu vlastních sad bicích, jak jsme zvyklí z jiných plug-inů dalších výrobců, jako je třeba BFD, NI Studio Drummer, Addictive Drums a další. Funkce Drummer umožňuje vybrat mezi osmnácti různými „bubeníky“. Každý bubeník obsahuje svou vlastní sadu bubnů a svůj vlastní jedinečný zvuk. Přehrávat lze více než milion kombinací různých groovů a přechodů. Ovládat lze navíc řada zajímavých parametrů, jako je intenzita nebo komplexnost přehrávaného stylu.

Na kytaristy a jejich aparáty se myslí už hodně dlouho. Apple představil Bass Amp Designer, kde lze vytvářet a nastavovat aparáty pro basové kytary.

K dispozici je také klasický pedálový board. Jak jsou plug-iny pro Logic důležité, dokazuje i poměr jejich zastoupení na oficiálním webu produktu, kde je plugin-ům věnováno přes třicet procent veškerého prostoru v prostoru pro novinky.

Novinky

Tím se (poněkud netradičně až k závěru) dostáváme k novinkám.

Flex Pitch je algoritmus pro dolaďování jednohlasého signálu (tedy především zpěvu). Grafická reprezentace je taková, na jakou jsme v současných DAW zvyklí. Zobrazuje se tedy v podstatě MIDI nota na pozadí jakéhosi „piano rollu“. Na každé jedné notě je k dispozici několik bodů, pomocí kterých je možné křivku upravovat. Lze tak zvýraznit nebo potlačit vibrato nebo vytvořit (či eliminovat) náběhy na tóny z předchozího tónu (glissanda). Výsledek zní velmi přesvědčivě bez nehezkých vedlejších efektů, které jsou někdy slyšet z nekvalitních algoritmů.

V moderních DAW jsme zvyklí na dynamické přiřazení virtuálních ovladačů fyzickým ovladačům. To znamená, že jeden fyzický ovladač na naší řídicí MIDI klaviatuře ovládá různé parametry podle toho, v jakém plug-inu se zrovna pohybujeme. Smart Control navíc fungují jako makroovladače. Pomocí jednoho ovladače lze tedy ovládat vícero parametrů současně, což může vést k velmi expresivní tvorbě jednoduchým způsobem.

Drobnou (avšak vítanou a i na oficiálním webu zmíněnou) úpravou prošel i Score Editor. Starší podoba Score Editoru byla postavená na regionech jako jednotlivých objektech. Pokud jsme tedy ve stopě použili střihy a mezi jednotlivými částmi byla prázdná místa, zobrazovala se tato místa právě i ve Score Editoru jako prázdná. Mezi jednotlivými objekty mohly být i velmi dlouhé prázdné mezery, což nebylo vůbec přehledné a partituru to připomínalo jen vzdáleně. Nyní jsou jednotlivé objekty s událostmi spojeny viditelnými prázdnými notovými s osnovami s pauzami, což rozhodně přispívá k přehlednosti a lepší orientaci v partituře. Správně se navíc v notaci zobrazují i smyčky. Jinak notace stále zůstala stejně čistá a dobře čitelná, jako tomu bylo i v dřívějších verzích Logicu, který jsem vždy považoval z hlediska notace za jedno z vůbec nejlepších DAW.

iPad nesmí chybět

Nikoho asi nepřekvapí existence aplikace Logic Remote pro iPad. Právě takhle Apple funguje - nabízí zajímavé produkty, ke kterým si vlastně ještě musíte „přikoupit“ jejich hardware. Nic proti tomu, dohromady to funguje skvěle. Aplikace pro iPad je zdarma a kromě ovládání mixu umožňuje ovládání výše zmíněných ovladačů Smart Control. Lze procházet kompletní zvukovou knihovnu Logicu, ale dokonce i hrát na všechny interní virtuální nástroje, což je velmi zajímavé (nikoliv však ve skutečnosti velmi použitelné). Samozřejmě nechybí ovladače pro pohyb v projektu (Transport). Mnou nejoblíbenější částí aplikace Logic Remote je přístup ke klávesovým zkratkám. Na displeji iPadu se zobrazí osmnáct tlačítek, po jejichž stisknutí se jednoduše spustí přiřazená funkce (de facto klávesová zkratka). Celkem jsou k dispozici tři tyto strany, celkem tedy padesát čtyři klávesových zkratek, které lze samozřejmě uživatelsky nastavit. Navíc je k dispozici dalších šest tlačítek, která jsou viditelná vždy na všech stránkách. Celkem tedy šedesát příkazů, což už může pokrýt velké pole potřeb.

Samozřejmě nemá moc smysl používat iPad, když sedíme u počítače, kde je klávesnice a myš obvykle mnohem více po ruce. Nicméně iPad nám nabízí možnost volného pohybu po místnosti s neustálým přístupem k funkcím našeho DAW. Hodí se to samozřejmě i pro okamžiky, kdy jsme ve studiu sami a chceme z nahrávací kukaně, kde zrovna jsme, spustit záznam.

Pro možnost ovládání Logicu z iPadu musí být iPad a Mac s Logicem připojen ve stejné wifi síti.

Export

Samozřejmě nesmíme zapomenout na možnosti exportu vytvořené hudby. Výsledek lze přímo exportovat na SoundCloud, což už je dnes v podstatě standardem všech DAW. Z Media Browser Logicu lze jednoduše navíc přenést data přímo do video střižny Final Cut Pro X. Navíc přibyla podpora formátu MusicXML, který umožňuje přenos hudební notace z dalších hudebních aplikací a do nich pro práci s notami, jako je například Sibelius.

Konec dvaatřiceti bitů

Logic Pro X je nově výhradně jen 64bitový (Logic 9 umožňoval přepínání mezi 32bitovým a 64bitovým režimem), což umožňuje adresování většího množství paměti (dvaatřicetibitové systémy sice umožňují adresovat 4 GB paměti, ale pracovat lze skutečně pouze se 2-3 GB, zbylé místo zabírá například paměť grafické karty, různé systémové záležitosti apod.). To znamená také definitivní konec podpory 32bitových plug-inů ostatních výrobců. Apple nenabízí k dispozici žádný wrapper nebo most.

Závěry (nejen mé)

Během psaní tohoto testu jsem se samozřejmě zajímal o to, co na Logic Pro X říkají jiní uživatelé (recenzenti). Většina se shoduje v tom, že nový Drummer zní výtečně a obecně jsou plug-iny (řekl bych skoro již tradičně) velmi chváleny. Podobně velmi kladně je hodnocen také algoritmus pro dolaďování Flexi Pitch. Shoda panuje i v propracovaném ovládání z iPadu. Recenzenti kladně hodnotí i nové grafické prostředí, které je prý intuitivnější, s čímž se ovšem osobně ztotožnit nemohu.

Mezi negativy se objevuje konec podpory 32bitových plug-inů, nemožnost zvýhodněné ceny pro upgrady i nepřepracování řady starých plug-inů.

Řada recenzentů také varuje před nedostatečným prostorem na monitorech s nižším rozlišením. Osobně do záporů přidávám ztrátu okna Environment a podle mého názoru změny, které často vedou od původně logických k nelogickým. Posledním negativem je asi to, že jsem po tak dlouhé době mezi Logic Pro 9 a Logic Pro X v nové verzi nenašel nic, co by mě skutečně nadchlo a vyrazilo mi dech. Něco, o čem bych si říkal, že i ostatní tvůrci DAW by toto měli minimálně zvážit, pokud ne přímo co nejdříve také implementovat.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.apple.com/logic-pro/