Při vyslovení názvu jednoho z největších států USA Texas si mnozí z nás jistě vybaví statné kovboje nahánějící mohutná stáda skotu. Možná též uzří impozantní startovací rampy vesmírného střediska NASA, popřípadě chmurně vyhlížející ropná pole posetá pijavicemi těžních věží či elegantní stetsony "džejárů". Texas je však též rodištěm mnoha skvělých osobností kytarové hudby, jako jsou např. Freddie King, bratři Vaughanové, Doyle Bramhall II, virtuózové Danny Gatton a Eric Johnson. Hudební život Texasu je soustředěn do Austinu, města ležícího v centrální části státu, oplývajícího kluby, kde se hraje živá muzika. Odtud též pochází specifický hudební styl označovaný jako texaské blues. Jednou z nejvýraznějších osobností této hudby je skvělý austinský kytarista hrající s velkým prožitkem.
Duarteho cesta k úspěchu nebyla zrovna snadná. Na kytaru začal hrát ve čtrnácti letech a v patnácti dostal od mámy první kytaru značky Supro. O rok později, kdy opustil rodné San Antonio a přestěhoval se do Austinu, započala jeho hudební kariéra. Hodně tenkrát poslouchal AC/DC, Yes, Al DiMeolu a Johna McLaughlina. Zpočátku působil převážně v lokálních jazzových a fusion formacích (Main Street, Night Train), kde sbíral zkušenosti a zdokonaloval své znalosti harmonie a stupnic. Peněz za hraní tenkrát moc neměl, tak aby nemusel do práce, chodil ještě hrát do stylově různě zaměřených dalších kapel.
Chris Duarte v té době hodně cvičil, a to se mu vyplatilo. Stal se žádaným sidemanem a vybudoval si renomé hlavně spoluprací s Julií Burrell, The Diana Cantu Bandem a s The Bad Boys. Koncem osmdesátých let však začal mít problémy s drogami a kvůli závislosti na heroinu skončil v léčebně. S pomocí bratra Barta a hlavně manželky Patricie se mu podařilo vzchopit a roku 1991 založil trio The Chris Duarte Group stylově zaměřené na blues - styl který Chris miloval, ale do té doby moc nehrál. Kapela se vrhla s nadšením na koncertování a v polovině devadesátých let odehrála neuvěřitelných 300 vystoupení za rok! (Dodnes hrají v průměru 200 koncertů za rok!) The Chris Duarte Group natočili čtyři alba. Po skvělém debutu Texas Sugar Strat Magic následovalo hodně "našláplé" album Tailspin Headwhack s výborně znějícími kytarami a naprogramovanými loopy. Dalším albem bylo o něco "hodnější", ale příjemné Love is Greater than Me a letos v srpnu vyšlo zatím poslední, opět vysoce energetické CD Romp.
Na koncertech Chris Duarte hraje maximálně pocitově, exploze energie střídají něžné pasáže plné emocí. Hodně improvizuje, tudíž hraje pokaždé trochu jinak. A to je prý cesta, jak si zachovat radost z hraní i při tak vražedném počtu vystoupení...
Nástrojové vybavení Chris Duarte v posledních letech moc neměnil. Po této stránce to má ke své spokojenosti vyřešené. Kytar vlastní v současnosti asi 23, ale používá pouze hlavní čtyři nástroje: nejvíce '63 Fendera Stratocastera v barvě sunburst, pak zakázkového Hamiltona červené sunburst barvy (podobného vlastnil Stevie Ray Vaughan), zeleného Les Paula značky Epiphone a jazzovou lubovku Gibson ES-175. Na kytary natahuje struny GHS Boomers (.011, .015, .018, .030, .040 a .050), které podlaďuje o půltón. Trsátka používá Dunlop 0,88 mm Tortex.
Z aparátů používá Chris Duarte sestavu se dvěma cestami, mezi kterými přepíná, nebo je má zapnuté obě najednou. Cesta A obsahuje 100wattovou hlavu Marshall JCM-900 Dual Reverb a bedna Marshall 1960A 4 x 12" se čtyřmi 25wattovými Celestiony. Cesta B sestává z několika spřažených aparátů: kombo Rivera (model Chris Duarte signature) s 15" reproduktorem ElectroVoice, hlava Rivera KnuckleHead s boxem Rivera osazeným 4 x 12" reproduktory EV a kombo Fender Vibro-King. (Spřažené jsou v sérii tak, že signál z předchozího zesilovače vychází vždy z inputu 2 do inputu 1 aparátu následujícího ve výše uvedeném pořadí.)
Co se efektů týče, ve studiu i na koncertech léta provází Duarteho pouze několik krabiček, které nejsou ani zabudované v pedalboardu: Roger Mayer Voodoo-Vibe a Octavia (na Hendrixovské zvuky), Mutron 5, Cesar Diaz Texas Ranger Treble Booster (velmi zajímavá věcička k nakopávání aparátů z dílny slavného amp-guru), dále škatulky delay Boss DD-3, Flanger (občas), chorus Boss CE-2, distortion DS-1 a A/B přepínač SignalFlex SF-DAB Deluxe. Wah-wah efekt, který je občas u Duarteho slyšet, nepochází z kvákadla, ale Chris ho vytváří pomocí horní tónové clony na svém Stratu. DS-1 zapíná Duarte na sóla a zvuk pak posílá do obou cest A i B najednou! (V další odbočce A/B přepínače pak má ještě zapojenou ladičku Boss TU-2.) Celou sestavu propojuje Chris Duarte kabely Monster Cable.
Nejnovější album Romp bylo nahrané během pouhých deseti dnů (!) ve studiu Sweet Tea (Oxford - Mississippi) pod produkčním dohledem Dennise Herringa. (Osvědčil se na Texas Sugar Strat Magic). Chris Duarte Group vše nahráli najednou ve dvou vzájemně oddělených místnostech. Chris pak pouze přezpíval vokály a dohrál pár kytar. Nástroje při nahrávání měl stejné jako vždy, pouze cestu A posílil o ještě jednoho vintage Marshalla Redhead s bednou, a Riveru KnuckleHead mu druhý natáčecí den odkouřil technik, takže ji nemohl používat. Producent Herring si velmi pochvaloval spolupráci s Duartem. Neměli prý žádný problém, kromě neustále padajících sluchátek z Chrisovy hlavy, což vyřešil nakonec klobouk Buddyho Guye, který byl naražen živelnému kytaristovi přes sluchátka na hlavu.
"Tón je všechno. Při jeho hledání se řiďte svým instinktem. Tón vychází z vašich rukou, způsob , jak stisknete krk kytary, jak uhodíte do strun, síla ataku vašeho trsátka. A poslouchejte své srdce! K hraní texaských riffů navíc potřebujete mít dobrý rytmus. Metronom by měl být vaším nejlepším přítelem!" - To jsou slova Chrise Duarteho, majitele jednoho z nejlepších kytarových zvuků světa. (Těžko něco dodávat. Snad jen: poslouchat a cvičit, cvičit, cvičit! Neboť, vážení kolegové, "všechno je to přeci jenom v těch pazourách"!)
Diskografie
Chris Duarte & The Bad Boys (1987, Srs Records)
Chris Duarte Group:
Texas Sugar Strat Magic (1994, Silvertone)
Tailspin Headwhack (1997, Silvertone)
Love is Greater than Me (2000, Zoe/Rounder)
Romp (2003, Zoe/Rounder)
