Brad Cole has been an enigmatic fixture of the Chicago music scene for years. He has performed with the city's most prominent artists such as Junior Wells, Otis Rush, and even The Smashing Pumpkins. Brad has just released his fourth album, entitled Lay It Down. Glide Magaizine has called the disk “one of the most beautiful albums you will hear this year”. Cole’s group combines elements of folk, bossa nova, soul, blues and jazz in a unique way to re imagine standards and well know rock tunes as well as to deliver super slick original tunes. Currently based in New York City, Cole tours extensively with his band and as a solo act. He has won many awards including the 2015 Great American Song Contest and was a finalist in the 2016 New Song, Songwriter, Performance Competition at Lincoln Center. This month, I wanted to take a look at some of Cole’s interesting ensemble writing. We will look at a few tracks from the new album and come up with some exercises illustrating the techniques.
Union of Souls
Union of Souls is a lilting waltz with cool acoustic bass and a cross stick drum beat. On the second verse, strings enter to support the vocal. In our Exercise 1, we’ve come up with our own string parts. Here we have two violins and a cello. We've used an interesting technique called “drop 2” to voice the section. If you look at the string parts, all we have done is to take a triad from the piano and move the middle voice to the bottom of the chord. In bar one we move the B to the bottom of the chord. This new spacing sounds great and makes the chords sound bigger than they are. In Bar 2 we just arpeggiate the closest chord tones to get to the next drop 2 voicing over the A chord.
Hey Suzanne
Hey Suzanne has a bass line à la James Bond that starts on the fifth of the chord and goes up two half steps then back down again. Over the top of this, a vibraphone spins some gentle bebop lines that sound great over the mysterious intro. As you can see in our piano part, the fifth of the Am chord is doubled by the bass line, going up and down every two beats. The vibraphone plays a improvisation based on the Dorian mode (A, B, C, D, E, F#, G, A) with a few chromatic embellishments. Notice how the last half of bar one uses a chromatic note (g#) and a few neighboring tones to approach the target note of A on the downbeat of bar 2.
Suspension:
Toto slovo by se dalo do češtiny přeložit na mnoho způsobů, nicméně v hudbě se často používá výraz „průtah“. Jak Brian vysvětluje v článku, tento druh harmonie vznikne většinou tím, že původně konsonantní (libozvučný) tón předchozího akordu zůstane „viset“ (suspension totiž také znamená zavěšení) do akordu následujícího, kde však již hraje roli spíše disonantní. V populární hudbě se pojem používá v o něco užším významu, a to konkrétně pro nahrazení tercie buď kvartou, nebo velkou sekundou (často vídáme označení akordu sus4 nebo sus2). Aby však takový souzvuk naplňoval definici „průtahu“ beze zbytku, měl by onen tón (sekunda nebo kvarta) zaznít i v předchozím akordu. Definice z encyklopedie Britannica, kterou Brian cituje, navíc tvrdí, že by nota měla setrvat až do té doby, kdy dojde k jejímu návratu ke konsonanci, tedy kdy přijde rozvodný akord, v kterém bude znít libozvučně. V praxi to tak není zdaleka vždy - pokud rozvodný tón či akord nepřijde, mluvíme o „opuštěném průtahu“. Hudební funkce průtahů může být různá, ale nejčastěji po nich saháme tehdy, kdy nechceme „přiznat“ tercii akordu, protože by výsledek zněl poněkud lacině a prvoplánově. Slovo „suspension“ má také blízko ke slovu „suspense“, které znamená „napětí“ (např. v ději filmu). I tuto funkci průtahy plní - málokdy na ně narazíme v rozvodném akordu (viz následující heslo). Spíše vytváří pocit napětí, které může a nemusí být později uvolněno.
Resolve, resolution: K mému zděšení jsem nedávno v jednom slovníku narazil na překlad „rozklad akordu“. Nic takového to neznamená! Pro jistotu, pro „rozklad“ se i v angličtině používá italské „arpeggio“. Pokud v harmonii narazíme na termín „resolution“, překládáme jej zpravidla jako „rozvod“, „rozvodný akord“ apod. Na takovou funkci už jsme narazili v předchozím hesle - rozvodný akord je takový, z kterého získáme pocit uvolnění napětí nebo „dokončenosti“ akordického sledu. Nejčastěji to bývá tónika, ale závisí to jako vždy na kontextu. Rozvodný může být také tón, přičemž definice je stejná - dochází k uvolnění napětí, což většinou znamená také návrat od disonance ke konsonanci. Lze tedy např. říct, že „dominanta se rozvádí do tóniky“ apod.
Spelling: Způsob, jakým Brian tento výraz ve článku použil, by mohl leckoho překvapit. Většina z vás bude toto slovo chápat jako pravopis, nebo ještě úžeji hláskování, tzv. „spelování“. Rodilí mluvčí však výraz "to spell out" používají často v přeneseném slova smyslu, tedy jako „definovat černé na bílém“. Napíše-li tedy Brian „spelling of both scales“, myslí tím vyjmenování konkrétních tónů, které do stupnice patří.
