Bloody Queen je netradiční syntezátor, který funguje jako stand-alone aplikace i jako VST plug-in. Virtuální instrument pochází z dílny českých tvůrců počítačové RPG hry a stejnojmenného filmu Blood Age, který se zatím nachází ve stádiu postprodukce. Svou koncepcí vychází ze syntezátoru Blood Synth od stejných autorů, přičemž s ním sdílí většinu funkcí a vlastností, až na to, že se zcela liší použitými typy syntézy a zvukem. Bloody Queen má dva aditivní generátory, které spektrum skládají z jednotlivých harmonických (až 128), jejichž nastavení lze načítat a ukládat. Oba oscilátory obsahují nastavení oktávy a mikroladění, ovladače pro kruhovou modulaci, frekvenční modulaci a také dva LFO ovladače pro zaslání signálu do modulačních jednotek LFO1 a LFO2. Druhý z oscilátorů navíc vlastní generátor šumu. Každý z oscilátorů má svou čtyřsegmentovou amplitudovou obálku, jejíž parametry lze myší graficky editovat. Zvuk následně putuje do dvou identických frekvenčních filtrů, které nabízejí několik režimů včetně nastavení frekvence a samooscilace. Dalšími nastavitelnými parametry filtrů jsou Keyboard Tracking, Wheel, propojení s LFO a zpětná vazba. Obálka každého z filtrů je opět čtyřsegmentová a graficky editovatelná. Pomocí ovladače Cross-mix lze určovat poměr mezi signálem z obou jednotek filtrů, čímž je ovlivněn výsledný zvuk. Bloody Queen nabízí efektovou jednotku s několika editovatelnými algoritmy - k dispozici jsou delay, reverb, chorus, phaser, flanger, dynamický procesor a grafický parametrický ekvalizér. Delay obsahuje svou vlastní jednotku filtru s pěti režimy a možností synchronizace s tempem hostitelské aplikace. Dynamický procesor funguje na bázi kompresoru s nastavitelnými časovými hodnotami, cutoff filtrem a poměrem nízkých a vysokých frekvencí. Navíc obsahuje tři volitelné stupně zkreslení (saturation, overdrive a distortion) a nastavení poměru wet/dry. Po zvukové stránce se dají ze syntezátoru vyloudit zajímavé zvuky, od dlouhých táhlých padů a filmových atmosfér přes razantní kovové zvuky a pazvuky, jen možná chvíli potrvá, než si pohrajete se všemi parametry a přijdete poněkud komplikovanému ovládání na chuť. Grafické rozhraní je ve srovnání se samotnými algoritmy ještě trochu nedotažené a ovládací prvky na můj vkus příliš barevné, nicméně agresivní vzhled s „chemickými“ odstíny byl evidentně záměrem tvůrců.
