Yllas

Drahý strýčku,

obracím se na tebe s trochu zvláštní prosbou. Hráli jsme s kapelou na festivalu, na kterém hrály i jiné skupiny a v jedné fantasticky zpívala zpěvačka. Napadlo nás, oslovit ji, zda by nechtěla zpívat i s námi. Potom jsme si však řekli, zda děláme dobře, když chceme brát ženu do kapely. Můžeš poradit?

Tvůj synovec Jirka.

 

Milý Jirko,

to jsi mne dostal na dost kluzký led. Zvláště v době MeToo je to dost ošemetná záležitost... Nicméně zkusím tento dotaz zodpovědět, ale bude to možná dost subjektivní pohled.

V první řadě je potřeba odlišit zpěvačku v rockové kapele, v alternativní muzice a například v tanečním orchestru. V rockové kapele se očekává typ „dračice“. Tedy dost pěkná, v lascivním oblečení, s krásnou vlající hřívou na hlavě při obíhání podia. Musí svým projevem stále dráždit mužskou část obecenstva a ženskou dohánět k šílenství ze žárlivosti. Zpívat by měla dobře, ale není to podmínkou, protože svým projevem dost nahradí kvalitu zpěvu. Tady bych rád poznamenal, že si to v rockových skupinách nejvíc užívají bubeníci. Jejich upřený pohled zezadu na krásnou kolegyni je nikdy nepřestane bavit. U tzv. alternativy se očekává spíše pravý opak. Spíše ošklivější typ „já ubohá žena“ s krátkými vlasy je nejlepší. Musí se tvářit ztrápeně, stát na místě a rukama prosit o soucit při tklivě podávaném protestsongu. Tam už bubeníci občas zabrousí i na kolegy na pódiu. V tanečních orchestrech je to vlastně úplně jedno. Hlavně ať odzpívá dechovku, swing, Beatles, Madonnu, Beyoncé, Chinaski a Michala Davida. Krása se většinou balí do splývavých volných šatů, vlasy pevně drží, dáma se volně pohupuje v bocích. Bubeníci sledují dámy na parketu.

Ještě jedno upozornění: Po nástupu dívky do kapely se samozřejmě pánská část začne chovat úplně jinak. Je to vlastně boj o přízeň. Kdo vyhraje, ztrácí ve zbytku kapely kamarády a je mu přán každý přehmat v akordu, po němž následuje hurónský smích zbytku muzikantů. Záměrně uvádím akordy, protože bubeníkům stačí ty pohledy.

Co dodat na závěr? Rozmyslete si dobře, Jiříku, co děláte. Ženy jsou krásné, milé, skvělé... ... do chvíle, než s nimi začneš řešit jejich zpěv. Pamatuji se, kterak jsem na jedné zkoušce několikrát po sobě vytknul naší zpěvačce, jakýsi zádrhel v jejím zpěvu. Když už to bylo asi potřetí a ovzduší zhoustlo, povídá ta dáma: Hele, ty sis asi nevšiml, kdo dostal na poslední akci dvacet růží, viď? No co na to máš říct?

 

Tvůj strýc Yllas

Psáno pro časopis Muzikus