Pokud byste hledali mezi folkrockovými baskytaristy nějakého opravdu významného hráče, stěží byste našli někoho, kdo by dosahoval formátu Davea Pegga. Konečně jeho působení v The Fairport Convention nebo Jethro Tull, stejně jako nesčetná hostování na dalších deskách, mluví za něj.
Začátky
David Pegg se narodil 2. listopadu 1947 v anglickém Acocks Green, což je jižní část města Birmingham. Ke kytaře se dostal až ve věku čtrnácti let, kdy byl jako spousta jeho současníků inspirován kapelou The Shadows a jejich kytaristou Hankem Marvinem. První krůčky s kapelou si potom odbyl na střední škole v Yardley.
Po absolvování se začal živit jako pojišťovací agent, nicméně dále působil v místních kapelách, se kterými předskakoval tehdy začínajícím The Moody Blues nebo Spencer Davis Group. Zásadní chvíle přišla v roce 1966, kdy se Dave Pegg snažil dostat do kapely The Uglys, ale při konkurzu se kapela rozhodla pro jeho kamaráda Rogera Hilla. Přesto mu vzápětí nabídli místo baskytaristy a Dave Pegg se, k našemu štěstí, rozhodl změnit nástroj.
S The Uglys ovšem nepůsobil dlouho. Vydali pouhý jeden singl a společně s Rogerem Hillem se rozhodli odejít a společně se zpěvákem Alanem Eastwoodem založit vlastní bluesové trio The Exception. V této době hrál také v kapele s Robertem Plantem a v další kapele s Johnem Bonhamem. V roce 1967 začal hrát s Ian Campbell Folk Group, kde se naučil hrát na kontrabas a mandolínu, a kde se také poprvé dostal do kontaktu s folk-rockovou hudbou.
V roce 1969 založil spolu s Cozy Powellem a Dave Clempsonem kapelu The Beast, kterou ale Dave Clempson brzy opustil a odešel do kapely Colosseum.
Krátce po svých jednadvacátých narozeninách byl Pegg kontaktován Dave Swarbrickem, se kterým hrál dříve v Ian Campbell Folk Group, zda by se nechtěl zúčastnit konkurzu do jejich kapely, která se jmenovala...
Fairport Convention
Dave Pegg se stal členem kapely v roce 1969 a záhy utvořil s bubeníkem Dave Mattacksem velice silnou rytmickou sekci. Hned jeho první album s kapelou - Full House - je považováno za jednu z jejich nejlepších desek. A přestože na ni Pegg skladatelsky nepřispěl, je jeho hráčský přínos považován za rozhodující pro kvalitu desky. Oproti předchozímu basistovi přinesl komplexnější a technicky vyzrálejší styl hry.
Stejně jako celá kapela, i Dave Pegg se se svou rodinou přestěhoval do prostor bývalé hospody Angel ve městě Hedham v Hertfordshireu a tento prostor byl také inspirací k následující desce Angel Delight, na které se již Pegg autorsky podílel, byť zatím nijak významně.
To na následujícím albu - Babbacombe Lee, což je vlastně folkrocková opera, se podílel daleko víc. Jako autor či spoluautor je uveden u sedmi z patnácti skladeb.
V roce 1971 kapelu opustili jak Dave Mattacks, tak Simon Nicol a Dave Pegg zůstal s Davem Swarbrickem jediným členem kapely. Tihle dva se stali pro kapelu naprosto zásadními členy, okolo kterých se všechno točilo. Něco jako kapelnické duo. Kolem nich se potom vystřídala plejáda dalších členů. David Pegg začal méně přispívat coby autor a více se věnoval organizačním a kapelnickým záležitostem.
Po několika dalších albech přišel v roce 1975 totální propadák na turné k desce Rising for the Moon, což vedlo téměř k rozpadu kapely, neboť opět odešli všichni členové kromě Pegga se Swarbrickem. V této době se dali opět dohromady se Simonem Nicolem a objeli britské studentské kluby jako kapela Three Desperate Mortgages.
O rok později se dali dohromady i coby Fairport Convention, společně s bubeníkem Bruce Rowlandem, a natočili desku Gottle O’Geer. Následně podepsali smlouvu se společností Vertigo a vydali ještě další dvě desky. Obě desky jsou z hlediska diskografie Fairport Convention nejvíce zaplněny tradičními skladbami, jen s občasným Peggovými příspěvky v podobě instrumentálek. I když jsou hudebně více než zdařilé, neprodávaly se podle představ nahrávací společnosti, která s Fairport Convention v roce 1979 rozvázala smlouvu. Dave Swarbrick navíc začal trpět poruchami sluchu, a proto se kapela rozhodla skončit. Poslední koncert se odehrál v Cropredy v Oxfordshireu 4. srpna 1979.
Jethro Tull
Prakticky vzápětí byl Dave Pegg požádán zpěvákem a flétnistou Jethro Tull Ianem Andersonem, aby zaskočil za jejich nemocného basistu Johna Glascocka na turné k desce Stormwatch. Vzhledem k tomu, že byl v té chvíli bez práce, to Dave Pegg vzal a po Glascockově smrti se stal plnohodnotným členem Jethro Tull.
Ne že by za to Dave Pegg mohl, ale přišel přesně ve chvíli, kdy se kapela zbavovala svého artrockového pojetí folku a obracela se spíše k rockovějším a přímočařejším písničkám. První deska, kterou Dave s kapelou nahrál, byla A - původně myšlená jen coby sólová deska Iana Andersona. Na desce je z kapely také jen kytarista Martin Barre. V tomto období se navíc ostatní členové kapely rozhodli odejít a A vyšla jako regulérní deska Jethro Tull.
V roce 1982 následovalo album Broadsword and the Beast, které mělo ještě tvrdší zvuk než předchozí deska. A následovalo Under Wraps v roce 1984, které vlastně podtrhovalo dominanci syntezátorů a sekvencerů, neboť se nahrávání obešlo bez živého bubeníka. Bohužel však po následujícím turné odešly Ianu Andersonovi hlasivky, a tak se Jethro Tull na tři roky odmlčeli. Což umožnilo Daveu Peggovi věnovat se zase jiným projektům a obnovení Fairport Convention.
Fairport Convention II
Pegg se vlastně s bývalými členy Fairport Convention Richardem Thompsonem a Dave Mattacksem dal dohromady již v roce 1981, kdy společně s Ralphem McTell založili hospodskou kapelu, ve které chtěli hrát pár vlastních věcí a předělávky bluesových, rock ‘n’ rollových, ale i soulových skladeb. Podařilo se jim odehrát ale jen pouhých šest koncertů.
Druhý a úspěšnější pokus se opakoval v roce 1985, kdy se tahle sestava dala dohromady ještě se Simonem Nicolem a natočili úplně nový materiál v podobě desky Glady’s Leap. Protože navíc Dave Swarbrick odmítl zúčastnit se reunionu, byli přizváni další dva muzikanti - houslista Ric Sanders a multiinstrumentalista Maartin Allcock. O rok později pak natočili další desku, tentokrát instrumentální, která se jmenovala Expletive Delighted a která byla spíše ukázkou virtuozity nových členů Sanderse a Allcocka.
Na dvou židlích
V roce 1987 se však opět přihlásili ke slovu Jehtro Tull s úspěšným albem Crest of a Knave a následujícím turné po severní Americe je coby předkapela doprovázeli právě Fairport Convention. Aby měli na turné co propagovat, natočili Fairport Convention bleskově další album, prezentované jako živá nahrávka. Pravda je taková, že album In Real Time bylo natočeno živě ve studiu a dohrán k tomu byl dav z koncertu.
Pro Pegga bylo turné vpravdě vysilující, protože jen co odehrál jeden koncert s jednou kapelou, už musel na pódium znovu a odehrát další, ještě náročnější koncert. Navíc se turné kapelám zase tolik finančně nevyplatilo.
Po další léta, až do roku 1995, byl Dave Pegg členem obou kapel a s oběma nahrál tři studiová alba. S Jethro Tull navíc odjel unplugged turné, z něhož vyšla vynikající deska A Little Light Music. Na turné hrál navíc i bubeník Fairport Convention Dave Mattacks.
Už jen Fairport
Po natočení desky Roots to Branches se Dave s Jethro Tull rozloučil a rozhodl se soustředit jen na svou domovskou kapelu. Důvody byly nasnadě, hrát ve dvou poměrně často koncertujících kapelách bylo vysilující, navíc Fairport Convention zásadně vzrostla fanouškovská základna.
Následovala zvýšená jak studiová, tak koncertní činnost. V průběhu let natáčeli další alba a pokračovali v koncertování. V roce 1998 se do Spojených států odstěhoval Dave Mattacks a nahradil ho Gerry Conway, Peggův známý z dob působení v Jethro Tull.
Po natočení desky Over the Next Hill v roce 2004 kapela založila vlastní nahrávací společnost Matty Grooves Records.
Woodwarm a vedlejší spolupráce
Dave Pegg se ovšem nepohyboval jen v těchto dvou kapelách. Společně se svou ženou Christine založili v roce 1979 nahrávací společnost a studio Woodwarm Studios. Na tomto labelu již vydali tehdejší „poslední“ album Fairport Convention Farewell, Farewell. Natočili tu ovšem i další desky. Prakticky všechny, až do roku 2004, kdy se Dave Pegg s Christine rozvedli a byli nuceni společnost prodat.
Dave Pegg také hostoval s různými dalšími muzikanty, především s bývalými kolegy z Fairport Convention a dalšími spřízněnými hudebníky. Na počátku sedmdesátých let natočil dvě desky s písničkářem Nickem Drakem. Hrál na albech Richarda Thompsona, Sandy Denny, Stevea Ashleyho, Ralpha McTella, Davea Swarbricka a plejády dalších umělců.
V roce 1998 dal dohromady tribut kapelu Bob Dylan Projekt společně s Gerry Conwayem, Simon Nicolem, PJ Wrightem a Steve Gibbonsem. Natočili dvě alba a jedno živé. Dave Pegg je také dlouhá léta organizátorem festivalu v Cropredy.
Diskografie (výběr):
s Fairport Convention:
Full House (1970), Angel Delight (1971), Babbacombe Lee (1971), Rosie (1973), Nine (1973), Rising for the Moon (1975), Gottle O’Geer (1976), The Bonny Bunch of Rosesb (1977), Tipplers Tales (1978), Farewell, Farewell (1979), Gladys' Leap (1985), Expletive Delighted (1986), In Real Time (1987), Red & Gold (1989), The Five Seasons (1990), Jewel in the Crown (1995), Old New Borrowed Blue (1996), Who Knows Where the Time Goes? (1997), The Wood and the Wire (2000), XXXV (2002), Over the Next Hill (2004), Sense of Occasion (2007), Fame and Glory (2008)
s Jethro Tull:
A (1980), The Broadsword and the Beast (1982), Under Wraps (1984), Crest of a knave (1987), Rock Island (1989), Catfish Rising (1991), A Little Light Music (1992), Roots to Branches (1995)
sólo:
The Cocktail Cowboy Goes It Alone (1983), Birthday Party (1998)
s Nick Drakem:
Bryter Layter (1970), Fruit Tree (1970)
se Sandy Denny:
Like an Old Fashioned Waltz (1973), Rendez Vous (1977), Who Knows Where the Time Goes? (1985)
se Stevem Ashleym:
Stroll On (1974), Steve Ashley’s Family Album (1983), Mysterious Ways (1990), Test of Time (1998), Everyday Lives (2001), Speedy Return (2003), Time and Tide (2007)
s Richardem a Lindou Thompson (zvlášť i dohromady):
Pour down Like Silver (1975), (guitar, vocal) (1976), Sunny vista (1979), Shoot out the Lights (1982), Hand of Kindness (1983), Fashionably Late (2002)
s Ralph McTell:
Streets (1973), Right Side Up (1976), Slide Away the Screen (1977), Streets of London (1981), Red Sky (2005)
s Dave Swarbrick:
Swarbrick (1976), Swarbrick II (1977), The Ceilidh Album (1978), Lift the Lid and Listen (1978), Smiddyburn (1981), Flittin (1983)
s Gay a Terry Woods:
The Time is Right (1976)
s Simon Nicol:
Before Your Time (1987)
Vybavení
Baskytary:
Music Man StingRay 5
Fender American Jazz Bass 5
Ibanez SR800
Ibanez SR1305
Struny:
LaBella, Rotosound
Aparáty:
K naší smůle se Dave Pegg nějak neorientuje na jeden konkrétní aparát a používá, co má právě po ruce, nejvíce snad od firmy Ashdown.
Již zmiňovaná deska Jethro Tull Crest of a Knave byla oceněna Grammy za rok 1987. Na tom by nebylo nic divného, kdyby to nebylo za Best Hard Rock/Metal Performance. Vzbudilo to tehdy velkou nevoli zvláště u fanoušků Metallicy. Jethro Tull totiž získali Grammy na jejich úkor. Ostatně Ian Anderson k tomu později řekl, že „kluků z Metallicy je mi fakt líto“. Zvlášť když my jsme se dostali metalu nejblíž tím, že hrajeme na naše mandolíny hlasitě.
