Úspěšní hráči na soupravu bicích nástrojů obvykle zdůrazňují, že u bubnů je zásadní nejen co hrajete, ale také jak to hrajete. Bicí nástroje mají
obrovský dynamický rozsah a také velký rozptyl barvy zvuku, který se odvíjí od způsobu, jakým držíte paličku a vedete úder (zkuste sledovat rozdíl při úderu vedeném co nejpevněji, a naopak co nejvolněji). A protože na bicí hrajeme čtyřmi končetinami najednou, tak se v každou chvíli
děje obrovské množství věcí: Mění se vzájemné poměry hlasitostí mezi jednotlivými údery, vibrace se navzájem ovlivňují a kombinují se, mění se barva zvuku... V každém okamžiku existuje nejen množství jednotlivých veličin, ale také mnohonásobné množství vztahů mezi nimi. Proto se říká, že stejný doprovod dva bubeníci nikdy nezahrají úplně stejně. Čistě matematicky je i v jednoduchém doprovodu takřka nekonečně možností, jak pattern zahrát. Pokud chceme alespoň některé z těchto vlastností a vztahů vědomě ovládnout, doporučuji tři následující kroky:
Zaprvé je to zpomalení, o něm už jste určitě slyšeli. Hrát věci pomalu se může zdát zdlouhavé, ale ve skutečnosti to šetří čas, protože k výsledku dojdete dřív. A nebojte se zpomalit opravdu extrémně. Zcela jiný pocit má člověk z patternu zpomaleného na osmdesát procent, na polovinu anebo čtyřnásobně. Při každé míře zpomalení zní daný doprovod jinak a vyplavou na povrch trochu jiné problémy. Asi není potřeba zdůrazňovat, že k tomuto způsobu cvičení je nezbytný metronom.
Druhou fází (můžete je ale libovolně prohodit) je hrát potichu. Nejprve zkuste daný doprovod zahrát kompletně co nejtišeji. Poté, a to je výrazně těžší, vybírejte jednotlivé složky (kopák, hi-hat, malý buben), a ty hrajte nahlas, zatímco ostatní udržíte potichu. Nakonec můžete zkusit každý jednotlivý nástroj zhlasiťovat a ztišovat postupně, zatímco ostatní jsou stále tiché. Tiché cvičení slouží k ovládnutí mikropohybů malých svalů, které vedou přesné údery a umožňují tak rytmicky přesné hraní.
Poslední taktikou, v některých případech velmi těžkou, je úplné vynechání některých složek doprovodu. Přesněji řečeno, začít můžeme naopak od toho, že hrajeme pouze jednu složku, tedy malý buben, hi-hat nebo basový buben. Opět silně doporučuji hrát s metronomem a velmi pomalu, jinak to celé hrozí zmatkem. Nahlas si počítat šestnáctiny také velmi pomáhá. Dávejte přitom pozor na dynamiku, sledujte svoje pohyby, poslouchejte zvuk, který ze soupravy jde, a pokuste se hodnotit, zda se vám líbí, nebo ne. Poté můžete spojit vždy dvě složky dohromady. A pokud projdete všechny tyto tři kroky, vsadím se, že daný doprovod bude znít neporovnatelně lépe než předtím.
