V minulém dílu jsme se podívali na to, jak vytvořit v Cubase vlastní makro, tedy sadu příkazů, kterou následně budeme spouštět jedním příkazem, nejlépe třeba klávesovou zkratkou, nebo z MIDI kontroléru apod. Je nutno říct, že makra v Cubase mají tři velké nedostatky. Teď se na ně podíváme a řekneme si, jak je obejít.
Jedním velkým nedostatkem je fakt, že jakmile vytvořené makro zavoláme, Cubase jednotlivé příkazy prostě spouští („střílí“) jeden za druhým. Cubase nečeká na to, až je daná operace skutečně provedena a dokončena. Prostě paf, paf, paf (příkaz 1, příkaz 2, příkaz 3).
Důsledkem toho se někdy stává, že makro nefunguje tak, jak má, a vypadá to, že příkazy jsou spuštěny ve špatném pořadí, nebo dokonce že makro dělá něco úplně jiného, než by mělo a než jak je „naprogramováno“. Dlouho jsem hledal řešení tohoto problému, protože většinu maker dělá tato chyba v podstatě nepoužitelnými. Až jsem zjistil, že funkce uložit (File > Save) si vynutí, že Cubase vždy počká na její dokončení skutečné.
Tedy Cubase skutečně počká, až je soubor uložen, a teprve potom vyšle další příkaz. Pokud tedy některé makro nefunguje tak, jak má, vložím mezi nefunkční příkazy funkci File > Save. Uložit projekt nikdy neuškodí (ostatně funkce Auto Save to dělá sama na pozadí ve výchozím nastavení každých patnáct minut). Bohužel ale tato pomůcka není úplně bezchybná. Je potřeba myslet na to, že před úplně prvním zavoláním makra musí být již projekt uložen pod nějakým názvem.
Tedy po vytvoření nového projektu, i když jej pojmenujeme a nastavíme mu cestu, je potřeba stisknout Ctrl + S (File > Save, případně File > Save As) a soubor uložit pod vlastním názvem. Jinak se místo funkce Save automaticky v Cubase zavolá funkce Save As (protože Cubase neví, jak má projekt uložit) a zobrazí se dialogové okno pro vepsání názvu projektu. Toto okno samozřejmě celé makro rozbije. Takže na první pokus nefunguje (pokud předtím projekt neuložíme).
Druhým nedostatkem je, že jednotlivým příkazům nelze nastavit přesnou hodnotu. Například chci v makru aktivovat Solo dané stopy. Jenže samotná funkce Solo funguje v Cubase jako přepínač. Tedy pokud je Solo dané stopy před aplikací makra aktivní, makrem se naopak vypne. Na tento problém bohužel při tvorbě maker v Cubase (zejména sofistikovanějších) narazíme poměrně často. Někdy se to dá obejít tak, že použijeme Project Logical Editor (často zkracovaný jako PLE), na který se podíváme v příštích dílech. Zde je ale nutné říci, že třeba Studio One je na tom mnohem lépe a přesnou hodnotu lze v makrech často zadat. A tak lze vytvářet velmi zajímavá makra, která zásadně zrychlí práci, kde můžeme definovat i stavy ovladačů.
Za třetí zásadní nedostatek považuji absenci alespoň základních navigačních (systémových) kláves, jako je šipka doleva/doprava/nahoru/dolů, tabulátor, enter, escape, možnost vepsat hodnotu (číslo nebo název) atd. Některé z těchto příkazů lze občas obejít (třeba namísto šipek lze někdy použít funkci Nudge Left/Right/Up/Down), ale nefunguje to vždy a ve všech oknech.
Nu a pak tady máme poslední sadu obvyklých problémů, mezi které patří například to, že námi požadované funkci nelze přiřadit klávesovou zkratku, a tedy nelze ji ani zařadit do makra. Nebo by se nám hodilo, kdybychom mohli někam posunout myš a kliknout. Anebo jsou problémy s přepínáním fokusu v Cubase, tedy přepínáním, kde Cubase zrovna klávesové zkratky poslouchá.
A když se nad tím člověk zamyslí opravdu do hloubky, nějaký skriptovací jazyk by se vážně hodil. Například Ableton Live to řeší integrací Max for Live, o kterém si zde povídáme v jiném seriálu.
I přes zmíněné nedostatky jsou ale makra mocným nástrojem, který může ušetřit spoustu času.
