7/2018

Editorial

  • Rád vzpomínám na film Walk the Line. Možná znáte. Ale přesto jej vám, kteří ne, rád přiblížím. V životopisném filmu o legendárním Johnnym Cashovi ztvárnili hlavní role herci Joaquin Phoenix a Reese Witherspoon. Johnny Cash se svou manželkou údajně sami vybrali představitele hlavních rolí. To, čím mě film zaujal, bylo, že hlavní protagonisté nacvičovali zpěv půl roku a všechny písně ve filmu sami nazpívali. I na hudební nástroje se naučili hrát, a to vše za pomoci producenta T-Bone Burnetta, který mezi mnoha dalšími produkoval desku Robertu Plantovi nebo Gregu Allmanovi. Když si pustíte písničky z filmu a pak záznam originální předlohy, věrnost vás překvapí. Mě tedy určitě. Co na muzice z této doby obdivuji, je lehkost timingu či groove, s jakými muzikanti hrají. A to nemají vůbec ještě ponětí, kam se posunou nahrávací technologie nebo nástrojové efekty. Vše má dřevní zvuk a hrát se opravdu musí umět. Ano, mířím ke stylu, pro který je Johnny Cash nesmrtelnou ikonou. Jistě se také setkáváte s tím, že pokud ve společnosti rockových hudebníků prohlásíte, že máte rádi country, mnoho popularity si nenaděláte, spíše naopak. Věřím ale, že ona lehkost, s jakou hrají tihle muzikanti, je promítnuta i do rocku zámořských kapel, zatímco u nás je tohoto groove jako šafránu. Mnohdy už je to jediný rozdíl. A proto mne vždy potěší, když se přiznání k tomuto u nás lehce zprofanovanému stylu najde i tam, kde by ho člověk nečekal. Rozhovor s Mylesem Kennedym je jedním z nich. Titulní článek pro vás připravil Dan Sywala a k tématu nejen country, ale i blues je přivedla nová Mylesova sólová deska Year of the Tiger. Sympatické je, že je to druhá sólová deska. Ta první skončila v šuplíku. To chce odvahu a píli, co říkáte? Ale zpět ke country. Muzika, která se dnes hraje, nespadla z nebe, ale má pevné kořeny kdesi v dáli, kam dohlédnout není vždy snadné. Konec konců, a vím, že už to asi bude otřepané, přehrajte si úvodní riff z Mama I Commin’ Home a přemýšlejte… možná si ho budete dal brnkat a z rádia budou hrát třeba Zelenáči nebo Žlutý pes.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 25. 6. 2018

Články v tomto čísle