Basistu Richarda Scheuflera lze bezpečně zařadit mezi typ muzikanta spoléhajícího spíše na pracovitost a píli, než třeba na intuici nebo momentální spásnou invenci. Dosáhnutí virtuozity ve svém oboru je mu věc takřka přirozená, a co můžeme pokládat asi za největší devizu, je jeho přesvědčení o vlastní cestě a ne pouhopouhé kopírování či sledování momentálních trendů.
Narodil se 1. listopadu 1964 v Ústí nad Labem. Jakožto svůj první nástroj uvádí tahací harmoniku, přes krátké období strávené za klavírem se ve třinácti letech dostává konečně ke strýcově Jolaně Galaxis a svým prvním vzorům jako Milan Broum, Stanley Clarke a hlavně Mark King s Johnem Patituccim, jejichž vlivy jsou v jeho hře patrné dodnes. Svou profesionální kariéru započal před více než dvaceti lety v souboru Natural (megahit Já na to mám asi neuniknul nikomu...), následovalo angažmá v doprovodné kapele Dalibora Jandy a takřka celá devadesátá léta strávil ve fajnšmekry oslavovaných King Size po boku Milana Steigerwalda a Pavly Forstové. Dále pak můžeme vzpomenout spolupráci s např. Lenkou Filipovou, Karlem Gottem a celkem nedávnou zkušenost v projektu perkusisty Robbieho Williemse Nana Tisboe – Bushfaya. V současné době ho registrujeme hlavně v hudební obci rozbouřivším znovuzrozeném Pražském Výběru II, divadelní Antigoně nebo rodinném počinu The Scheuflers. Nezanedbatelná je jeho činnost lektorská i osvětová.
Začínal s bílým, fanouškům Olympiku asi ne úplně neznámým, Fenderem Jazz Bass ’73, následovala Shark 5: „... to byl tedy úlet, byl jsem z ní úplně zoufalý, ty úzký rozteče...“, dále pak Yamaha Atittude 5 a Yamahu TRB 6P s průchozím krkem a piezosnímačem využívá doposud, stejně jako čtyři signované modely od firmy K & K – RS Romeo 6, Fretless Juliet 6, Slapper 4 „Pohádka“ a ,řekněme jemnější, najazzlý, Bassman 4 s wenge hmatníkem a přírodní povrchovou úpravou. Mezi libůstky můžeme zařadit docela zajímavý výrobek maďarského výrobce Fibenare, signovaný RS Model R2, který nabízí dvě výstupní cesty, a to analogovou a digitální s pomocí třináctipinového kabelu.
Z efektů matně vzpomíná na nějaké výrobky Electro–Harmonix, nyní je dostatečně vybaven od švédských EBS kompletním továrním boardem (MultiDrive, MultiComp, OctaBass, BassIQ, UniChorus, DynaVerb) zapojeným v efektové smyčce, podobně Valve Driverem a wah pedálem plus modulačním phaserem od firmy George Dennis. Z pomocníků řady emulátorů a syntezátorů si oblíbil Roland GR–20 a Roland V–Bass.
Aparáty Laney se u něj zrovna dvakrát neohřály, přes již zmíněného pána Marka Kinga se dostal k Trace Elliot (GP 12, boxy 4 x 10 a 1 x 15”), stejně tak inspirován Stanley Clarkem zase pro změnu k Carvin (4 x 10” a 1 x 18”) a celkem nedávno opustil firemní vody Hughes & Kettner, respektive Quantum QT 600 s 4 x 10” a 1 x 15” reproduktory s neodymiovým jádrem.
V aktuální rackové skříni nalezneme ladičku Korg 2000, tři předzesilovače (již dříve užívaný SVP Pro, SVP BSP Billy Sheehan a nejnovější inovovaný SVP CL) a koncový stupeň Hafler 1200 W se stereo výstupem do čtyř Ampeg HF 4 x 1”boxů. K rozhození panoramy digitální a analogové cesty slouží mix Rane 82, a když se najde kýžená chvilka volna ke cvičení, tak jedině s nejlepším a praktickým kamarádem Korg Pandorou PX–5D.
