1/2020

Editorial

  • XXX… Dnes, v době internetu, se tato tři písmena používají k… Modří by mohli vědět, červení tušit a zelení, řek’ bych, nemají ani páru.

    Tak před třemi tisíci lety, nevím to přesně, znamenala tato tři písmena na Apeninském polostrově úplně něco jiného. A když byste se pozorněji podívali na naši obálku, tak byste také našli u čárového kódu XXX. Časy se mění a čas letí. Když jsme to na obálce přepisovali ani nám to nepřišlo, ale je to tak. Přiklánějíce se k historickému významu těchto tří písmen, právě otvíráte první číslo třicátého ročníku Muzikusu. Člověk se neubrání lehkému sentimentu a retrospektiva se dere na povrch.

    První obálka s Davidem Kollerem, seriály skoro o všem, co se muziky týká, stovky rozhovorů s muzikanty z celého světa, tisíce testů kytar, kláves, aparátů, beden, efektů, mixpultů…, Hudební veletrh, Muzika a pak zase Hudební veletrh (možná už po prvním roce jsme mu neřekli jinak než HUVEL), Guitar Festival, Muzikontakt… a každý měsíc se ve vašich schránkách nebo na pultě prodejen hudebních nástrojů či trafik objevilo nové číslo Muzikusu. Já sám v Muzikusu nejsem úplně od začátku a vzpomínám, jak jsem vyhlížel pošťáka, kterak strká bílou obálku do schránky, a modlil se, aby byl trpělivý a časopis nepomačkal. Otvor ve schránce byl jen tak tak. Ani se nestihl otočit a už sem mazal ke schránce. Za těch třicet let se změnilo snad úplně všechno, a zároveň se nezměnilo vůbec nic. Protože každý, kdo se chce opravdu naučit hrát a dělat dobrou muziku dojde k tomu stejnému. Není to žádná sranda a muzikant tomu musí doslova zasvětit svůj život, hodiny a hodiny prosedět při cvičení a hodiny a hodiny prostát na pódiu, hodiny a hodiny prosedět v dodávce cestou na kšeft. A na té cestě se Muzikus vždy snažil být tím nejlepším průvodcem, jak jen to bylo možné. A tak bych chtěl Muzikusu popřát, ať je i v novém roce 2020 nadále vaším průvodcem, a vám přeji za celou redakci dobrý muzikantský rok. A ať vám to šlape!

Články v tomto čísle