2/2017

Editorial

  • Připomněl mi je Facebook. Taky kdo jiný, žejo. Tedy úplně nepřipomněl, na ně se zapomenout nedá. Tenkrát to byl snad měsíc volna navíc. Psal se rok 1979, všude zamrzlo uhlí a tehdejší „úvé“ vyhlásilo uhelné prázdniny. Všude bylo sněhu… Vždy si říkám, že psát v úvodníku o počasí je jak ono příslovečné stébélko. Jenže od toho sedmadevadesátého to šlo se zimami z kopce. A tak vyhlášení kalamity na Liberecku, byť sebevíce náročné, vyvolá naději, že se zase vracejí zimy takové, jaké mají být, ty Ladovské z obrázků, možná i navzdory globálnímu oteplování. Neodolal jsem.

    V redakci jsme rádi, že nám topení jede, a i když venku mrzne, dokončujeme únorové číslo. A nebrání nám se rozpálit při řešení problémů, které před nás staví závěrečné korektury. Tentokrát nás tak trochu nachytala korektorka společně s autorem v rozhovoru s Janem Spáleným na známé vzletné frázi duch místa, latinsky genius locī. Nojo, jenže autor Vláďa Dvořák, použil toto označení jak v jednotném, tak v množném čísle duchové míst, a to hned v titulku. A řekněte, má někdo páru, jak se latinsky dělá množné číslo slova genius nemluvě o locī? Genia, geniové… každý zkusí podle své známky z češtiny nebo citu pro rodný jazyk. Internetový poradce Korpus mapující užívání výrazů v češtině nachází genia loci, jenže to není správně a šířili bychom chybu. A jak se říká stokrát opakované… Když použijeme verzi, která se vyskytuje na Korpusu, budete tomu asi rozumět. Ale kde je odpovědnost za správnost, která se dnes na internetu vytrácí jak tající sníh minulých zim? Jak naše cesta za duchy míst dopadla, to se dozvíte, když zalistujete kousek dále.

    Hezké čtení, věřím, že i za čtrnáct dní po vyjití Muzikusu bude zima, jak má být, a vy se můžete těšit buď na běžky, anebo skládat do šuplíku nové pecky. A když ani to ne, tak nad Muzikusem snít o letních parketech, jak to zase rozbalíte.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 30. 1. 2017

Články v tomto čísle