"Zatím jsme si všechny tři naše desky produkovali sami. Věřili jsme tomu, že co si uděláme sami, bude to nejlepší, čeho jsme schopni. Kdyby se na Slovensku našel producent, který by nám byl blízký a kterého by nevyužívalo deset dalších kapel, zkusili bychom to s ním. Ale taková situace nenastala. Navíc nám vyhovuje nahrávat v prešovském studiu Perina našeho bubeníka Martina Migaše, protože nemusíme spěchat, máme dost času na to důkladně si se vším pohrát. Podobné je to i s klipy, které si točíme sami a stříháme ve stejném studiu," říká Katarina Knechtová, zpěvačka a frontmanka jedné z nejvýraznějších kapel současné slovenské scény, prešovské skupiny Peha. Historie kapely se začala psát v roce 1997, kdy jí založili už zmíněný Martin Migaš s kytaristou Karolem Sivákem a přizvali tehdy šestnáctiletou Katku, která se předtím krátce mihla ve skupině IMT Smile.
"V krytu CO, kde zkoušíme, jsme natočili první demosnímky, které zaujaly slovenskou pobočku Sony Music, nabídli nám smlouvu a v září 1999 vydali první desku Niečo sa chystá. Singly z desky se dobře chytly, a tak jsme začali pracovat na druhém albu Krajinou. Po prvotním entuziasmu jsme si tu dopřáli víc času a desku dělali v podstatě dva roky. Ta třetí, Experiment, vyšla na jaře letošního roku. Vedle kytarové rockové muziky, která nám všem dohromady nejvíc sedí, jsme si tu ve dvou skladbách zkusili i trochu zaexperimentovat s elektronikou, a odtud i její název."
Pro Pehu ovšem Katka Knechtová nepředstavuje jen zpěvačku, je i velice plodnou autorkou.
"Ještě před tím, než jsem vstoupila do kapely, hodně jsem o tom snila. Uměla jsem na kytaru dva akordy - Emi a G a na nich jsem postavila svůj repertoár. Hrála jsem i na klavír a vymýšlela si písničky. Když jsem o pár let později začínala s Pehou, měla jsem pochopitelně v hlavě tisíc různých věcí, jak už to v šestnácti chodí. Kluci, kteří byli o něco starší, od začátku tušili, že by z kapely mohlo něco být, ale že já musím poněkud změnit přístup, obout se do toho, získat výraz a snažili se mě k tomu přivést. Neměli to se mnou lehké."
Výrazně melodická a nápaditá muzika Pehy, podepřená navíc chytrými, vesměs poetickými texty, si na Slovensku rychle získala početnou obec příznivců. Žel, přes řeku Moravu proniká spíše sporadicky. I v tomhle ohledu se ovšem blýská na lepší časy.
"Zahráli jsme si v Čechách na pár koncertech a festivalech a já byla mile překvapená, jak lidé reagovali, jak se jim to líbilo. Všichni nás před českým publikem varovali, ale já si myslím, že jsou tu lidé daleko otevřenější k novým věcem než u nás. Bylo to opravdu velice příjemné překvapení, a tak už s těším na společnou šňůru, kterou bychom na podzim měli po Čechách absolvovat se skupinou Ready Kirken."
