Už dlouho se postupně zlevňují nejrůznější MIDI klávesnice (a klávesničky) pro domácí použití s připojením k PC, stejně tak najdete velké množství virtuálních i plechových zvukových modulů v nejrůznějších cenách. Jen ty skutečné synťáky ne a ne zlevnit. A kde na to začínající muzikant (obzvlášť u nás) má brát... I proto Roland přichází s novou řadou syntezátorů RS-50 a RS-70.
Dostal jsem k otestování vybavenější model RS-70. Jedná se o pětioktávový General MIDI 2, kompatibilní syntezátor s tisícovkou zvuků a 64 hlasy. Ale postupně...
První osahání
Krabice rozměrově odpovídá pětioktávovému nástroji. Jen váha mě po všech těch XV-88 a spol. příjemně překvapila - nástroj bez krabice a zdroje váží pouhých necelých šest kilo. V balení kromě synťáku najdete externí zdroj, dokumentaci a CD-ROM se softwarem pro PC i Mac. Nástroj vypadá důvěryhodně - vrchní panel je vyveden v tmavě šedém kovu, tělo pak v černém plastu. Všechny ovládací prvky (mimo pitch benderu, samozřejmě) jsou umístěny na hlavním panelu. Včetně disketové jednotky. Uprostřed na vás po zapnutí modře září dvouřádkový LCD display. Jako většinu nových nástrojů od Rolanda i tento v levé části zdobí ovladač D-Beam (ovladač, který pomocí infračervené LED měří vzdálenost například vaší ruky od nástroje, umožňuje tak plynule měnit nejrůznější parametry). Vedle něj najdete trochu netradičně otočný ovladač hlasitosti, a pak už tlačítka volby módu nástroje, zvuků (ta jsou pěkně oranžově podsvícena - jako u staré dobré JD-800), ovládání sekvenceru a zcela vpravo šest otočných ovladačů, jimiž lze v reálném čase editovat jednotlivé zvuky.
Zadní panel obsahuje pouze standardní sadu konektorů - napájení, sluchátka, R/L výstup, hold pedál, control pedál, MIDI In/Out (Thru chybí) a USB.
Klávesnice je dost měkká a s tuhým dorazem (což je ale u synťáků běžné), takže pro klavíristy bych doporučil poohlédnout se jinde. Nicméně pro běžné synťákové hraní je plně dostačující.
Zvuk
I když je v manuálu a ve všech materiálech kladen obrovský důraz na "zcela nové zvuky v CD kvalitě", tak zas zcela nové pochopitelně nejsou. Můj první dojem byl, že nástroj je v podstatě Sound Canvas SC-88 Pro s některými zvuky ze série JV. Tady prosím zdůrazňuji, že to nemyslím hanlivě - "Kanvase" mám a nedám na něj dopustit. To jen, abych uvedl věci na pravou míru. Názor jsem drobně změnil v okamžiku, kdy jsem se docvakal ke zvukům syntetickým. Ty jsou vskutku dobré. A právě u nich také asi nejvíc užijete vychytávek typu ovládání Cutoff a Resonance otočnými potenciometry. Zvuky jsou seřazeny do 768 presetových a 128 uživatelsky editovatelných patchů. Bicích sad je k dispozici 30 a 16 si jich můžete vytvořit. Mezi bicími sadami nechybí ani módní "Voice&Claps", což je složenina nejrůznějších zvuků, které člověk dokáže vlastními silami vygenerovat. To je zrovna příklad zvuků, které jsou převzaty z expanzí série JV. Zvuky můžete zkrášlovat 47 typy multiefektů, 8 reverby a 8 chorusy. Poměrně příjemná je možnost každý part (je jich - kdo by to byl čekal - 16) složit ze dvou zvuků. Ty mohou být vedle sebe (split) nebo přes sebe (layer).
Trochu rozporuplné je ovládání volby zvuku. V základním nastavení je totiž 9 tlačítek volby zvuku přiděleno kategoriím zvuků, uvnitř kterých se musíte pohybovat tlačítky + a -. To je dobré pro probírání se bankou zvuků, ale ne pro rychlou práci. Aspoň, že si nástroj v rámci jednotlivých kategorií pamatuje číslo naposled použitého zvuku. Naštěstí (ale přiznám se, musel jsem se podívat do manuálu) u Rolandů přemýšleli hlavou a přidali tlačítko "numeric". Po jeho aktivaci můžete zvuky volit pěkně postaru a hlavně rychle - zadáním jejich čísla. Jak je u Rolanda v poslední době dobrým zvykem, můžete si zvuk poslechnout, aniž byste se dotkli kláves - funkce Phrase Preview.
Pomocníčci
Možná i proto, že je nástroj posazen do "entry-level", má uživatel k dispozici několik příjemných pomocníků. Prvním z nich je Phrase/Arpeggio. To je věc, kterou jsem poprvé viděl u XV-88 a velmi mě nadchla. Tady je sice v malinko ořezané formě, ale to až tak nevadí. Dokáže nejen rozložit akord, ale má pro vás připraveny šablony frází, které jsou pro každou sekci zvuků jiné - tedy jiné například pro piano a jiné pro kytaru. Je to velmi inspirativní (zase jsem si tím hrál "jak malej kluk")a navíc se takovýto výkon dá zaznamenat do sekvenceru a dále použít. To dává možnost vytvořit slušný snímek i tomu, komu dělá hraní všemi prsty potíže. Tyto šablony, pokud je použijete v kombinaci s předpřipravenými vzorky doprovodů, určitě vaše publikum nadchnou. A samozřejmě - vše lze editovat.
Dalším pomocníčkem je sekvencer. Ten je pěkně postaru založen na patternech, takže se s ním dobře a rychle pracuje i na relativně malém displeji. Prostě si nahrajete pár sekvencí, pak je poskládáte dohromady, nahrajete na disketu a hotovo. Navíc je tu možnost přehrávat GM/GM2 soubory. To je vzhledem k dobrým zvukům v GM2 sadě poměrně příjemný zážitek.
Pomoci těm, kteří se teprve učí nebo neoplývají dostatečnou fantazií, může "Chord memory". V šestnácti pevných a osmi uživatelských pamětech máte po dvanácti akordech - ano, pro každý tón jeden. Nástroj se v okamžiku aktivace této funkce změní na takovou "samohrajku" - stiskem každého tónu zahraje celý akord. Ty, které připravili u Rolanda, jsou velmi vychytané. Takže opět - pustíte sekvencer, zapnete Chord memory a nápady z vás jen tryskají.
Dokonce i ovladač D-Beam vám může s hraním pomoct. Při vhodně zvolené funkci se při pohybu ruky nahoru a dolů tváří, že vám ta druhá běhá po klávesnici "horem dolem jak splašená".
Shrnu to: Pokud tyto pomocníky vhodně použijete, můžete si nejen ulehčit práci, ale i ohromit okolí (aniž byste zrovna pět hodin denně cvičili).
Editace
Editační možnosti zvuků jsou standardní - Attack/Decay/Sustain/Release, LFO, již zmíněný Cutoff a Resonance, ladění, efekty. Když už jsem u toho ladění, stejně jako u ostatních Rolandů najdete v nástroji několik předdefinovaných ladění (třeba arabské je moc fajn) a zároveň si můžete ladění každého tónu nadefinovat sami. To se občas hodí. A efekty - kromě halu a chorusu ještě 47 nejrůznějších - od stereo ekvalizéru až po dnes tak populární lo-fi (low fidelity).
Na editaci je příjemné, že ji lze provádět pomocí otočných ovladačů. Přece jen - pořád ťukat do čudlíků a listovat mezi malými stránkami - není nic příjemného. Ale nejpříjemnější na editaci je možnost použití počítače. Ten k nástroji připojíte buď po MIDI nebo po USB. A pokud máte nainstalovaný přiložený software RS Librarian a RS Editor, všechno už půjde jako po másle. Oproti starobylým (a ošklivým) prográmkům k obsluze třeba již zmíněného Kanvase je RS Editor vyveden v jednoduché, pěkné a funkční grafice a jeho ovládání je tak snadné, že není třeba číst manuál. Mimo editaci notiček v sekvenceru (škoda) v něm najdete úplně všechno. Nastavení nástroje, nastavení Chord Memory a Arpeggia, nastavení zvuků jak v Patch, tak v módu Performance. Editovat můžete efekty, hlasitosti jednotlivých partů i samotné patche. Je to velmi pohodlné a vřele doporučuji. A hlavně, dobře to funguje i po MIDI (protože RS-50 USB nemá). Upravené sady parametrů je pak schopen přehledně uchovávat RS Librarian. Ten sice není tak graficky povedený, ale zase dokáže ke každému zvuku, performanci nebo bicí sadě přiřadit až čtyři poznámky, podle kterých se dá dokonce třídit. Takže není problém najít dávno zapomenutý zvuk (což bývá k nezaplacení!).
MIDI
V propagačních materiálech se píše, že s tímto nástrojem můžete zapomenout na MIDI a věnovat se hraní. Nicméně nástroj na MIDI nezapomíná, i když rozsah MIDI funkcí je pouze standardní. Ale nutno podotknout, že jako master keyboard nejspíš RS-70 nikdo používat nebude. Jediná věc, která je u MIDI nadstandardem (ale pouze u RS-70), je USB-MIDI Thru. To je velmi příjemná záležitost, která umožňuje použít RS-70 jako MIDI port vašeho PC. Pokud je tato funkce zapnuta, vše, co přichází do MIDI In, je přeposíláno i do USB. A naopak, co přijde po USB, vychází v nezměněné formě z MIDI Out.
Do této sekce bych ještě zařadil instalaci MIDI USB ovladače. Ta je (pokud dodržíte postup popsaný v dokumentaci) zcela bezproblémová a po jejím dokončení a (bohužel) restartu počítače je ve vašem PC k dispozici další MIDI port. Na Macu jsem to bohužel neměl příležitost vyzkoušet (jediný Mac, který mám k dispozici, je X server, a na tom mi to správce nechtěl dovolit...), ale předpokládám, že to půjde stejně hladce. Použití MIDI přes USB má jednu nezanedbatelnou výhodu - a to, že nástroj nezabírá volný MIDI port, což například u notebooků, které MIDI port nemají vůbec, je vlastně jediná (nebo alespoň nejlevnější) možnost připojení.
Rozdíly RS-50 a RS-70
Tak předně: RS-50 stojí výrazně méně. Pravda, chybí mu disketová mechanika, USB, sekvencer, možnost editace arpeggia, pár zvuků a V-Link (propojení s video zařízeními od Edirolu). A display není modrý, ale oranžový. Jenže: USB nahradí MIDI port, který skoro každý v PC stejně má (i kdyby na SoundBlasteru), bez sekvenceru se leckdo obejde (obzvlášť, má-li nějaký v počítači). A o nějakých třista zvuků méně? Osobně jsem toho názoru, že normální člověk při běžném provozu použije zvuků tak maximálně třicet. A z té tisícovky jich odhadem tři sta nikdy neuslyší. Takže vlastně proč ne. A nekupte to za ty peníze!
Závěrem
RS-70 je slušný synťák pro ty, kteří ještě k lepším přístrojům nepřičichli, požadují slušný zvuk (zvláště ten syntetický) a dokážou oželet rozšiřitelnost o nové expanze. A RS-50 je se svou cenou (skoro za tyhle peníze jsem v minulém století kupoval Kawai K-1!) velmi konkurenceschopný. Takže resumé - doporučuji se na oba alespoň podívat.
Info:
Roland RS-70 a RS-50 jsou vstupní modely synťáků pro začátečníky a nenáročné profesionály. Jejich ceny jsou 30 930 Kč za RS-50 a 44 700 Kč za RS-70. Distribuce: K-Audio Impex, Kardašovská 626, Praha 9, tel: 266 610 529, e-mail: info@k-audio.cz
Plus:
zvuk
rozměry a váha
úprava zvuků otočnými ovladači
editace na PC
volba zvuků
klávesnice
Mínus:
externí zdroj
absence MIDI Thru
volba zvuků
klávesnice
