Dnes tedy pokračujeme v tématu klávesových nástrojů. Minule jsme řešili možné varianty připojení ke zvukové aparatuře, potažmo mixpultu/stageboxu, dnes a příště se zaměříme již přímo na frekvenční nastavení jednotlivých pásem.
Co se týče korekčního nastavení, budeme opět brát v potaz klasické čtyřpásmové korekce na běžném analogovém či digitálním mixážním pultu, u kterých by alespoň dvě středová pásma měla být parametrická. Na méně vybavených pultech, např. pouze s jedním parametrem na středech, se dnes již kapely a nejrůznější soubory prakticky neozvučují a i většina těch nejlevnějších digitálních rackových pultů uzpůsobených pro ovládání tabletem či chytrým telefonem (např. Soundcraft - řada Ui nebo Behringer X Air apod.) už disponuje plně parametrickými čtyřpásmovými korekcemi. Před samotným korekčním zásahem - jako vždy a u všech nástrojů a vokálů - samozřejmě opět nejdříve srovnáme a nastavíme hladinu vstupní citlivosti - gainu (indikace na channel stripu nebo na hlavních dB metrech po stisku tlačítka Solo, PFL, zpravidla na analogových pultech). Podotýkám, že hladina signálu přicházejícího do linky klávesového nástroje může být napříč hudebními žánry, styly a nástroji taktéž poměrně různá; záleží např. na tom, čím vším ještě signál prochází. Klávesoví hráči často mívají svoje menší mixpulty, kde si třeba předmíchavají vícero nástrojů nebo sekvencerů, harddiskových rekordérů apod., a posílají zvukaři jen dva výstupy L, R právě z tohoto mixpultu. Obecně tento způsob poměrně preferuji, takhle mi (nám) totiž na hlavním mixu stačí hlídat jen dvě „slinkované“ šavle namísto např. šesti. Navíc má takto dotyčný hráč tak nějak předem „ošetřeno“, že půjde vše do PA zhruba v takových poměrech a hlasitostech, jaká je jeho představa a požadavek. Zvukař pak nemusí zbytečně „lovit“ např. v šesti šavlích a poslouchat ve sluchátkách v režimu solo, co který klávesový nástroj zrovna hraje a ze kterého „leze“ ten onen zvuk, který je třeba nějakým způsobem upravit. Samozřejmě toto řešení předpokládá jistou technickou „ukázněnost“ daného hráče a dodržení jakýchsi minimálních kvalitativních standardů - tzn. slušný mixpult v dobrém stavu, nechrastící šavle, plně funkční výstupy, kvalitní a funkční kabely atd.
Klávesové nástroje obecně by neměly mít až takovou potřebu korekčních úprav, nicméně ne vždy tomu tak skutečně je. Pokud tedy půjdeme odspoda, tak basové korekční pásmo můžeme v prvopočátku zkusit nechat rovně a shelving. Stejně nebo podobně jako např. u baskytary - pokud má konkrétní nástroj na konkrétním PA tendenci na určité frekvenci dunět, hučet, prostě až příliš „basovat“, můžeme zkusit takto nastavené shelving na požadované a vybrané frekvenci ubrat. Pokud to příliš nepomůže a máme-li tu možnost, zkusíme přepnout spodní frekvenční pásmo na parametr, danou frekvenci opět najdeme (na digitálních pultech nám může pomoci spektrální analyzér) a zkusíme ji lehce potlačit, šířku ovládaného pásma Q zkusme cca kolem hodnoty 1,5 až 2 - tedy postup aplikovaný na nástrojích již dříve. Přílišná míra a nadbytek basových frekvencí je u kláves poměrně častý jev, zkušení hráči používající zmíněný vlastní mixpult mívají právě často basového pásmo lehce potlačeno. Rychlejší řešení než parametrické hledání a následné vyříznutí dunící frekvence je ale opravdu výše zmíněné celkové odbasování nástroje, nebojme se použít i low cut (high pass filter) a zkusit jej přelaďovat (pokud je to možné) směrem nahoru, dokud se nám výsledek nebude zamlouvat. Rejstříky některých nástrojů jsou skutečně vydatně „nabasované“ a zvláštně máme-li PA systém s větším počtem subbasů, může se stát, že bez korekčních úprav zní klávesový nástroj - např. i při rejstříku klavíru a jeho hlubokých tónech - basověji než třeba baskytara v dané kapele. To není pochopitelně přímo nějak extra žádoucí jev, pokud je kapela standardně postavena na bicích a baskytaře, měly by hlavní subbasovou a basovou složku obstarávat zejména kopák a baskytara. Do jisté míry je to i otázka zkušeností muzikantů, a potažmo aranží - běžnou praxí je, že pokud v kapele standardně funguje baskytara, hráč na klávesové nástroje, pokud zrovna nehraje sám, nepoužívá tolik spodní tóny kláves. Výjimkou mohou být samozřejmě cílené basové pasáže - intra, outra apod. -, nebo např. unisonové syntezátorové basové linky s baskytarou. Obecně se dá ale říci, že jakési vkusně menší odbasování kláves, zejména tedy u PA se subbasy, se hodí a není na škodu téměř vždy.
Podobná situace nastává i v nerockových a „nekapelních“ žánrech, ozvučujeme-li např. pěvecký sbor za doprovodu elektrického stage piana připojeného linkami. Ani tady asi není až tak úplně nutné, aby zvuk klavíru basoval natolik, že bude způsobovat tlakový žaludeční efekt jako třeba baskytara či kopák. Zkusme si danou situaci promítnout jakoby více „do přírodna“ a tyto momenty porovnat, pokud bude bez ozvučení daný sbor doprovázet akustický klavír, tak celková projekce basového pásma zcela jistě nebude nikdy tak výrazná. A nebude tak výrazná zpravidla ani při ozvučení akustického klavíru mikrofony.
Příště se v rámci klávesových nástrojů podíváme na další frekvenční pásma.
