1/2009

Editorial

  • Ač se to zdá podivné, šefredaktor nemívá vždy rozhodující slovo. V dnešním editorialu mi Yllas prostě nedal šanci...

    Strejdo, tož to sa nedá vóbec vytrímať. Kapelník se ouplně zbláznil, fakt jo. Dycky nás tahá na zkoušku v ten samej den, co máme kšeft. A to furt zkoušíme každej čtvrtek jak voteklý. Tudlenc mi na zkoušce vyndal zlato za jedno pitomý fis, kerý jsem normálně dával, ale kouk jsem zrovínka naší zpěvanduli na zadeček a trocha ulít s myšlenkama. A hádej, co na kšeftě. Byl jsem z tý buzerace vystreslej, a zkur... sem to zase.

    Helfni strejdo, Tvůj synovec Břéťa

    Milý synovče, nepomůžu ti. Zákony naší země bohužel stále trestají zabití kapelníka, přes moje pravidelné interpelace v parlamentu, aby tento čin byl vyňat z trestního zákoníku. Můžu ti vše jen náležitě vysvětlit, abys měl sílu a vydržel čekat, až se váš kapelník utluče sám. A věř mi, utluče.

    Zkoušení ve stejný den před vystoupením je projevem naprosté nezkušenosti s podobnými věcmi. Vyžadování tohoto prokazuje velmi liknavý a neprofesionální přístup kapelníka i jednotlivých členů skupiny, kteří nejsou schopni pro své vedlejší aktivity (nesouvisející s hudbou, mnohdy spojené s požíváním alkoholu, který otupuje vůli a pracovitost) se svědomitě a na vysoké profesionální úrovni připravit na vystoupení.

    Dalším aspektem věci je emoční vybití energie, která pak při koncertu zoufale chybí! Soubor nejenže zhusta zopakuje chyby, které se pokoušel na kšeftu předcházející zkoušce opravit (dojde spíše, vzhledem k zvýšenému stresu ze zkoušky, k jejich zafixování), ale celkový negativní dojem z kapely rozhodně nezachrání několik opravených drobných nesrovnalostí. Na víc stejně nebývá čas. Je více než jasné, že přenos energie z pódia k posluchačům je primárním cílem každé kapely. Sobecké cíle jednotlivců neschopných si toto srovnat v hlavě a snažících se podávat "virtuózní výkony" (aniž jsou schopni se na ně připravit a snaží se to dohnat právě onou diskutovanou zkouškou) tímto zatěžují celkový výraz kapely i její celkovou psychiku.

    Dále neschopnost rozlišovat chyby podstatné a nepodstatné vede k tomu, že se mnohdy nesmyslně opakovaně zkouší pasáže a věci, které i erudovaný posluchač mnohdy odpustí či přehlédne. Zato neodpustí ani největší laik, že z kapely jde nervozita a stres. Což lze odstranit pohodou a profesionální vyrovnaností jednotlivých hráčů (každý musí nejprve sám za sebe), dokonale zvládajících své party a nezatěžujících nejistotou své spoluhráče.

    Tedy pečlivá příprava doma ve spojení se zkušenostmi z koncertů, kdy na pódium nechodím s tím, že to musím zahrát (ve formě zbožného přání), ale že to zahraji.

    Tvůj Yllas (yllas@muzikus.cz)

    Tak tohle mi přistalo na stole naškrábané nezaměnitelným Yllasovým rukopisem. A poté už na mě z mezidveří huhlala Yllasova záda cosi o zkoušce, kterou teď kvůli tomuhle cáru papíru nestíhá...

    Vladimír Švanda

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 22. 12. 2008

Články v tomto čísle