Pravda, nebo lež? aneb Co všechno se může také přihodit aneb (Muzi)bulvárock - Na plný plyn!

Metallica za svou existenci už přežila leccos - úmrtí, soudní spor, změny v sestavě, rehabilitace, podle některých i album Reload... A tak se zdá, že taková cesta na koncert už musí být pro ně brnkačka. Jenže...

Roku 1989, během evropské části jejich celosvětového turné k albu ... And Justice for All, si skupina hodlala zahrát na jednom španělském festivalu. Což o to, jenže, jak vzpomíná James Hetfield, jejich autobus uvízl v dopravní zácpě: „Prostě to stálo a bylo jasné, že když se něco nestane, tak to vystoupení nestihneme.“ Kapela přesto pořád čekala, ale čas se krátil, kolona se stále nehýbala, a tak tour manažer přišel na docela originální nápad. Vystoupil z autobusu (nemusel se bát, že mu ujedou, silnice byla zcela ucpaná) a oslovil místní mladíky, co se kolem proháněli na mopedech, zda by nevzali čtveřici muzikantů na ten festival: „Zaplatil jim asi dvacet dolarů nebo tak něco,“ vzpomíná Hetfield, „my jsme si sedli za každého z nich a oni to tak natáhli, že jsme nakonec to vystoupení stihli!“

Bubeník Lars Ulrich zase ale tak neutrální ve svých vzpomínkách není: „Románské národy a motocykly - obojí je hrozně hlučný a hrozně divoký! Řidičům jsme jenom řekli, že potřebujeme být tam a tam, a ani jsme se nestačili nadechnout a už jsme se jich jen tak tak drželi, abychom nespadli z mopedů. A oni jeli hlava nehlava, proplétali se tím houfem aut, předpisy nepředpisy, čím rychleji a čím těsněji kolem stojících vozidel, tím lepší. Vlastně mezi sebou závodili, kdo z nich nás na ten festival dopraví nejdřív... Zase ale na druhou stranu musím říct, že nebýt jejich nasazení, tak bychom tam nehráli. Což neznamená, že bych si to chtěl někdy zopáknout.“