Tak jak většina rodičů, i Nick Cardillo, výrobce custom modelů kytar, si lámal hlavu, co s kostičkami stavebnice Lego, když o ně ztratí jeho dítě zájem. Místo aby se je pokusil v nějakém bazaru prodat, tak: „... jsem na netu narazil na fotku kytary z Lega, kterou tam umístil nějaký srandista, myslím, že z Anglie. A to mne inspirovalo k tomu, že jsem si řekl: ,A proč ne? Proč nevyužít kostiček Lega?‘“
Nejdříve bylo potřeba vyřešit tah strun a upnutí krku. Cardillo si vzal za základ Peavey, model T-60, aby už z tak netradičního materiálu vytvořil aspoň tvarem dobře a klasicky vypadající nástroj. „Nebyla zde ale šance postavit tělo z jednotné barvy cihliček nebo aspoň nějak je k sobě poskládat, takže jsem zvolil náhodu. Jak to přišlo pod ruku.“ Základem korpusu se stal úzký špalek dřeva, na který se přišrouboval krk a kobylka. A pak už je vše jen a jen otázka Lega. Každá cihlička je zvlášť přilepena kyanoakrylátovým lepidlem, což je vteřinové lepidlo s vysokým účinkem a slepí dohromady jak kov, tak i třeba ránu po zranění. „Bylo to docela zábavné - tedy až na to, že pokud to lepíte pořádně a vyhrajete si s tím, tak není už moc hezké pak dostávat od sebe slepené prsty...“
Výrobce tvrdí (jak jinak), že zvuk se nijak zvlášť neliší od běžného modelu T-60. „Velkou roli tady hraje i psychika. Ukážete někomu umělohmotnou kytaru a on už si a priori myslí, že to bude znít špatně. A tak k ní i přistupuje. Já tvrdím, že i takováto kytara může znít dobře. Koupil si ji ode mě třeba James McCartney, ano, syn té legendy, nebo Jimmie Vaughan a další. Mimo jiné se jim na tom líbí právě i to, že když to vytáhnou, tak lidi zírají a nevěří, že to bude obstojně hrát...“
