Schecter C-1 Exotic Star - kytara osobitého zvuku pro tvrďáky

„Tatíí, tatíí, zas ti přišlo něco z Muzikusu na test. Smím ti pomoooct?“ piští na mě syn Vojtěch. Rozbalil kartónovou krabici a z polstrovaného futrálu vykoukla ledově modrá princezna značky Schecter, tentokráte z jihokorejské produkce. Stavím ji do stojánku, aby se aklimatizovala, a čtu si celé „jméno“ na zavěšené cedulce.

Popis

Při prvním kontaktu s nástrojem, kdy jsem si jen tak prohrával a ladil prázdné struny, cosi z kytary odpadlo na podlahu. Po chvilkovém ohledání jsem zjistil, že jde o knoflík z potenciometru tónové clony. Inbusový červík byl vytočen natolik, že nechybělo mnoho k jeho ztrátě. Opraveno. Během drnkání různých licků a akordů jen tak bez připojení k zesilovači registruje ucho z kombinace ebenového hmatníku a nových desítek (D’Addario) značně kovový, někdy až ne zrovna příjemný, drátěný tón. Oko zas nalézá na úmyslně zažloutlých lemech hmatníku větší počet drobných zářezů, které tu kdosi zanechal při začišťování pražců. Upřímně řečeno, to by na nástroji za tisíc dolarů už být nemuselo.

Hmotnost nástroje mi nedává šanci zapochybovat o tom, že tělo je skutečně i při své nevelké tloušťce poctivý mahagon, doplněný o houslově klenutou a nápadně žíhanou vrchní javorovou desku. Krk ze tří kusů mahagonu je lepený a plynule přechází v tělo, jako tomu bývá u krků průchozích. Ebenový hmatník je osazen 24 jumbo pražci. V oktávové pozici je vsazena pěticípá hvězda stejného odstínu, jako má celý nástroj – Cayman Blue (CBLU). Na první pohled působí v těchto barvách tak trochu mrazivě, takže kdyby byla červená, měla by to u mě o pomyslný schůdek snazší:-) Ale fakt je, že taková červená pěticípá hvězda na hmatníku by nám mnohým, kteří jsme stejnou hvězdu nosili povinně v prvomájových průvodech za dob nesvobody, asi fantazii z uzdy moc nepouštěla. Pojďme dále. Nultý pražec je černý plast, již při kontaktu s nehtem zbytečně měkký, což bude mít jistě neblahý vliv na sustain nástroje. Výška uložení strun na nultém pražci by chtěla doladit, zejména pak u struny g. A když už jsme u hlavy, neopomenu krytku výztuhy krku, uchycenou velice prakticky jen jedním vrutem. Mechanika Groover 3 + 3 v provedení černý chrom, stejně jako ostatní hardware, působí velice elegantně a přidává celkovému dojmu na vážnosti. Hlava, tělo i hmatník nástroje jsou olemovány zažloutle (jak výrobce uvádí – vintage) bílým plastem. Kobylka je značky TonePros. Tyto kobylky jsou kvalitní a mají chytře vymyšlené pojistné šroubky pro zajištění nastavené výšky strun. Namísto struníku je zde použito pouzder, jimiž jsou struny vedeny skrz tělo. Někdy je tento způsob přínosný pro celkový zvuk nástroje, avšak častěji jsem si na podobně řešených nástrojích všiml, že struna takto klesající z kamene kobylky směrem k ukotvení v jiném úhlu, než by klesala ku klasickému struníku, se na své dráze od kamene ještě dotýká masivu kobylky, což zvuku kytary ani pevnosti ladění rozhodně nepřidává. Stejně tak je tomu bohužel i na tomto nástroji. Dalo by se to vyřešit výměnou kobylkových kamenů za ty, které by měly vyšší vrchní část, vystupující ze základu kobylky. Snímače jsou firemní Schecter SuperRockII. Pólové nástavce jsou většího průměru než u běžných snímačů a těla cívek jsou barevně situovaná do barvy nástroje. Přepínač snímačů, klasická třípoloha, umístěn v úrovni kobylkového snímače. To bude vyhovovat stratocasteristům, lespaulistům méně. Celkem tři potenciometry jako na stratech. Dvakrát zřejmě volume potenciometr, jedenkrát tónová clona... moment – ano, je to potenciometr s push-pull přepínačem, což signalizuje, že snímače bude možno rozpínat na singly. Zapojím pár aparátků a vyzkouším, jak to hraje přes „bednu“.

Zvuk

Nejprve jsem si ověřil, že je zvuk všeobecně opravdu tenký, jako se mi zdálo již při hře nasucho. Je to známka toho, že se nástroj spíše prosadí při sólové hře. Zpočátku se mi nedařilo s kytarou nějak spřátelit, ale po ohrání nových strun se to hodně zlepšilo. Při manipulaci s ovladači jsem přišel na to, že když je kterýkoli ze dvou volume potenciometrů úplně stažený, nefunguje prostřední poloha třípolohového přepínače. Tónová clona – standardní – jako push-pull potenciometr zároveň slouží k rozepnutí obou humbuckerů na singly, přičemž aktivní zůstanou vnější cívky. Čistý zvuk se mi jeví nejhezčí v prostřední pozici přepínače při rozpojených cívkách. Všeobecně zní lépe čisté zvuky při hře prsty, ale to asi na všech nástrojích. U standardně zkreslených zvuků je to lepší. Kytara hraje hodně ve středech. Použití kteréhokoliv snímače samotného není úplně „košer“. Vždy se mi to líbí více v kombinaci. Nejvíc asi kobylkový snímač naplno a snímač u krku ze čtvrtiny přimíchaný. U velkých zkreslení typu hi-gain je to v podstatě jedno, tady už dynamika hry postrádá tak nějak na významu a použitelný zvuk se ozývá v podstatě v každé poloze přepínače. Pocit ze hry na tomto hmatníku a jumbo pražcích? Vcelku cítím pohodlí. Myslím, že je to vše směrováno pro rychlou hru.

Závěr

Kdyby se mě někdo ptal, čemu je tato kytara nejvíce podobná, těžko bych hledal přirovnání mezi zavedenými typy. Je to asi dobře, každý nástroj by měl mít svůj výraz a asi by se nemělo chtít jej hned k něčemu přirovnat. Je sice fakt, že osobitou řeč získávají nástroje až od těch, kteří na ně hrají, ale i naopak – každá kytara svého „kočího“ pomyslně nasměruje tam, kudy se budou pak společně ubírat na své pouti kouzelným světem hudby.n