Živé nahrávky byly v nabídce rockových kapel vždy ceněným artiklem. Jejich příznivci oceňují spontaneitu a energii živého vystoupení, kterých lze ve studiu dosáhnout jen těžko. Samozřejmě že ne každý koncert je povedený a ne každá živá nahrávka je nakonec publikována (nemluvě o tom, že mnoho „živých“ záznamů je zpětně upravováno, opravováno a přehráváno), nicméně existují místa, kluby a koncertní haly, kde to mezi umělci a diváky natolik jiskří, že z nich legendárních nahrávek pochází dokonce celá řada. Několik takových míst si představíme (a protože jsme v bubenické sekci, samozřejmě budeme přihlížet k vystupujícím bubeníkům) a začneme poněkud exoticky v Japonsku, v tokijské hale Budokan.
Asi nejslavnější je záznam koncertu, který v Budokanu odehráli v roce 2004 Dream Theater. Kapela na vrcholu tvůrčích i instrumentálních schopností představila většinu aktuálního alba Train of Thought a výběr z předchozích šesti desek a svému progresivnímu zařazení dostála nejen úctyhodnými instrumentálními a skladatelskými výkony, ale i průměrnou délkou skladeb blížící se deseti minutám. Za zvláštní pozornost stojí dvanáctiminutový opus Instrumedley, který je složen z nejexponovanějších pasáží různých skladeb Dream Theateru a projektu Liquid Tension Experiment. Album bylo nahráno dlouho před odchodem Mika Portnoye, takže kdo jej má radši než Mika Manginiho, přijde si na své.
Dva roky před Dream Theaterem zaznamenal své živé vystoupení v Budokanu Ozzy Osbourne. Jedná se o průřez jeho sólovou tvorbou, z repertoáru Black Sabbath zde najdeme pouze skladbu Paranoid. Za bicí soupravu usedl Mike Bordin, známý jako bubeník Faith No More. Z Budokanu také pochází část jednoho z nejúspěšnějších koncertních záznamů všech dob, alba Made in Japan od Deep Purple. Nemilou shodou okolností byl zvuk třetího a posledního koncertu japonského turné, který se odehrál v Budokanu, nejslabší a i když kapela vystoupení považovala za zdaleka nejpovedenější, tak z něj na album zařadila pouhé dvě skladby. Vtipným faktem je, že ikonická skladba Smoke on the Water byla vybrána z druhého koncertu turné, protože to byl jediný případ, kdy se úvodní riff podařilo Ritchiemu Blackmoreovi zahrát tak, jak je na desce. Bubeníka asi netřeba představovat, byl jím pochopitelně Ian Paice.
Mezi další legendární umělce, kteří mají v diskografii záznam z Budokanu, patří Bob Dylan, Cheap Trick, Blur, Bryan Adams, Sheryl Crow, Avril Lavigne a Mr. Big pro jistotu dvakrát. Příjemný poslech a příště se podíváme do jazzovějších vod!
