5/2010

Editorial

  • Byl pozdní večer, první máj,

    večerní máj, byl lásky čas.

    Hrdliččin zval ku lásce hlas,

    kde borový zaváněl háj.

    O lásce šeptal tichý mech,

    květoucí strom lhal lásky žel,

    svou lásku slavík růži pěl,

    růžinu jevil vonný vzdech.

    Jsem přesvědčený, že trocha poezie tvrdým rockerům neuškodí. Zvlášť teď, když všechno kvete a dívky uzamykají své zimní hávy do šatníků. No, ideální námět na nějakou tu baladu. Za oknem peče Oskar, pupeny se nalívají a v teplým fénu se tetelí právě vylíhlí přírůstci fauny. Ano, je čas mláďat, spousta z vás přivede na svět potomstvo a najednou zjistí, že už na tu muziku není tolik času. Je tu najednou spoustu povinností, takže po zkoušce, či koncertu si novopečený otec sbalí fidlátka a utíká za rodinou. Rozhodně je mylný dojem ten, že právě rodina je důvod seknout s hraním. Spíš se ukáže, jaký je kdo manažer svého času a zda to myslí s hudbou natolik vážně, aby si ten čas prostě udělal, aniž by ohrožoval běh své domácnosti. Jeden nejmenovaný kamarád, říkejme mu třeba Tata, zvládne zkoušku s kapelou, rodinný nákup (přičemž cestou skočit na pár piv) okoupat a uložit mladý a ještě večer mučí kytaru s otevřenou dvanáctkou. Neplést s tou bluesovou! Proč nezkusit v dnešní době manažerů (kdy i hajzlbába se honosí titulem WC manager) zmenežovat svůj čas trošku kreativně?

    Byl pozdní čas – mnou otřás ďas – hodinky ukazují hodinu do hodiny H, kdy tenhle časopis bude muset být už v tiskárně a já vám musím ještě něco sdělit. Když už jsem kázal o tom kreativním využití času, zkuste věnovat další chvilku své kapele a mrkněte se na web sance.muzikus.cz. Myslím, že šance zahrát si na festivalu Rock for People za to stojí!

    Elektronické vydání
Default User Picture
Petr Škuta, 26. 4. 2010

Články v tomto čísle