Roland Juno Di - Energie sbalená nejen na cesty

Roland Juno Di je zatím posledním a také dosud nejlacinějším přírůstkem do nekonečné řady syntezátorů, která má svůj počátek v dávném roce 1982, kdy přišel na svět model Juno 6. Od nástroje, jehož hlavní předností by podle výrobce měla být možnost hrát na baterky, jsem toho příliš nečekal. Nakonec se ovšem jednalo o vcelku příjemné překvapení.

Zvenku

Juno Di na první pohled pokračuje v designové linii, kterou mu určili slavnější předchůdci. Oproti některým novějším modelům také (opět) přibyly knoby, což je jedině dobře. Zato dřevěné bočnice zdá se nadobro zmizely v propadlišti času. Nástroj má tradičně 61 syntezátorových klapek, které neurazí ani nenadchnou. Zato váha kolem pěti kilo potěší nejednu vytahanou ručku. Obzvláště vezmeme-li v potaz, že nejen na pohled vypadá Di relativně robustně. Interface je velmi přehledný, jednotlivé ovládací prvky jsou řazeny do logických skupin, takže ani začátečník by s Junem Di neměl mít potíže.

Vezměme to pěkně zleva doprava. A hned překvápko: skrytá zdířka na připojení paměti flash. Pomocí tohoto elegantního interface je možno prostřednictvím nástroje přehrávat stopy ve formátech wav a mp3, či spouštět MIDI soubory. Ať už se tedy jedná o hraní provařených MIDI na svatbách, nebo třeba spouštění přednahraných podkladů, Juno s tím problém mít nebude. Docela mě ale pobavil speciální, inbusem šroubovací (!), kovový kryt, kterým je možné celý interface uzavřít, aby flashku někdo náhodou neukradl. Zcela nalevo se nachází také neodmyslitelný joystick na ovládání parametrů Pitch Bending/Modulation.

Další na řadě je tradiční rolandovská sekce D-Beam. Známý paprsek může ovládat buď některý zvukový parametr nebo se může proměnit na jakýsi primitivní 2D Theremin. Zajímavější věci ovšem čekají v dalším políčku. Ovládání hlasitosti mikrofonu a možnost přidávat reverb může v určitých situacích velmi ulehčit život. O možnosti použít mikrofonní signál s vokodérem ani nemluvě. V dalším políčku najdeme základní ovladače pro práci s nastavením presetů. K dispozici jsou jak klasické funkce Split či Dual, tak například méně obvyklá Chord Memory, která k jednotlivým klávesám přiřazuje vybraný typ akordu.

Ústřední místo zabírá vcelku rozlehlý displej, který je bohužel pouze trojřádkový. Zato se po krátké době sám přepne do úsporného režimu, čímž zřejmě projevuje nečekanou šetrnost k životnímu prostředí. Pod displejem jsou tlačítka na výběr ze zvukové banky. Napravo se pak nachází dial kolečko určené k listování v menu. Ještě dále napravo nalezneme panel, kterým se ovládá přehrávání nahrávek a rytmů. Jako bonbónek pak nástroj obsahuje sekci pěti knobů Sound Modify, která slouží k real time ovládání některých parametrů, jako je tomu u klasických analogových syntezátorů.

Jak to hraje

Roland Juno Di má zvuky uložené v 64 Mb paměti, což není moc. Přesto nástroj obsahuje přes tisíc základních zvuků a ještě nechává místo na uložení uživatelských nastavení. Celkově se dá říct, že zvuky nejsou vůbec špatné a vzhledem k jejich velkému počtu není obtížné najít, co zrovna hledáte.

Kvalitní jsou především základní zvuky klávesových nástrojů. Piana jsou klasická Rolandovská, která se v kapele prosadí díky dobrému firemnímu nastavení ekvalizéru a kompresi. I elektrická piana znějí poměrně dobře a je z čeho vybírat. Po delším užívání jsem nabyl dojmu, že jim poněkud schází hloubka. Myslím, že s přidáním například trochy phaseru či tremola jde o velmi použitelné zvuky, především v kapele. Tak by se vlastně daly charakterizovat téměř všechny zvuky Juna Di. Samy o sobě dech nevyrazí. Pokrývají ale obrovskou škálu a dá se jimi pohodlně pokrýt skoro každá situace. Od world music, rocku, popu či elektroniky až ke svatbám, pohřbům či soundtrackovým plochám a efektům.

Pokud je něco třeba vyzvednout, je to syntezátorová sekce, která je velmi flexibilní především díky již zmíněným knobům, které ovládají parametry cutoff, ressonance či tvar obálky. Funkce Super Layer navíc umožňuje navrstvit syntezátory na sebe a drobně je rozladit pro masitější zvuk. Naopak obzvláště některé dechy či strunné nástroje se tolik nevydařily. Klady ovšem převládají a kvantita presetů je u téměř základního nástroje překvapivá.

Co to umí

Opět je toho překvapivě hodně. Juno Di je navrženo tak, aby uživatele nezahltilo funkcemi a přitom, aby vyhovělo většině situací, ve kterých se muzikant může ocitnout. Zvuky je například možno ukládat do sekce Favorites a devět jich pak vyvolat jediným stiskem tlačítka. Takovýchto „map“ je celkem šest, takže můžete mít zvláštní sady zvuků ve zvláštním pořadí pro rockovou kapelu a jinou sadu pro víkendové barové vystoupení. Nástroj také umí přehrát čtyřiadvacet základních rytmů a každý z nich má šest variací. Tempo se dá ovládat kromě kolečka i poklepem, takže koordinace například s živým bubeníkem je snadnější.

Univerzálnosti nástroje podtrhuje dosti variabilní arpeggiator. S funkcí Chord Memory je to poněkud složitější. Je sice hezké, že pomocí jediné klávesy vyloudíte například Cmaj9, horší už je aplikovat tuto funkci v jiné situaci, než je skladba se všemi akordy pouze typu maj9. Možnost přehrávat mp3 a wav z externího zařízení je docela nadstandardní a nanejvýš užitečná. Nástroj nabízí také možnost takříkajíc vymazat vokály a umožnit tak karaoke party. Upřímně, nevím, jak to funguje, ale nefunguje to špatně.

Dalším pozitivním aspektem nástroje je rozsáhlá efektová jednotka. Každý zvuk může mít přiřazeny tři nezávislé efekty: reverb, chorus a jeden zvuk multiefektu. Pravda je, že efekty jsou ve výsledku poněkud digitální a mají jen omezené možnosti programování. Navíc je škoda, že nelze najednou požít dva efekty z multiefektové jednotky (například zároveň drive a autowah). To už je ale v této cenové kategorii hnidopišství. Nelze nezmínit ani propracovaný softwarový editor, který přes jistou složitost umožňuje širší modifikací zvuků či nastavení.

Závěrem

Myslím, že nové Juno si své příznivce najde a nebude jich málo. Jedná se totiž o nástroj nesmírně univerzální, uživateli přátelský a cenově dostupný. Jakkoli nenabízí vždy zcela špičkovou kvalitu, především pro všechny druhy živého hraní představuje výbornou volbu.