Spolupráce s Radimem Hladíkem a Blue Effectem byla doslova nabita různými zážitky. Ať to byly koncerty na nejrozličnějších místech, nebo jen samotný fakt, že se nám podařilo oživit repertoár Blue Effectu, Flamenga, The Matadors i mých domovských Walk Choc Ice. Stihli jsme natočit dvě koncertní 2DVD doplněná o obsáhlé dokumenty. Podařilo se nám exhumovat a několikrát velice úspěšně reprízovat projekt Nová Syntéza, nejprve spolu s rozhlasovým orchestrem Gustava Broma, později s KYX Orchestra z Chrudimi. Odehráli jsme společně sto třicet až sto padesát vystoupení ročně, Radim mnohdy ještě víc. Podařilo se nám také nahrát hudbu do celovečerního filmu Posel režiséra Vladimíra Michálka a titulní píseň do filmu Saxána a Lexikon kouzel režiséra Václava Vorlíčka. Prostě jsme se v Blue Effectu nikdy nenudili a nikdy nám společné hraní na pódiu a život kolem něj nezevšedněly.
V kapele mezi námi vždy panovala svoboda a důvěra. Každý z nás měl svůj ohraničený prostor, v jehož rámci hospodařil se svým nástrojem. Jakmile se někdo z nás dostal mimo tento rámec, Radim, nebo kdokoliv z nás, to ihned vytušil. Následovaly smluvené signály, pomocí nichž jsme se domlouvali na dynamice, tempu a dalších nuancích, kterých si běžný posluchač mnohdy nevšimne nebo jim nepřikládá až takový důraz. A přitom jsou to právě dynamika a správná volba tempa či tóniny, které jsou mnohdy rozhodujícím faktorem. Ve studiu byl Radim naprostý perfekcionalista. Zažil jsem ho například při produkci třetího alba Walk Choc Ice. Trávil s námi nejprve půl roku ve zkušebně, pečlivě vybíral a pomáhal aranžovat jednotlivé skladby. Ve studiu se vždy zásadním způsobem, krom všech ostatních partů, věnoval zpěvu, významu slova a správnému přízvuku. Nejprve mi z toho šla hlava kolem, nechápal jsem pořádně, o co se mu jedná. Později jsme se k tomuto tématu občas vraceli. Slovo a hudbu stavěl na stejnou úroveň.
Kultivoval nás jako lidi i jako profesionální muzikanty a rozhodně si nikdy nepotrpěl na zbytečný servis a nějaké šaškárny kolem. Když nebyla šatna, stáli jsme buď u vchodu a vítali se s fanoušky, nebo jsme si zalezli před koncertem za pódium a tam společně trávili čas povídáním o životě, ale především vždy o hudbě a věcech kolem ní. Prostě u nás nikdy nepanovaly zbytečné hvězdné manýry.
Ale před všemi těmito zážitky stojí jeden. A sice ten, že jsem měl možnost potkat velikého muzikanta, svědomitého producenta, excelentního kytaristu a také velmi moudrého a slušného člověka. Šel nám příkladem svým životním optimismem a po celou dobu až obdivuhodně nekonfliktním způsobem rozdával léty nasbírané zkušenosti, bez nároku na jakoukoliv odměnu. Jsem opravdu velice hrdý a šťastný, že jsem mohl vystupovat po boku Radima Hladíka a Blue Effectu.
Honza Křížek
Byl by to velmi dlouhý výčet toho, co pro mě znamenalo hrát po boku Radima Hladíka a hezky to tu shrnul Honza. Bylo by zbytečné se opakovat, protože se pod to mohu jen podepsat. Napsal bych jen jedno, jeden pocit, který jsem míval, když jsme s Radimem stáli na pódiu.
Radim začínal s kytarou v době, kdy se na tomto světě rodil rock and roll potom rock atd. Byl u zrodu toho všeho, vnímal přímo tu energii, která tehdy byla všude okolo, tu atmosféru a vzrušení z toho nového. A jako by se toho přímo dotýkal. Byl toho součástí. A já měl mnohokrát pocit, že přes tu jeho hru a spojení s ním na pódiu cítím tu energii, tu dobu a ty kořeny toho všeho, co máme tak rádi a co milujeme...
Václav Zima
