Tahle partička předskakovala kapele Linkin Park na celém jejich turné "Revolution", a pražský koncert nebyl výjimkou. Původně byl naplánován pouze rozhovor, nakonec se mi podařilo získat podklady pro ne zcela kompletní "technickou reportáž". Pokud vás tedy zajímá, na co hrají tihle nu-metalisté s dosti rock/metalovými kořeny, přečtěte si tento článek.
Dostat se k nástrojům kapely a udělat pár fotek a vše obhlédnout nebylo nic jednoduchého. Tour manager i kapela sama byli velmi ochotní, jedinou překážkou zůstávali čeští příslušníci ochranky (někteří), jejichž náhlá důležitost je zřejmě nutila ignorovat "all access" kartičku a vedla je k neustálým dotazům: od prostého "co tu děláte" po sofistikované "to je foťák nebo kamera?". Dalším problémem bylo zpoždění většiny nástrojů a aparatury kdesi na hranicích, díky čemuž jsem se k většině zjišťování a focení dostal jen chvíli před koncertem.
Vybavení Ademy dává tušit, že se jedná o ryze americkou rockovou kapelu. Kytarista Tim Fluckey používá kytary firmy Schecter, zvlášť pro něj vyrobené v custom shopu (tvar mají zhruba jako série Elite). Na toto turné s sebou vozí dvě šestky (dost podladěné - ADGCEA) a dvě sedmičky, jejichž jediným snímačem je humbucker u kobylky. Zajímavá je absence všech potenciometrů, marně byste hledali i volume.
Druhý, o poznání nižší a méně vlasatý kytarista Mike Ransom měl i méně extravagantní nástroje - dva Gibson Les Paul Standard, opět podladěné, tentokrát do ADGCFA.
Další výrazná postavička kapely, David Deroo, měla přichystané čtyři nástroje -MusicMan StingRay 5, Ibanez SDGR a dvě basy Schecter, všechno pětistrunky.
Bubeník Kris Kohls disponoval z celé sestavy asi nejméně zajímavou výbavou - běžná souprava Tama Starclassic Mapel bez dalších specialitek. Vyjádřil se sice, že rád používá rampu, pro tento koncert ji ale zřejmě někde zapomněl. Na druhou stranu, na kraji "prakťáku" s bicími měl zřejmě největší hromadu ručníků, jakou jsem kdy viděl. Asi ví, proč.
Všichni v kapele hrající na strunné instrumenty používali vysílačky Sennheiser, jinak byly racky nahuštěné dle jejich gusta. Oba kytaristé měli připravené hlavy Mesa Boogie Triple Rectifier Solo Head a 4x12" boxy stejné firmy. Komínek Tima Fluckeyho obsahoval mimo jiné i rackovou verzi CryBaby, kompresor a taky Digitech Whammy, zafixovaný v jedné poloze pomocí izolační pásky. Mike Ransom disponoval (stejně jako basák) ladičkou Korg DTR-1, oktáverem Boss a procesorem T. C. Electronics. Konečně David Deroo měl ve svém racku kromě vysílačky a kompresoru dva Ampegy SVT 4 Pro a k tomu ještě D. I. box. Kytaristé vypadali, soudě dle jejich bohatých podlahových pedálů, velmi efektůmilovně.
Poslední věcí, která mě v tu dobu na pódiu (lépe pod pódiem) upoutala, byl dav převážně -náctiletých dívek, který už víc než hodinu před koncertem netrpělivě očekával své hvězdy, Linkin Park. Zpěvák Ademy mi sice stále tvrdil, jak po nich lidé šílí, ale vzhledem k tomu, že Adema nebyla ani na plakátech, asi všechnu smetanu slízli headlineři večera.
Rozhovoru se účastnily plné tři pětiny Ademy, tj. pěvec Marky Chavez, výraznější z kytaristů Tim Fluckey a v neposlední řadě bubeník Kris Kohls. Chlapci vypadali velmi oddaní svojí kapele, soudě podle vytetovaného trojúhelníku s nápisem "ADEMA" na loktech (co asi budou dělat, až někdo z nich odejde...). Rozhovor vyplynul z diskuse nad českým pivem a tak také skončil. Jedinou vadou na kráse byl občasný odlet frontmana kapely do filosofické roviny, během kterého prezentoval své politické názory a obhajoval životní styl. Tyto pasáže jsem se rozhodl vypustit, aniž by tím rozhovor ztratil informační hodnotu.
Je tohle vaše první turné v Evropě?
Tim: Ne, to ne, minulý rok jsme tu párkrát hráli s Linkin Park, hlavně v Anglii a Německu, a taky jsme odehráli několik koncertů se Soil. Tohle turné se nám ale skvěle hodí, právě vychází naše poslední deska Unstable, takže ji máme možnost přímo podpořit i v zemích, kde jsme ještě nikdy nebyli.
Probíhá šňůra s Linkin Park podle vašich představ?
Mark: Jo, má to vlastně samá pozitiva. Je to pro nás obrovská šance cestovat, poznat různé země, ale také seznámit se s publikem. Myslím, že pozici předkapely zvládáme dobře. A být na šňůře s přáteli... Paráda.
Tim: Zvlášť tahle evropská část je výborná. V Americe je skvělé publikum, ale posledních pár let se mi lidé zdají trochu unavení, než aby chodili na koncerty - zvlášť na tvrdší hudbu. Možná je to i celkovým příklonem k elektronice. V Evropě mi publikum připadá mnohem dychtivější vidět americké kapely, trochu se odvázat.
Vycházíte spolu bez problémů, když se teď máte neustále na očích?
Kris: Jasně, že se občas hádáme, naštěstí to ale nebývá nic vážného. Tak 95 % času spolu bez problémů vycházíme. Co jsem zaslechl od bedňáků a kluků od techniky, jsme mezi kapelami nadprůměrní (smích).
Kdybyste měli pojmenovat svůj styl, co byste řekli?
Všichni: Rock... Hard rock...
Kris: Já bych to nazval hard rockem, který nešetří melodiemi... Máme každý rádi spousty různých kapel, ale mnoho našich společných vzorů najdeš v 80. a na začátku 90. let, třeba Motley Crue, Metallica, Pantera, Stone Temple Pilots, ale například i U2. Osobně poslouchám tvrdou muziku, ale Marky zase mimo jiné inklinuje i k různým grungeovým kapelám na jedné a k různým elektronickým úchylnostem, jako třeba Massive Attack, na druhé straně...
Píšete písničky společně?
Tim: To rozhodně. Samozřejmě, někdo musí přijít s úvodním nápadem, ale potom si k tomu vždycky sedneme všichni a společně se snažíme tu věc někam nasměrovat. Nikdy ji neodkopneme předem, ale samozřejmě před natáčením CD probíhá taková selekce, kdy ten výběr zúžíme. Na poslední desku jsme vybírali ze skoro třiceti věcí. Za každou ze svých věcí si jako kapela stojíme, každý z nás na ni má svůj podíl. Nikdo není omezován, pokud třeba Kris přijde s nápadem na kytarový part, což se občas stává, nebráníme se tomu ho použít.
Marky: Je důležité, abychom byli všichni se skladbou spokojeni a bavilo nás ji hrát. Teď třeba vystupujeme každý večer a nebylo by dobré, kdyby se někdo z nás nudil.
Myslíte si, že lepší technické vybavení a možnosti, které přijdou se slávou, pomohou kapele psát lepší věci?
Marky: Myslím, že většina různých hovadin to akorát komplikuje. Je k ničemu se někam zavřít, celý den tam kutit, a pak prezentovat svoji práci ostatním. Daleko důležitější je být spolu, komunikovat a mít možnost vždycky se vyjádřit k tomu, co se zrovna tvoří. Asi nejlepším technickým vybavením je obyčejný pokoj, pokud v něm jsme všichni společně. Abychom mohli psát dobrou hudbu, je potřeba postavit se k tomu čelem, uvědomit si, že pokud to chceme dělat naplno, budeme v jednom kuse zkoušet, psát písničky, koncertovat, doma se moc neukážeme, ale jen tak se můžeme dobrat nějakých výsledků.
Stává se někdy, že určitá věc účinkuje na koncertě hůř, než jste čekali a naopak?
Marky: Pár věcí zafungovalo lépe, než jsme čekali, ale myslím že se ještě nestalo, že by něco úplně propadlo. Věnujeme se sestavování koncertního setu dost pečlivě, tak se tomu snad vyhneme i v budoucnu.
Za pár hodin jdete na pódium, připravujete se nějak?
Marky: Jo, párkrát si kváknu.
Kris: Já se tak hodinku, dvě před začátkem rozehřívám. Jsem pak uvolněnější, nejsem ztrémovaný a hraju ve větší pohodě.
Tim: A dáme si ještě pár těchhle piv... Stharoupramen...
Chutná vám?
Tim: Jistě, každé pivo zadarmo je dobré.
