11/2003

Editorial

  • Dole je mejdan a já tady v redakci sedím sám a píšu tento úvodník. Kamarádka má narozeniny... Vím, vím, on se vždycky nějaký důvod najde, to mi nemusíte připomínat. Ale povinnost je povinnost. Další číslo musí do tiskárny včas.

    I když uvnitř čísla najdete spoustu řádek věnovaných návštěvě Jima Marshalla na Huvelu, musím se u této významné události zastavit i já. Zafixoval se mi hezounký moment z Veletržního paláce. Na

    výstavě naběhám určitě víc než pověstnou stovku jarních kilometrů (bez ohledu na roční období) a mnohdy nemám čas zastavit se u stánků a brnkat si na kytary a prošlapávat mulťáky. A při kontrolních kolečkách, zdali je vše v pořádku, jsem se proplétal

    zhuštěnými davy okolo jednoho stánku. Blesklo mi: Copak to tady je? Nakouknul jsem za stěnu stánku a jasně - Jim je na svém místě a podepisuje plakáty. Vše je OK a můžu tedy pokračovat ve své obchůzce. A celé to pro mne navíc mělo nádech neskutečného

    dežaví z Frankfurtu.

    Když jsem Jima Marshalla viděl poprvé, tak jsem si sedl prostě na prdel. Člověk může házet ramenama ve stylu: hraju na maršály, ryvery jsou nejlepčí, jó ty fendry jsou fakt

    maso... Ale tenhle chlap je opravdu jedním z těch, které všichni muzikanti znají a vědí, co dělá. Druhý rok, co jsem ho zahlédl ve Frankfurtu, jsem byl "vyplesklej" a pro další roky se Jim stal něčím naprosto neoddělitelným, bez čeho bych si Musikmesse

    neuměl představit. A jak jsem chodil okolo stánku Marshallu tak..., Jim je na svém místě a podepisuje plakáty. Vše je OK. Tak už rozumíte. Stačilo mi jen nakouknout, pár vteřinek...

    Sklánět poklony, smekat klobouky, vzdávat hold... Nestačí, cítím někde

    uvnitř, že jsou věci, které stojí za to prožít. A až zase rozsvítím oko na své osmistovce, tak budu najednou vědět přesně, kdo ji vymyslel. Jo, to je ten malej chlápek, kterej na Huvelu podepisoval plakáty a taky možná zašel na pivo s Jimi Hendrixem.

    Doufám, že se nebudu muset propadat studem za svůj projev citů, ale teď se s prominutím propadnu o dvě patra níže. Hádejte proč?

Články v tomto čísle