Paul Gilbert, kytarista, který je označován za nejrychlejšího na světě, zavítal v rámci evropského turné k nejnovějšímu albu Silence Followed by a Deafening Roar do Prahy. Celá akce se odehrála v klubu Vagon, měl jsem příležitost shlédnout zvukovou zkoušku, udělat rozhovor a být přítomný při soukromé lekci.
Když jsem stál před vchodem a čekal, až budu moct dovnitř, šel kolem Paul, pozdravil, představil se a řekl, že se za chvíli uvidíme. Jako kytarista, který se setkává s tak významnou osobností, jsem byl patřičně nervózní, ale díky jeho přátelskému chování ze mě veškerá nervozita spadla.
Teď už ke zvukové zkoušce. Nikoho nepřekvapí, že všechno vybavení přinesli, postavili a zapojili technici, zatímco se kapela soustředila v šatně. Když bylo vše připraveno, mohlo se začít zvučit. Velice mě zaujala disciplinovanost všech hráčů. Při zkoušce nezazněl ani jeden zbytečný tón či akord, jak tomu bývá u většiny českých kapel klubové scény, a když kdokoli z kapely přestal hrát, aby sdělil své připomínky ke zvukaři, bylo naprosté ticho. Celé zvučení zabralo asi hodinu a výsledek byl, i přes na můj vkus moc velkou hlasitost, úžasný.
Krátce po zvukové zkoušce přišel manažer a řekl, že teď mám prostor pro rozhovor, ale že Paul jde za chvíli učit a před koncertem se ještě musí stihnout navečeřet. Z toho vyplývá, že jsem neměl moc času, ale i tak to byl příjemný zážitek.
Kdy jsi začal s muzikou, Paule?
Začal jsem hrát na kytaru, když mi bylo šest, ale přestal jsem, protože mě nebavily hodiny. Věděl jsem, že chci být kytaristou, ale říkal jsem si, je mi šest, není kam spěchat, času mám dost.
Koupil jsem stereo a v jednom kuse poslouchal muziku, ale v devíti jsem si uvědomil, že stárnu a musím začít cvičit. (... smích...)
Byla kytara první nástroj, na který jsi hrál?
Byla, ale hrál jsem přitom i trochu na bicí, hraji na ně do dneška, ale nejsem tak dobrý jako na kytaru. (... smích...)
Studoval jsi někdy jinou školu než GIT? (Guitar Institute of Technology; pozn. autora)
Ne, vždycky jsem věděl, že chci dělat muziku, tak jsem nepotřeboval studovat něco jiného. Líbilo se mi, když měl někdo zájem o věci, jako je fyzika, chemie, ale to nebylo nic pro mě, já měl muziku.
Je pravda, že jsi tam také učil?
Na GIT jsem začal učit v osmnácti letech, bylo to naprosto skvělé období, ale po dvou a půl letech, kdy kapela Mr. Big začala být hodně úspěšná, jsem toho kvůli nedostatku času musel nechat.
Myslíš, že je tolik důležité cvičení a dokonalá technika, nebo postačuje dobrý feeling?
Oboje je určitě důležité, když má někdo jenom dobrou techniku a hraje dokola stupnice nahoru a dolu, tak je to nuda, ale když spojíš dobrou techniku a feeling, tak je to ten správný nářez.
Cvičíš pořád? Máš nějaký cvičební plán?
Na kytaru hraji naprosto pořád, ale že bych cvičil, jako cvičil... to už moc ne. Jsem vcelku spokojený s úrovní, na které jsem. Kdybych pořád cvičil stupnice a používal to ve své muzice, nikoho by to nebavilo.
Nemáš už někdy muziky plné zuby?
Ne, v žádném případě, hudbu miluji, nikdy mě nemůže štvát nebo přestat bavit.
Dáváš si někdy pauzu od hraní? Myslím od hraní na kytaru, od koncertování určitě ano.
Přesně tak, a od hraní na kytaru si nemám důvod dávat pauzu.
Říká se, že nikdy nepiješ alkohol, protože potřebuješ mít naprosto čistou mysl pro své hraní, je to pravda?
Nemůžu říct, že bych nepil nikdy, občas si dám šampaňské, pár piv nebo tak něco, ale neopíjím se, to ničí mozkové buňky a ty já potřebuji pro hraní.
Pojďme se trochu zaměřit na tvé vybavení, používal jsi zesilovače ADA, Ampeg, Laney a teď hraješ na marshally, co je vždy důvodem pro změnu?
Všechno to jsou skvělé zesilovače, ale momentálně mi prostě nejvíc vyhovuje Marshall. Například na Laney se hraje úplně samo, má krásné, uhlazené zkreslení a naopak z Marshalla to musíš trochu dolovat, ale to mi vůbec nevadí.
Co třeba zesilovač typu Mesa/Boogie, nepoužil jsi ho někdy, třeba jen na nahrávce?
Nejsem si jistý, ale myslím, že ne. Mesa/Boogie je zesilovač s úžasně jemným zkreslením a zároveň s obrovskou dravostí, ale to není nic pro mě, já tolik zkreslení nepotřebuji.
Dostal jsi někdy nabídku na signovaný aparát?
To si nepamatuji, ale jsem spokojený s tím, co mám teď.
Tvůj model kytary Ibanez je znám pro své tzv. f-holes přejaté z klasických a lubových nástrojů, co tě k nim přivedlo?
Když mi firma Ibanez nabídla, že udělají můj model, začali jsme dávat dohromady různé návrhy a většina z nich byla hrozně podobná modelu Steva Vaie, já nechtěl být Steve Vai číslo dvě, tak mě napadlo udělat tohle. A hlavně to vypadá cool, ne? (... smích...)
Určitě spoustu lidí zajímá, jestli si kytarista tvého formátu dělá někdy něco na kytaře sám, nebo jestli se o všechno stará technik. Jak jsi na tom například s měněním strun?
Tak struny si měním sám naprosto pokaždé, umím to hodně rychle, jsem v tom fakt dobrý. (... smích...) Sám jsem si taky udělal pedalboard, vzal jsem futrál od kláves, potom nějaké prkno, které se do něj vešlo, a na to jsem naskládal efekty. Takže ne všechno dělá technik.
Sluchátka, která máš při hraní, jsou jen monitory, nebo mají i jiný význam?
Mám je, protože ztrácím sluch, stojím většinou blízko bicích a ta sluchátka tlumí nepříjemné a nebezpečné frekvence z činelů. Používám je ale i jako monitory, mám do nich kytaru a má vážně fantastický zvuk.
Nakonec trochu z jiného soudku: Co si myslíš o YouTube jako prostředku ke zviditelnění pro kytaristy a muzikanty obecně?
YouTube mám strašně rád, podle mého názoru je mnohem lepší než veškeré hudební televize, jako MTV a podobně. Jsou tisíce výborných kytaristů, kteří se právě díky YouTube dostaly do povědomí lidí po celém světě.
Paul Gilbert před každým koncertem nabízí na svých oficiálních stránkách V.I.P vstupenky, které umožňují přístup na zvukovou zkoušku, hodinovou lekci s Paulem a nakonec lístek na samotný koncert. K tomu všemu dostanete triko a Paulovo nové CD a DVD.
Největším lákadlem je určitě možnost strávit hodinu jako žák Paula Gilberta. Měl jsem možnost tuto hodinu zpovzdálí sledovat. Začala společným jamem, kdy pět kytaristů a Paul sedělo v kruhu a všichni po sobě hráli sólo do rytmu, který Paul udával nohou. Žádný podklad, jen rytmus, Paul tvrdil, že takhle cvičí nejraději. Bylo určitě psychicky hodně náročné hrát sólo do úplného ticha, jen do rytmu, který udává člověk, ke kterému vzhlížíte a je vaším vzorem už mnoho let.
Následovala různá cvičení na synchronizaci pravé a levé ruky. Paul líčil přednosti střídavého úhozu před sweep pickingem a pomáhal s řešením individuálních technických problémů každého z hráčů. Důvodem, proč Paul hraje i klasická arpeggia střídavým úhozem, je jeho pocit, že při sweep pickingu kytara najednou přestane znít jako kytara a je podobná spíš smyčcovým nástrojům, jako housle, nebo čelo, a to se mu nelíbí. Lekci zakončil dalším společným jamem, tentokrát v šestiosminovém taktu, který byl pro mnohé o dost náročnější než původní čtyřčtvrťový.
Celá tato V.I.P vstupenka přijde na dvě stě padesát dolarů, nemyslím si, že by kdokoli ze zúčastněných litoval peněz, přeci jen vizitka, že jste jamovali s Gilbertem, za to určitě stojí. Zeptal jsem se šťastlivců, kteří tuto příležitost využili, jaké mají pocity bezprostředně po skončení výuky.
Těsně po skončení hodiny se začal sál plnit lidmi a za nedlouho byl narvaný k prasknutí. Fanoušci nebyli jen na místě pod pódiem, ale i na stolech po celém klubu. Publikum, které nepochybně z naprosté většiny tvořili kytaristé, mělo po celou dobu ve tváři úžas. Klubová atmosféra, při které bylo mezi písničkami naprosté ticho a všichni pozorně poslouchali každé Paulovo slovo, dodala koncertu velmi příjemný nádech.
Účastníkům hodiny s Paulem Gilbertem jsem položil jednu otázku: Můžeš mi, prosím, říct, jaký máš pocit z právě uběhlé hodiny?
Karel (White Dog): Nemyslím si, že bych se zrovna něco naučil, udělal jsem si to spíš jako radost. Je to člověk, kterého obdivuji už patnáct let, a možnost se s ním setkat je k nezaplacení.
Juraj: Byla naprosto skvělá, nebylo to jen splnění snu, určitě mi to něco dalo, vím teď na čem pracovat.
Pavel: S hodinou jsem spokojen, nechoval se jako hvězda a nesnažil se nás přehrávat. Měl jsem trému, ale potom, co jsem poznal, jak je v pohodě, odpadla.
Pedalboard
Paulův pedalboard je vybaven třemi, custom (pravděpodobně) bypass přepínači, do kterých jsou ve smyčce zapojeny efekty neumožňující true bypass.
Signál jde z kytary do ladičky Korg Pitchblack Chromatic Tuner, pak je první bypass přepínač, který má ve smyčce starý A/DA Flanger, dál následuje druhý bypass přepínač s flangerem Electro-Harmonix Electric Mistress ve smyčce, další v pořadí je Nova Wah Dual-Fixed Wah Pedal od firmy Keeley Electronics, který má true bypass, následuje chorus THC od firmy Home Brew Electronics, také s true bypassem, pak je zařazen poslední, třetí, bypass přepínač, který má ve smyčce tři efekty: Mxr Blue Box, Mxr Phase 100 a TC Electronic NM–1 Nova Modulator, pak je zařazen Compressor Retro Pedal následovaný prototypem Paulem signovaného ekvalizéru Detox, a celý pedal board uzavírá mosfetový pre-amp Bajo Mos. Všechny tři poslední efekty opět od firmy Home Brew Electronics. Důležitým prvkem sestavy je power attenuator THD Hot Plate, který umožňuje snížit hlasitost naplno vybuzeného zesilovače.
Když se podíváte na Paulovy oficiální internetové stránky www.paulgilbert.com, určitě si řeknete, že na takovou hvězdu jsou v celku obyčejné a nezajímavé, ale opak je pravdou, Paul si je udělal sám a tím získávají osobitost a určitý půvab.
