Problematice týkající se akustického odstínění bicích pomocí minule zmíněné skládací stěny z plexiskla se ještě budeme samostatně věnovat, protože ona samotná je, jak jsem zjistil, předmětem poměrně mnoha diskuzí na nejrůznějších internetových portálech a těžko bychom toto téma adekvátně vyřešili na pár řádcích. Z hlediska zvuku je tato „pomůcka“ skutečně hodna toho, abychom se u ní více zastavili a probrali ji ze všech stran.
Pro malé zopakování jsme si v předminulém dílu řekli, že konečným a výsledným zvukovým výstupem při ozvučení malého bubnu by měl být středně vysoký konkrétní - víceméně krátký, jasný a ostrý úder s barevnou dominancí pružinového struníku, který nám nezaměnitelně a jasně definuje (v rockové a popové hudbě) onu druhou a čtvrtou dobu. Pokud se tedy podíváme přímo na korekční nastavení šavle (šavlí) malého bubnu, tak jak už jsme si řekli dřív, mikrofony u malého bubnu patří k těm, u kterých můžeme jako výchozí nastavení použít téměř polohy „v nulách“, a častokrát tak víceméně i zůstanou po celou dobu vystoupení, pokud samozřejmě zvolíme správné mikrofony a dotyčný bubeník má svůj „šroťák - céčko“ správně seřízen a naladěn. Pokud zní takto na první dobrou buben dobře, není třeba s ním nutně korekčně něco dalšího vytvářet, což by si měli vzít k srdci zejména někteří dnešní, většinou mladí, „kroutiči“, kteří mají pocit, že korekce „v nulách“ jsou něco špatného a varovného, co je třeba rychle „dotočit a dokroutit“. Naopak, jsme-li spokojeni, není přece důvod točit a měnit. Samozřejmě nám pak většinou po samotné zvukovce vyvstane potřeba menšího doladění během samotné produkce, až si dotyčné a jednotlivé bubny, nástroje či vokály poslechneme v kontextu celého zvuku - kapely, souboru.
Nicméně, jsou jisté základní korekční procesy, které bychom přece jen aplikovat měli. První takové opatření, kterým si můžeme být jistí a bez váhání jej u zvučení malého bubnu hned na začátku provést, je Low Cut (neboli HPF, high pass filter, hornopropustný filtr) - ořez basových frekvencí pod cca 100 Hz, můžeme zkusit přeladit i lehce výše, pokud to náš pult umožňuje. Pod těmito frekvencemi se totiž ve zvukové projekci malého bubnu skutečně nic podstatného (ovšem téměř ani nepodstatného :-)) neděje a můžeme je s docela klidným svědomím odříznout. Při živém ozvučování zařazujeme funkci Low Cut, u nástrojů a vokálů, které frekvenčně již „nefungují“ na odříznutých basových frekvencích, nejen kvůli možnému nechtěnému přenosu potencionálních přeslechů z basových nástrojů, různých basových manipulačních hluků, ale také kvůli eventuálnímu vzniku basových zpětných vazeb od PA systému. V tomto případě by nás něco takového mohlo potkat při větším zesílení např. na malém pódiu se subbasy umístěnými příliš blízko mikrofonů, nebo subbasy přímo pod pódiem (některé stále instalace).
Pokud půjdeme odspoda po běžných čtyřech pásmech korekcí, jak je známe z většiny mixpultů, tak basy naladěné kolem 100 Hz můžeme nechat v nule či lehce ubrat, nastavené mohou být na shelving. Přidávat tuto nízkou frekvenci by bylo asi trošku kontraproduktivní (viz text výše). Můžeme si ji ale, máme-li na našem zařízení tu možnost, zkusit přeladit o něco výš, kde je její záběr již markantnější.
Další pásmo nižších středů můžeme zkusit naladit kolem 250 Hz (Q cca kolem hodnoty 2), kde se nachází jistá středobasová průraznost úderu, kterou u příliš „huhňavého“ bubnu můžeme zkusit lehce stáhnout, u plochého naopak přidat. Samozřejmě si s touto frekvencí můžeme vyzkoušet pohnout lehce nahoru a dolů (to samé s parametrem Q) a vyzkoušet, kde se nám její záběr nejvíce hodí a zamlouvá.
Vyšší středy můžeme zkusit naladit někde v rozmezí 2-5 kHz, Q podobné (opět můžeme zkusit lehce zúžit či rozšířit), pokud je buben tupější, můžeme přidat, moc ostrý, že by bylo třeba doslova ubírat, bývá opravdu málokdy a spíše tato situace nenastává.
Poslední, čtvrtou část korekcí výškového spektra můžeme zkusit opět lehce přidat, je-li zvuk bubnu tupější, často vyhovuje nechat jí shelving (ale můžeme zkusit i parametr), s frekvencí můžeme začít od cca 5 kHz výš, podle toho, jak nám zabírá a vyhovuje. Opět bych chtěl znova velmi doporučit použití mikrofonu u spodní blány, který nechávám korekčně víceméně rovně nebo lehce přiostřený, s HPF můžeme o něco výš a většinou otočit fázi (klidně vyzkoušejme i neotočenou variantu - mikrofony ve fázi).
Příště o kompresi a gateování malého bubnu.
