Syntezátory máme za sebou. Nastává čas, kdy zúročíme předchozí znalosti a k bicím, baskytaře a elektrické kytaře přidáme klávesové nástroje. Aranžér poradí, do jakých poloh nástroje správně položit, zvukař jak je ve studiu co nejefektivněji natáčet a při mixu rozmístit.
Aranžér
Ač se to nezdá, ansábl ve složení výše jmenovaných nástrojů tvoří poměrně bohaté a plné těleso. Nabízí řadu lákavých možností, mohou ovšem lehce skončit opačně, než jsme zamýšleli - překomplikováním. Velice záleží na tom, jak sytou strukturu zvolíme.
Dobrá písnička je jako čtivý příběh
Pravidlo: poutavý příběh je typický tím, že se v ději střídá napětí a uvolnění. Stejné pravidlo platí v případě písničky. Měly by se v ní objevovat exponovanější a klidnější místa logicky uspořádaná. To lze mimo jiné docílit plnější a průhlednější sazbou.
Znamená to, že nemusíme vystřílet všechny patrony na začátku, ale právě sytější instrumentaci si nechat na místa, kde potřebujeme pořádněji zabrat a která chceme více zvýraznit - zviditelnit. Tady například na refrény nebo tutti vyhrávky či riffy.
Tip: při instrumentaci jde postupovat směrem od jednoho nebo druhého pólu. Například nejdříve můžeme vytvořit místa průhlednější a k nim zkoušet dokomponovat plnější. Ale i naopak - znát a mít plnou sazbu a tu postupně okrajovat a redukovat, až dojdeme k uvolněnější prázdnější pasáži.
Tři linie v rockové skladbě
V rockové skladbě bychom měli objevit tři typická pásma: rytmické, doprovodné (akordové) a melodické. Zopakujme si, že rytmická rovina je tvořena především bicí soupravou a baskytarou. V jejich případě je velice důležité, jak baskytara podporuje velký buben, který obvykle drží těžké doby, a malý bubínek, jenž synkopicky zvýrazňuje doby lehké.
Pásmo doprovodné plní harmonickou funkci. Bývá tvořeno doprovodnou kytarou anebo klávesami. Oba instrumenty mohou hrát dlouhé držené akordy (v muzikantské hantýrce např. kila či nudle), ovšem také akordy rozkládané. To vše v různé artikulaci, od vydržovaného „tenuta“ po krátké odrážené staccato.
Linie melodická je vyčleněna pro vévodící sólovou melodii. Zatím jsme se v seriálu nedostali ke zpěvu, takže v uskupení, které známe, bychom pro ni zvolili buď kytaru sólovou nebo klávesy nejpravděpodobněji s rejstříkem lead (sólovým či vedoucím).
Stylizujeme doprovodné a melodické pásmo
V případě prvního příkladu (viz Obr. 1: Klávesy drží dlouhé akordy, kytara je rozkládá) baskytara akcentuje v rovině rytmické hlavně 1. a 3. dobu, občas předrazí a vytvoří v unisonu s velkým bubnem jakési rytmické napěťové jádro táhnoucí dopředu. Rovina harmonická by mohla být zaplněna buď dlouhými akordy ve varhanách, např. Hammond s hebčím registrem, nebo kytarou s rozkládanými akordy - zde můžeme zvuk změkčit efekty chorus či reverb. V případě melodické linie se nabízí posazení buď do sólové, zřejmě zkreslené, kytary (noty označeny červeně) nebo syntezátoru s ostřejšími pilovými, čtvercovými či pulsními témbry (noty označeny modře).
Upozornění: všimněme si, že rytmická rovina je směřována hlavně do kontra oktávy a doprovodné pásmo do velké a malé oktávy, navíc u harmonických nástrojů použijeme hebčí rejstříky. Proto může být melodie v jednočárkované oktávě relativně těsně nalepena k doprovodu, aniž by jím byla příliš zastřena - maskována.
U druhého příkladu (vizObr. 2: Kytara drží dlouhé akordy, klávesy je rozkládají) si dva doprovodné nástroje vyměnily stylizaci: klávesy hrají rozkládané akordy (zeleně) a kytara „dlouhá kila“ (fialově). Kytarové hmaty v celých notách by šlo navíc zjemnit vyjížděním potenciometru.
Příklad třetí (vizObr. 3: Rytmicky hustější doprovod) demonstruje, jak si při aranžování pomoci, chceme-li „begleit“ rozepsat do drobnějších hodnot a navíc v harmoniích použít průraznější rejstříky - zkreslenější kytaru nebo agresivnější syntezátor. V takovém případě je u doprovodných instrumentů účelné unisono, kdy oba nástroje hrají stejný hlas, nebo akordická homofonie, kdy oba nástroje hrají rytmicky jednotně odlišné melodie, které dohromady tvoří konsonantní harmonii (oranžové a hnědé noty). V případě hustšího doprovodu nezapomeňme místy šestnáctiny nebo dvouatřicetiny propauzovat. Zpestříme tak jednolitý a předvídatelný tok hodnot.
Upozornění: Protože jde o sytý doprovod hraný ostrými rejstříky, které zahltily fundamenty, ale také prostor nad nimi, platí, že melodie by měla držet od harmonie širší rozestup. Proto je situována výše do dvoučárkované oktávy (modře).
Jestliže se v případě doprovodu rozhodneme pro ortodoxní tvrdé efekty - distortion, fuzz či registry - pilu, puls kombinované se šumy, je rozumné doprovodné pásmo mnohem důsledněji propauzovat. Pomocí ostrých akordů zvýraznit např. jen některé těžké doby anebo doprovod stylizovat jako občasné vzdušné synkopické přiznávky. Tam, kde se agresivní doprovod odmlčí, poskytne totiž melodiím prostor, aby zazněly a prosadily se. Jde vlastně o komplementární, tedy hlasově se vzájemně respektující a doplňující, hudební strukturu.
Dvě užitečná pravidla:
V případě, že bude instrumentální sazba plná, tj. obsahovat množství vrstev, každý nástroj by se měl důsledně pohybovat jen ve svém harmonií vymezeném rozsahu (ambitu), nelézt druhým do zelí. Ideální je, když se harmonická poloha shoduje s jeho nejznělejším rejstříkem. Nástroje pak dohromady vytvoří vyrovnaný a čitelný celek.
V případě prázdnější sazby, průhlednějších míst je naopak žádoucí, aby se instrument předvedl a rozezpíval v širším rozsahu. Tj. například i v několika oktávách. V takovém případě hrozí menší pravděpodobnost střetu a překrývání se, a jestliže nastanou, tak jen na okamžik. Navíc obvykle tato lyrická místa primárně nepotřebujeme jako zvukově plná a „tlustá“.
Zvukař
Jak těleso nahrávat
Klávesové nástroje se natáčejí buď playbackem nebo současně s rytmikou a kytarou. Ve druhém případě nastává při snímání mikrofonem starý známý problém s přeslechy. Například akustické piano v menší místnosti současně s bicími, basou a kytarou je jen obtížně ozvučitelné.
Řešení 1: Pokud nemáme k dispozici oddělený akustický prostor, musíme piano „utěsnit“ paravány a ostatní hudebníky poprosit o hlasitostní ohleduplnost.
Řešení 2: Místo kondenzátorových mikrofonů použijeme dynamické. O něco míň „hifi“ zvuk je velice přijatelnou daní.
Jak v případě unisona, tak při komplementární instrumentaci jde o to, zvukově odlišit srozumitelnost jednotlivých partů.
Řešíme maskování
Klávesové nástroje nejčastěji zápasí/maskují se s kytarovými party. Ostré zvuky (clavinet, spinet, lead) se nemají rády s funky kytarou, kulaté (Hammond, elektrické piano, pad) zase mohou překrýt nylonovou kytaru a pod. Typické polohy si prohlédněte na: Obr. 4: Frekvenční spektra nástrojů.
Jak si pomoci? Změna barvy nabízí první snadný krok. Přepneme rejstřík varhan, syntezátoru nebo vyměníme mikrofon. Pomůže nám i frekvenční korekce (ekvalizace), funguje však pouze jako pomocný nástroj, nespoléhejme na ni jako na „tvůrce“. Často opomíjeným jevem, který podá rychle „přátelskou ruku“, bývá vzdálenost instrumentu od mikrofonu - proximita. Tímto přirozeným způsobem odlišíme nástroje hrající blízko od nástrojů znějících dál od posluchače. Respektujme ale hudební priority - sólový part versus doprovod.
S úspěchem lze jeden či druhý part hrát v jiné poloze, tedy zkusit širší harmonii. Tím barvy důsledněji oddělíme a oba nástroje se stávají čitelnějšími. Právě použití širší harmonie v klávesovém partu bývá velice účinným řešením.
Pozor: Změna polohy a užití širší harmonie je zásahem do aranže, proto je žádoucí tento postup konzultovat s aranžérem či skladatelem.
Umístění ve stereobázi nám nabízí další mocný prostředek. Hádající se instrumenty „rozsadíme“ a tím maskující se party odlišíme. Mějme však na mysli, že většina posluchačů nebude v ideální pozici vůči reproduktorům.
Zvláště u kulatých zvuků (Hammond, elektrické piano) hrozí stav, kdy je levá ruka barevně v kolizi s basou. Pokud se nejedná o unisonní instrumentaci, je možné změnit polohu, rejstřík nástroje, popřípadě part levé ruky vynechat.
Tip: Ve sporných případech je dobré part levé ruky natočit do zvláštní stopy.
MIDI a efekty
Přestože se chystáme natáčet klávesové nástroje pouze do audio stop, je dobré hru zaznamenávat současně formou MIDI. Nejde o žádnou práci navíc či přílišnou komplikaci, stopu můžeme umlčet a nechat ji v záloze - později nám vytrhne nejeden trn z paty.
Efekty, které tvoří součást zvuku a výrazu hudebníka (Leslie, tremolo, wah-wah...), se natáčejí samozřejmě současně se zvukem. Akustické klávesové rejstříky efektujeme podobně jako jiné akustické nástroje. Potřebujeme však jejich původní suchý signál, proto je používání efektů během natáčení nežádoucí. Vypněme je. Důležitou roli při výsledném mixu totiž sehraje prostorové usazení nástroje, od kterého se odvíjí i použití vhodného efektu, hlavně dozvuku. Při natáčení pouhého MIDI necháme otázku efektování rovněž až na finální mix.
Prostorové rozmístění nástrojů
U záznamů živých vystoupení se pokud možno snažme respektovat rozmístění hudebníků na pódiu. Při studiové práci se doprovodné nástroje vzájemně symetricky vyvažují dle středové osy (např. vlevo kytara, vpravo piano). Je zvykem umísťovat sólové party doprostřed.
Tip: Nezapomeňte práci kontrolovat pomocí sluchátek. Při umístění nějakého nástroje na „periferii“ stereobáze může dojít k nepříjemnému ohluchnutí opačné strany.
Řešení: Použitím hallu, krátkého echa či reflexe na opačné straně stereobáze se lze nepříjemného pocitu zbavit.
Příště pokročíme k akustickým kytarám.
