To zaujetí! Ten kvalitně držený, a tedy i jistě cinkavě znějící akord! Ta plavá hříva, plavá pleť a ten plavý nástroj! To je tedy akord vskutku superblonďatý! Ovšem co tu souhru trochu narušuje, je to, že kytaristka a zpěvačka (má tam přece mikrofon, ne?) nedomyslela barvu a styl kostýmu. No fakt, řekněte, hodí se to tam, to oblečení? No nehodí. Vždyť ani ty lidi to nebaví! Odešli! Je prázdný sál! Takhle podcenit image na jevišti, to je vskutku trestuhodné...
Tak konec srandy. Vidíme, že to nádherně ladí. I když není vidět nic zepředu, aspoň z boku lze usuzovat na mnohé. Vezměme třeba tu kytaru (co jiného nás na tom obrázku zaujme, že?). Soudě podle tvaru zakončení hlavy, sestavy mechaniky na hlavě, ostrého dolního rohu korpusu, nemluvě o jednoznačně celolubovém těle, by se nejspíš dalo uvažovat o Gibsonu ES175. Nebo kopie od výrobce, co se nebojí (či nebál) v podstatě okopírovat co nejpřesněji tento jeden z nejproslulejších modelů elektrických lubových kytar. V současnosti firma Gibson nabízí tento model ve dvou povrchových úpravách, a ta blonde ovšem nemá tak světlou hlavu jako nástroj na obrázku. Jinak takto ostrý roh spodního výkroje celolubovek mají u Gibsonu vedle ES175 dnes už jen Byrdland, ES165 a L4-CES, historicky pak třeba Gibson ES135 či ES295.
Obecně z celé bohaté řady kytar ES se vedle 175 nejvíce (a to ještě ve větším měřítku) obrovsky ujaly pololuby ES335 s centrálním blokem uvnitř korpusu, které dokázaly spojit oba břehy - masivní a lubovou kytaru.
Nádherné kytary ES175 se už se dvěma humbuckery vyráběly od roku 1953 a vedle jazzmana Joea Passe a legendárního Scottyho Moorea, kytaristy Elvise Presleyho, proslavil tento model nejvíce Steve Howe, gigant artrockové kytary, jehož tón je s tvorbou Yes neodmyslitelně spjat.
A tento obrázek? Možná, že ta blondýnečka tvorbu Yes zná a zrovna začíná hrát třeba Siberian Khatru...
