Randy Rhoads/Ozzy Osbourne – Goodbye to Romance
diagnóza: „sekvence v diatonické stupnici“
Milí čtenáři našeho malého hudebního workshopu. Pokud jsem se v minulém díle zmínil o Zakku Wyldovi, současném kytaristovi světoznámého pojídače netopýrů Ozzyho, určitě je zde na bíledni tento díl věnovat památce kytaristy, od kterého bezesporu čerpal inspiraci nejen právě Zakk, ale i spousta dalších dnešních rockových velikánů. Řeč je o bohužel již zesnulém Randy Rhoadsovi, který u Ozzyho působil právě před Zakkem. Na to, že tragicky zemřel opravdu hodně mladý (25 let), zůstala po něm spousta znamenitého materiálu, který se dozajista zapsal do dějin rockové kytary. Jako ukázku jeho hry jsem vybral a zapsal sólo z písně Goodbye to Romance, která vyšla na CD Blizzard of Ozz v roce 1980.
Goodbye to Romance – sólo
Celá skladba včetně sóla je v tónině D dur. Harmonický podklad pod sólo je zde velmi jednoduchý a podobný určitě najdeme u mnoha dalších rockových či popových písniček (zkuste si zahrát třeba Let It Be od Beatles). Střídají se nám zde tyto akordy a funkce: Tónika D na půl taktu s dominantou A. Tu zde slyšíme v obratu od tercie, takže zapisujeme A/C#. Pokračujeme druhým taktem, kde hrajeme na dvě doby šestý stupeň akord Bm, a na další dvě doby jej lomíme tónem A. Značka tedy vypadá Bm/A. V dalším, třetím, taktu máme subdominantu G a akordová progrese končí ve 4. taktu pátým stupněm (dominantou), akordem A. Toto čtyřtaktí se nám opakuje dvakrát. Jako tónový materiál pro své sólo zde Randy používá D dur pentatoniku (d, e, f#, a, h) a D dur diatonickou stupnici (d, e, f#, g, a, h, c#). Doporučuji naučit se nebo oprášit obě stupnice, než začnete s nácvikem.
Sólo nám začíná předtaktím (na poslední době předchozího taktu) pentatonickou šestnáctinovou frázi, která končí na první době prvního taktu základním tónem (d). Dále pokračujeme (druhá doba) dalšími tóny akordu D, to znamená f# a a. Na prvních dvou dobách hrajeme tedy rozklad akordu D dur do akordu D dur, který zní v harmonii. Celá fráze je pak rozvedena tentokrát už diatonickou stupnicí do následujícího akordu A (3. a 4. doba prvního taktu). Hrajeme zde intervaly septimu, sextu a kvintu (směřováno pochopitelně k akordu A). Kdybych teď uvažoval modálně a směřoval frázi na 3. a 4. době pouze k akordu A, můžu říci, že používám A mixolydickou stupnici. Pokud se budeme dívat na sólo vzhledem k celku (funkční harmonie), zde doporučuji říkat, že používáme stupnici D dur diatonickou.
Tak pojďme dále. V druhém taktu do akordu Bm hraje Randy jednoduchou šestnáctinovou sekvenci. Zůstáváme opět v D dur (D dur a h moll jsou totožné, tzv. paralelní stupnice, mají stejné tóny). Zde si můžete hezky procvičit techniky hammer-on a pull-of (příklep a odtah). Stejná technika je využitá i v dalším taktu, kde máme rychlou, klasicky znějící sekvenci rovněž ve stupnici D dur. Ta zní, jako by byla opsaná z partu nějakého klasického houslisty. Prostě Randy měl určitě rád klasickou hudbu, která se nám ozývá v mnoha jeho postupech či sekvencích ve stupnicích. Pokud jste se tedy překousali přes tohoto dvaatřicetinohého hada zakončeného stejným rytmickým motivem jako v druhém taktu, můžeme se podívat na druhý chorus. Pátý takt nabízí rockové klišé v podobě známé fráze. Tuto frázi už jste určitě mnohokrát slyšeli nebo hráli (čistě pro ilustraci si projeďte sólo s minulé patologie :-)). Fráze je pak zakončena opět krátkým motivem, který se nám objevuje po celé Randyho sólo.
Šestý takt nám nabízí opět klasicky znějící sekvenci v sextolách a hned za ní (7. takt) další sekvenci, ale pro změnu v šestnáctkách. Obě sekvence jsou opět ze stupnice D dur. Tyto dva taky za sebou můžete použít jako dobré rytmické cvičení, kdy se po taktu mění rytmické hodnoty ze sextol na šestnáctiny. Pokud byste se změnou rytmu měli trochu problém, doporučil bych to cvičit tak, že si vezmete nejprve jen jeden tón a na něm budete hrát nejprve čtyři doby sextoly a další čtyři doby šestnáctky. Až když vše půjde dobře, zapojte do hry ostatní noty. Použití metronomu je samozřejmostí.
Zbývají nám tedy ještě poslední dva takty. V tom prvním (7. takt) na prvních dvou dobách slyšíme skluzy, a to z tónu d na e a z tónu e na f#. Za nimi, na třetí době, pak jednoduchou sextolovou frázi zakončenou akordem D. Abych byl úplně přesný, jeho obratem od tercie (D/F#).
Diagnóza
Použití podobných sekvencí z diatonických stupnic, jako zde máme u Randyho, můžeme slyšet určitě u mnoha kytaristů. Pokud se vám tento styl hraní líbí, určitě bych se pokoušel si sestavovat své vlastní sekvence a procvičovat je v co největším počtu stupnic a tónin. Pokud neví, te, jak na to, poraďte se ze svým lektorem nebo si vezměte za inspiraci nějaký přepis klasického díla autorů, jako je například Bach, Paganini, Mozart apod., tam takových sekvencí najdete určitě spousty. Co se týče našeho sóla Randyho Rhoadse, cvičte vše pomalu, pokud možno s metronomem, a nezapomeňte se naučit nebo si procvičit D dur diatonickou a D dur pentatonickou stupnici po celém hmatníku kytary. Přeji hodně úspěchů.
