FofrRozhovor - Divokej Bill

Divokej Bill
Divokej Bill

Kapela Divokej Bill zahájila v polovině března koncertní turné ke svému poslednímu albu Mlsná, které vyšlo na podzim loňského roku. Fanoušky láká na speciální scénu, projekce a světelné efekty. Jedním z vrcholů bude 12. května koncert v pražské Incheba Areně. Úplný seznam koncertů najdete zde.

Jurda

 

Narozen: Jako Blíženec, v červnu roku 1977.

Rád poslouchám: Od dobrýho bluegrassu přes Nohavicu až po Korny.

Kde hraji: Divokej Bill.

První vystoupení: Nebylo to s touto kapelou a ani na nástroj, na který teď hraju (basu). Bylo to ve čtvrté třídě, úplně sám na klarinet ve Smetanově divadle v Českém Brodě. První na basu s DB, když nám bylo sedmnáct. Bylo to v Šestajovicích v hospodě Na Závisti, kde kamarád slavil narozeniny a my tam hráli tři jediný pecky, který jsme uměli. Jedna z nich byla Divokej Bill, podle které jsme se narychlo pojmenovali, protože nevěděli, jak nás mají uvést na plakátech.

První riff: Krom’ stupnice, prázdný E a G, prázdný A a D, a to vše trsátkem, co nejpřesněji a pořád dokola.

První elektrika: Vester.

Na co hraji: Basy Gibson Thunderbird a Artist; aparáty Ampeg řady Classic.

První písnička pro publikum: Na Prvního máje v sedmé třídě, ve školním sboru sedmihlasně Severní vítr. To ráno jsem se probudil a nevydal ani hlásku. Mluvit jsem začal až večer, když bylo po všem. Asi tréma.

Oblíbený zpěvový mikrofon: No, ten od sponzora :-)

hlasový rozsah: Od spoda až úplně nahoru.

 

Dá se u nás dnes uživit hudbou?

Krom’ hraní mám šest dalších živností.

 

Na kterém místě na světě by sis chtěl zahrát?

To jsem si už splnil loni na festu Čeřínek, který je u mě na zahradě, ale hlavně na nejhezčím místě, který znám. Mrkněte na www.cerinekfest.cz.

 

S jakými (i nežijícími) muzikanty by sis chtěl zahrát?

S oběma rodiči, ale Bob Dylan, to je taky borec, toho bych bral.

 

Jaké by sis pořídil vybavení?

Teď jsem konečně spokojen s tím, co mám.

 

Na jaký nástroj chtěli tvoji rodiče, abys hrál, a vedeš nebo budeš vést ke hraní svoje děti?

Rodiče chtěli, abych hrál na to, na co jsem hrál již svůj úplně první zmíněný koncert. Děti do muziky nutit nechci. Důležitý je, aby měli zájmy takové, které je budou bavit a u kterých vydrží, ať je to klidně jiný umělecký směr nebo sport a nebo zahradničení. Ale můj zatím jediný syn brnká a bouchá do všeho, co se mi doma válí, takže zatím zaplaťpánbůh.

 

Proč sis vybral nástroj, na který hraješ?

Nikdo jiný se nenašel, chtěl jsem hrát na kytaru, ale na tu hrál a hraje Vašek.

 

Cvičíš techniku, nebo jen hraješ a jamuješ?

Když cvičím, tak hlavně to, na co přijdu až při nahrávání, když to neodsejpá samo, jako když hraješ písničku u vohně na tři akordy. Nejradši hraju, když už to mám zmáklý, je čas na blbiny a s přehledem můžu sledovat, co se děje okolo a jak to pěkně hraje dohromady.

 

Jsi samouk?

Ano.

 

Vašek Bláha

 

Narozen: 24. 9. 1976 Praha.

Rád poslouchám: Nemám hranice.

Kde hraji: Divokej Bill a Medvěd 009.

První vystoupení: Vesnice vedle Úval, Tuklaty, sál u hospody, typuju tak 1992-93, kapela Wáša.

První riff: Wanastovi vjecy, Hele Didi a první „sólíčko“ Život je takovej od Tři sester.

První elektrika: S tátou jsme postavili kopii Hohnerky, takovou tu hranatou, a pak první opravdová byla černá Kramerka, dva humbuckery a páka, mám ji dodnes.

Na co hraji: Gibson Gold Top, Mesa/Boogie Express, akustiky Holoubek D a Gibson Dove.

První písnička pro publikum: Umpa, umpa, stará pumpa.

Oblíbený zpěvový mikrofon: Sennheiser.

Hlasový rozsah: To nevím, ale asi moc ne.

 

Dá se u nás dnes uživit hudbou?

Pár let zpátky se nám dařilo hodně dobře, ale v současný době máme, upřímně, trochu honičku, uživit tak početnou kapelu, jakou jsme.

 

Na kterém místě na světě by sis chtěl zahrát?

Na Slunci.

 

S jakými (i nežijícími) muzikanty by sis chtěl zahrát?

Asi bych měl trému hrát s „nějakejma mystrama“, takže jsem úplně spokojenej s klukama, se kterejma hraju, ale kdyby přeci, tak třeba s Johnnym Cashem.

 

Jaké by sis pořídil vybavení?

Muzice a technice kolem ní fandím celej život, takže za tu dobu mám v podstatě všechno, po čem jsem kdy toužil. Několik bezvadnejch kytar, aparátů, basovku i bezpražcovou, počítač našlapanej hudebníma softvérama, pár pěknejch studiovejch mikrofónů, jsou tu i nějaký klávesy, synťák a různý efekty... spíš než lepší vybavení bych potřeboval umět líp hrát a zpívat.

 

Na jaký nástroj chtěli tvoji rodiče, abys hrál, a vedeš nebo budeš vést ke hraní svoje děti?

Naši mně dali nejdřív na piáno. To mně moc nebralo, potom na flétnu a nakonec přišla kytara, a to byla trefa, jinak můj děda mydlil housle a tatík hraje na heligonku. Svoje děti určitě podpořím, jestli budou mít chuť na něco hrát a výběr nechám úplně na nich, jen doufám, že to nebudou bicí.

 

Proč sis vybral nástroj, na který hraješ?

Protože ze všeho nejvíc mně baví vymejšlet písničky a na to je kytara prostě nejlepší.

 

Cvičíš techniku, nebo jen hraješ a jamuješ?

Když mám pocit, že začínám za ostatníma moc zaostávat, tak na to vždycky vlítnu a hraju třeba měsíc každej den, pak se toho přejím a zase třeba rok nedělám vůbec nic. A pak zase začnu cejtit, že zaostávám, a tak pořád dokola.

 

Jsi samouk?

K pár učitelům jsem sem tam chodil, abych později zjistil, že pravidla jsou na prd a ze všeho nejdůležitější je mít chuť, nápad co říct a hlavně dobrou partu.

Psáno pro časopis Muzikus