Line 6 Stompbox Modeler M13 - podlahový multiefekt

Představíme si podlahový multiefekt s osmdesáti druhy efektů, ve kterém se nachází kompletní efektová řada Line 6. Výrobce se zde nechal inspirovat zvukem legendárních analogových efektů a doplnil je o digitální efekty z vlastního vývoje a přidal též ladičku.

M13 je opatřen patnácti nožními spínači a možností kombinovat čtyři efekty v reálném čase. Vše zatlučeno do robustního černého „schodiště“ o třech stupních, z plechu a tvrzeného plastu.

Popis

Na horní desce jsou čtyři nezávislé jednotky o třech nožních spínačích (FX Unit 1–4), které lze spolu kombinovat, plus tři multifunkční spínače. V každé sekci se nachází podsvícený displej, šest potenciometrů pro volbu a úpravu presetu a již zmíněné tři spínače pro každou sekci (A, B a C). Stompbox má design tří „schodů“ z tvrzeného plastu, zbytek přístroje je z plechu, spínače jsou kovové, stejně jako výstupky pod potenciometry, chránící je před neplánovaným dupnutím podrážky rockera, což se v zápalu akce stane dříve, než se člověk naděje.

Zadní panel obsahuje kromě vypínače MIDI in a out, dva vstupy pro expression pedály, stereo vstup (2 x 6,3mm jack), FX stereo send, return a dále stereo výstup – vše na 6,3mm jack (pochopitelně kromě MIDI :-), které je klasicky konektory DIN).

Struktura

Efekty má M13 seřazeny v pěti sekcích, z nichž v reálném čase je možno kombinovat libovolné čtyři (či některou z nich použít několikrát): Delay, Modulation, Distortion, Filter a Reverb; celkem osmdesát efektů. Sekce jsou odlišeny v různých barvách, kterými svítí jak kovové nožní spínače, opatřené LED diodou, tak displej. Ještě než začneme hovořit o zvuku, zastavme se na chvíli právě u nich a zároveň si popišme způsob výběru efektu.

Zvolíme jednotku (Unit) a jeden z jejích tří spínačů (A, B nebo C – pozor, v rámci jednotky nelze spínače aktivovat současně) pro umístění efektu. Dále popsaný proces lze opakovat pro každou ze čtyř nezávislých jednotek, které jdou spolu vzájemně jakkoli kombinovat. Takže máme-li vybraný spínač, pod který chceme efekt umístit, opakovaným stisknutím otočného potenciometru Model Select (první vlevo po displejem) zvolíme typ efektu (tedy delay, distortion atd.) a dále otáčením téhož potenciometru určíme, který z presetů příslušného okruhu efektů chceme použít (v sekci Distortion je na výběr například dvacet čtyři presetů, Reverb nabízí jedenáct typů atd).

Chceme-li vybraný efekt upravit, máme zde pět otočných potenciometrů, z nichž každý má displejem přiřazenu určitou funkci (u některých typů efektů nemusí být využity všechny). Praktické je, že se nemusíte proklikávat nějakými virtuálními vrstvami ke kýžené hodnotě čehokoliv, ale prostě otočíte knoflíkem, a hned vám na displej ubývá či přibývá „buřtík“ příslušného parametru. Onu ku obrazu svému nakroucenou hodnotu uložíte do presetu, a na rozdíl od soustavy ortodoxních analogových šlapek, vyvoláte kdykoliv jedním šlápnutím. Jedničky a nuly nového milénia tak vzdávají digitální hold manuálním „kroutidlům, ruchadlům a hlukostrojům“ minulého století, řekl by básník.

Oproti většině multiefektových procesorů, kde si kombinaci efektů musíte natvrdo uložit do presetu a pro vypnutí či přidání efektu zvolit preset další a změnu v něm uložit, je zde výhoda v možnosti zapínání a vypínání zvolených efektů v reálném čase, přičemž z celkových dvanácti je možné najednou použít čtyři. Na druhé straně zde naopak chybí možnost seskupení efektů, takže si člověk někdy může připadat jako trochu ušlapaný cyklista. S použitím různých scén s přednastavenými kombinacemi se však dá zvládnout přepnutí mezi plně obsazenými multiefekty (4–4) na dvě šlápnutí.

Zmíněné barevné diody jednotlivých spínačů fungují v režiích ostrého a matného světla podle polohy zapnuto nebo vypnuto. Není-li v jednotce (Unit) aktivní žádný ze tří spínačů, je displej zhasnutý. Po sešlápnutí změní příslušný spínač světlo z matného na ostré v patřičné barvě zvoleného efektu a v téže barvě se rozsvítí i displej s příslušnými parametry. Pokud vám tento popis nepřipadá zrovna dvakrát srozumitelný, tak vězte, že na kterýkoli spínač se vaše nožka trefí i v pauze mezi peckama, kdy vám osvětlovač zhasne a nebude vidět na krok před sebe, nebudete ztraceni a podle barvy navíc přesně poznáte, který efekt kde máte.

Tři multifunkční spínače mají za úkol následující: Scenes vám po sepnutí umožní výběr z dvanácti přednastavených kompletních konfigurací výběru a rozmístění efektů (tedy již zmíněných scén), po delším podržení se dostanete do jejich editoru. Podobně funguje i Looper Control, který je detailněji popsán v následujícím odstavci. Spínač Tap po dvojím sešlápnutí určí tempo opakování echa, případně jím lze ovlivňovat obálku u některých modulačních efektů a filtrů. Jeho podržením se aktivuje ladička.

Sepnutím spínače Looper Controls se změní funkce spínačů ve spodních dvou řadách z volby efektových presetů na ovládání smyček (Record/Overdub, Play/Stop a tak dále). Za zmínku stojí například možnost reverzu nahrané smyčky, přehrání v polovičním tempu a volba zařazení looperu v řetězci pre/post. K dispozici je dvacet osm sekund nahrávacího času, který lze zdvojnásobit při použití Half Speed pro přehrávání. Během vrstvení smyček lze libovolně měnit efekty na spínačích v sekci C (tedy na horních čtyřech), přičemž nahraný efekt zůstane v looperu znít i po jeho záměně za jiný (když vám čtyři spínače nestačí). Konfigurace efektů jde tedy během recordingu měnit dle libosti.

Jak to hraje

M13 jsem testoval jak na celolampovém kombu, tak na hybridu s lampami v předzesilovači a mosfetem na konci a i do linky. Choval se způsobně, nešuměl, ani „nekradl signál“ a zejména v třetím případě zapojení jsem byl mile překvapen, že oproti mému očekávání se chovaly dobře nejen prostorové a modulační efekty, ale i distortion. Linkou přímo do zvukovky je pořízena též audioukázka na CD příloze; za použití looperu jsou na ní postupně vrstveny některé z efektů (lehký drive, stereo delay, filter, a reverb s přidanou oktávou).

K silným stránkám M13 rozhodně patří modulační a prostorové efekty. Nacházejí se zde nejrůznější „prznidla“ a filtry obálky, různě modulující signál, až za hranici rozpoznatelnosti nástrojové barvy, ale i klasické phasery, flangery chorusy, tremola, rotary efekty...

Velké kouzlo má (alespoň pro mě) sekce Reverb, která nabízí jak digitální hally typu room, chamber, plate či předlouhý cave, tak například prostorový preset, přidávající k signálu oktávu (viz ukázka na CD), všechny ve výborné kvalitě. Tou se vyznačuje i sekce Delay, která však narozdíl od klasických šlapek nešumí. Po vypnutí nebo přepnutí presetu všechny prostorové efekty dozní.

Jak jsem již zmínil, i distortiony v rozumném nastavení vykonají své (většina presetů má třípásmové korekce), a i když nemám pro porovnání k dispozici jejich analogové předlohy, tak zejména v kombinaci s lampovým aparátem dokážou nabídnout značnou barevnou škálu použitelných zkreslení.

Sečteno, podtrženo...

Záměrem výrobce zde očividně bylo spojit jednoduchost analogového ovládání s přednostmi digitálního uložení. Oč raději přece kytarista točí knoflíkem, než aby kurzorem listoval nějakým editorem! Pokud zvolené nastavení může uložit, umístit pod kterýkoliv spínač ho napadne, celou konfiguraci přístroje (včetně nahrané smyčky v looperu) uložit do jedné z dvanácti scén, a to celé pak jedním šlápnutím na pódiu vyvolat, není to pohoda? Podobná snaha o spojení digitálního a analogového světa dýchá i ze zvuku M13 a já musím ocenit, že z obou světů výrobce vybral to dobré a zajímavé. Člověku se prostě najednou po pódiu neválí hromada šlapek, změť kabelů a propojek, netrápí ho žádné úbytky signálu či zbytečné šumy, ale výhody prostého dupnutí na krabičku zůstaly...Co dodat?