Dnešní díl o nejtypičtějších ovládacích prvcích zesilovačů je vlastně dílem posledním. V dalším čísle vás čeká tak trochu podobné, i když vlastně úplně jiné téma...
Takže dnes se podíváme na reverb.
Existuje řada kytaristů, kteří tento efekt nemají moc v lásce a dávají přednost delayi. Řešení tohoto jevu na tyto stránky nepatří (spíše viz Rocková kytara II a zejména Rocková kytara III). Taktéž i skutečnost, že většinou se mezi slovy hall a reverb dává rovnítko. Pro naši orientaci ale toto srovnání můžeme použít.
K vytváření tohoto efektu sloužídva základní typy aparátů, a to digitální a pružinový.
Digitální reverb se objevuje u řady komb a hlav a nemusí jít jen o levnější řady produktů, jak bylo donedávna zafixováno v představě muzikantů. Vůbec ne, digitalizací se výrobci snaží nejen o simulaci pružinového, tedy analogového reverbu, ale mohou uživateli nabídnout i další formy tohoto efektu, jako room, vytvářející dojem z dozvuku místnosti, plate (hala), ensemble apod. Takže digitální reverb najdeme i u lampových aparátů.
Ovšem analogový, pružinový reverb - to je klasika. Obecně ho najdeme většinou až za pre-ampem. Celé zařízení je založeno na budiči, který nabudí cívku. Ta mechanicky působí na pružiny a ty na druhé straně zase ovlivňují přes jádro tlumivky elektrický signál na cívce.
Reverb není zvlášť návykový efekt (na rozdíl od delaye). Ke správnému vyznění ale potřebuje určitý styl hry, zvláště při jemnějším nastavení (například potřebná pauza na konci fráze, výraznější projev při čistších zvukových rejstřících atd.).
Rád bych pak opět poděkoval Vladimíru Volkmanovi z Praha Music Center, který mi poskytl potřebné technické rady.
